Pansori a K-Pop elektrizují nadčasový příběh „Trójských žen“

Euripidův příběh Trojské ženy se odehrává po pádu Tróje, kdy trojské ženy truchlí nad mrtvými a konfrontují svou budoucnost jako řecké zajatkyně. Ačkoli je to prastarý příběh, je to také nadčasový příběh, který nadále inspiruje k adaptacím.

„Navzdory tomu, že byla napsána téměř před 3,000 lety, stále platí velmi pravdivě,“ řekl Ong Keng Sen, ředitel nadcházející inscenace Trojské ženy na Brooklyn Academy Of Music (BAM). „Stále je úžasné, jak se příběhy o válce a lidech uvězněných ve válce nemění. Takže je tu určitý druh nadčasovosti, který je podle mě důležité přinášet na jeviště znovu a znovu.“

Ongova interpretace antické tragédie zahrnuje jak k-pop, tak tradiční korejskou formu hudebního vyprávění známé jako pansori. Není to poprvé, co singapurský režisér použil asijskou kulturu k reinterpretaci západní klasiky. Zinscenoval Richard III v Japonsku s a kabuki star a spojil umělce z Japonska, Thajska, Číny a Indonésie, aby vytvořili verzi Král Lear. Fascinují ho možnosti umělecké hybridizace, ať už k ní dochází prostřednictvím propojování kultur nebo skládání epoch vedle sebe.

„Pro mě je práce mezi kulturami jakýmsi základem mého uměleckého díla,“ řekl Ong. "Ale důležitější než to je také práce mezi časy, myšlenka toho, co je tradiční a co je současné, a co zůstává zásadní nebo životně důležité od jednoho věku do druhého až po další věk."

Trojské ženy je příběh o určitém čase a místě, ale hra funguje na tolika časech a místech, řekl Ong. „Posunulo se to po celém světě. Vzniklo tolik inscenací Trojské ženy, někdy inscenované ve velmi extrémních válečných situacích. V Sýrii existovala verze v arabském světě zasazená do doby tamní války.

Herecké obsazení je tentokrát korejské a stejně tak i hudba. Když Ong poprvé zažil expresivní pěvecký styl pansori, zdálo se, že se dokonale hodí pro řeckou tragédii. Adaptace příběhu však zabrala pár let.

"Trvalo to nějakou dobu, než to vyrostlo," řekl. „Forma vyžaduje přepsat slova do jakési melodické poetické formy. Musí přeskupit slabiky, aby se vešly na určitý metr, a to vyžaduje několik fází psaní. Euripides musí být přeložen do korejštiny a také přepsán tak, aby odpovídal metru, a pak musíte mít skladatele, aby se vešel do existující melodie, protože pansori má existující melodie, a pak je tu obvykle také jiný skladatel, který píše scénickou hudbu, aby přinesl všechny verše dohromady. Takže je to složitý proces psaní.“

Pansori část hry napsal Ahn Sook-sun, zpěvák pansori, který byl korejskou správou kulturního dědictví označen jako národní žijící poklad.

"Slečna. Ahn Sook-sun je nyní, myslím, ve svých 80 letech a zakomponovala slova do tradičních melodií a refrénu,“ řekl Ong. „Nové skladby složil k-popový skladatel Jung Jae-il, který byl skladatelem filmu Parazit. Tito dva skladatelé složili různé části opery, a tak mě opět zaujala tato myšlenka hybridizace různých žánrů dohromady. V řeckých tragédiích jsou monology hlavních postav a pak je tu sbor komentující, co se děje. Takže refrén je napsán více k-popovým stylem a hlavní postavy zpívají tradičnějším stylem.

Režisér se poprvé seznámil s korejskou kulturou, když pracoval na magisterském studiu performance na NYU Tisch School of the Arts. Už vedl divadelní společnost v Singapuru a uvedl několik her ročně, ale chtěl studovat herectví v kontextu politiky a kulturních studií. „Celá myšlenka politiky a genderových a kulturních studií pro mě byla opravdu důležitá,“ řekl.

Při obsazování postavy Helen Ong chtěl, aby diváci měli jasný pocit, že je outsider.

"Protože pansori je docela specifická umělecká forma, otázka zněla, kdo by mohl hrát Helen," řekl. „Kdyby to byly dvě Korejky, které hrály Řeckou Helenu a Hecubu, královnu Tróje, nebylo by hned poznat, že patří do různých světů. Původně jsem si tedy říkal, že bychom možná mohli obsadit operního zpěváka ze západu a zůstat u žánru opery, i když je to jiná operní forma. Ale pak se mi zdálo příliš klišé myslet na tento východo-západní prvek, který se hraje tak otevřeně. Pak mě napadlo, že když nás omezuje každý, kdo pochází z pansori, protože nemůžete někoho vycvičit, aby zpíval pansori za pouhý rok, zkusme muže pansori jako protipól ke zbytku žen.“

Ačkoli Helen způsobí trojskou válku tím, že uteče s Paris, ve hře prosí o milost a obviňuje ze svého neštěstí bohy. Tím, že Helen hrál mužský zpěvák, přidala Ong otázce své viny další vrstvy složitosti.

"Když Helen zpívá, že to není její chyba, že to byl záměr bohů svést ji a Paris dohromady, přináší to všechny tyto otázky," řekl Ong. „Máme možnost volby ohledně naší sexuality? Všechny tyto staré otázky přírody vs. Po počátečním formálním rozdílu to tedy přidává určitou složitost. Vybrat si zpěváka pansori najednou přináší všechny společenské a politické otázky o sexualitě a o tom, jak spolu lidé žijí.“

Ong, ředitel divadla TheatreWorks se sídlem v Singapuru a držitel ceny Fukuoka za umění a kulturu za rok 2010, je přitahován klasickými příběhy tragédie, jako je např. Král Lear, Richard III a Trojské ženy protože prozrazují něco o podstatě toho, co znamená být člověkem. V případě Trojské ženy je to o odolnosti.

"Když jsou v jakési pohromě, vidíme, z čeho jsou vlastně vyrobeny," řekl. „Už to není o politických transakcích. Jde o velmi základní otázku, čeho se držíme, abychom přežili, a čeho si nakonec ceníme. To se stane s těmito ženami, protože nakonec mohou být transportovány ven, ale co jim zůstane jako cenné?“

Přestože má hra mezinárodní štáb, umělecký talent pochází především z Korejská národní společnost Changgeuk, která byla založena v roce 1962 jako součást Národního divadla v Koreji. Ongova verze klasické hry poprvé debutovala v Koreji v roce 2016, následovala představení na Singapore International Arts Festival a poté měla vyprodaná představení v Londýně, Amsterdamu a Vídni. Výkon v BAM se uskuteční 18. a 19. listopadu.