Jak změnit příliv porušení na základě náboženství nebo víry?

Porušování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně jejich nejkřiklavějších projevů, ať už jde o zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo dokonce genocidu, nejsou problémy, které v roce 2022 ani v minulosti zůstaly stranou. Počáteční dny roku 2023 již ukazují, že taková porušení budou pokračovat. Pachatelé totiž nadále požívají beztrestnosti. Stejně tak proto, že stále děláme málo, pokud vůbec něco, abychom řidiče takových přestupků oslovili a abychom jim zabránili.

V Afghánistánu mizí náboženské nebo náboženské menšiny. Mnoho příslušníků náboženských nebo náboženských menšin bylo z Afghánistánu evakuováno, když zemi v srpnu 2021 převzal Taliban. menšiny, včetně afghánských křesťanů, ahmadských muslimů, baháistů a nevěřících museli uprchnout, protože nebyli schopni otevřeně vyjádřit svou víru nebo přesvědčení, protože to znamenalo jistou smrt, pokud by je odhalil Taliban. Ti, kteří zůstali, museli jít do podzemí. Náboženské menšiny, jako jsou Hazarští šíité, jsou vystaveny neustálým útokům, včetně bombardování převážně hazarských čtvrtí, škol a míst uctívání. V září 2022 zveřejnilo Hazara Inquiry zprávu, která varuje před vážným rizikem genocidy a již přítomnými prvky zločinu. V roce 2023, a protože nebylo učiněno nic pro řešení vážného rizika, se situace Hazara pouze zhorší, což představuje existenční hrozbu pro komunitu.

V Iráku se stále pohřešuje přes 2,700 XNUMX jezídských žen a dětí od doby, kdy byly uneseny Daesh ze Sindžáru. Někteří jsou údajně v Sýrii, někteří v Turecku. Až dosud neexistovalo žádné společné mezinárodní úsilí o jejich nalezení, záchranu a sloučení s jejich rodinami. V Iráku dodnes existují zákony, které poškozují náboženské nebo náboženské menšiny, a zákony, které brání jezídským a křesťanským ženám a dívkám, aby se dočkaly spravedlnosti – za jejich únosy, zotročování a sexuální zneužívání. Genocida stále není v zemi kriminalizována.

V Myanmaru vládne v zemi armáda, která je skutečným pachatelem genocidy a zločinů proti lidskosti proti Rohingům, a umlčuje jakýkoli hlas vyjadřující nesouhlas s jejich násilnou vládou. Rohingští muslimové jsou nadále ohroženi, dokud armáda zůstane u moci.

V Nigérii jsou křesťané terčem Boko Haram a dalších milicí, přičemž útoky postupují ze severu přes Střední pás na jih země. Pachatelé se těší beztrestnosti, a proto jsou další zvěrstva vysoce pravděpodobná.

V Číně jsou náboženské nebo náboženské komunity pod neustálým útokem. Zvěrstva páchaná na Ujgurech jsou považována za splňující zákonné definice genocidy a zločinů proti lidskosti. Říká se, že praktikující Falun Gongu jsou vystaveni nucenému odebírání orgánů. Křesťané, tibetští buddhisté a další jsou vystaveni přísným omezením svých svobod a dalším tlakům, které jim brání v praktikování jejich víry.

Na Ukrajině se Rusko nadále zaměřuje na místa uctívání a náboženské vůdce.

Toto je pouze špička ledovce. Výzkumy skutečně naznačují, že téměř 80 procent světové populace žije v zemích, kde je vysoká míra vládních nebo společenských omezení náboženství. Říká se, že tato omezení se již několik let zvyšují a ovlivňují každou oblast života.

Zatímco vlády po celém světě budují aliance, včetně International Religious Freedom or Belief Alliance, aliance 37 států (a také pěti přátel a tří pozorovatelů), problém porušování na základě náboženství nebo přesvědčení je tak závažný, že pouze globální reakce může změnit životy postižených.

Aby bylo možné na toto téma dále konverzovat, 31. ledna a 1. února 2023 se Summit IRF se znovu sejde v DC, aby sešli politici, odborníci, přeživší a ti, kteří s nimi pracují. Jak zdůrazňují organizátoři, cílem summitu IRF je „zvýšit profil mezinárodní náboženské svobody v širokém spektru problémů pomocí řady mechanismů, které se nejlépe hodí pro každou okolnost (…), propojit zdroje a obhájce zajímající se o náboženskou svobodu a zdůraznit osobní svědectví těch, kteří přežili náboženské pronásledování a omezování náboženské svobody.

Abychom zvrátili příliv porušování práv na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, je zapotřebí společných a skutečně globálních akcí, které reagují nejen na následky takového porušování, ale řeší i příčiny takového porušování. Jedinou cestou vpřed je skutečně předcházet takovému porušování. Státy a mezinárodní aktéři musí investovat do mechanismů, které jim umožní identifikovat signály včasného varování a rizikové frašky, ale také přijmout rozhodná a včasná opatření, aby zabránily naplnění takových rizik a varování. Jinak to nejde.