Generální ředitelé jako zesnulý Jack Welch ztělesňují nekonečné možnosti kapitalismu

Když byl Roberto Goizueta generálním ředitelem společnosti Coca-Cola, byl zesnulý Roberto Goizueta posedle zaměřený na to, aby jeho akcionáři zbohatli. Nemluvilo se o „kapitalismu stakeholderů“, o snahách komunity Coke nebo o vytvořených pracovních místech. Goizueta trávil dny pilnou prací pro ty, kteří nasměrovali své úspory do koly, a byl kritizován za to, že to dělal. Bylo prý bezcitné soustředit se na zisky nad lidmi…

Vlastně díky bohu za Roberta Goizuetu. Během jeho let ve funkci generálního ředitele od roku 1981 do roku 1997 hodnota Coca-Coly vyletěla ze 4 miliard dolarů na $ 145 miliardy. A v tomto procesu byla transformována Atlanta (kde sídlí Coke). Všechny druhy kulturních památek k nim Woodruff připojil díky obrovským skokům ve filantropii ze strany dědiců Roberta Woodruffa (prezident Coca-Coly v letech 1923-1985), kteří sledovali nárůst hodnoty jejich akcií Coca-Cola za Goizuetových časů. VÝKONNÝ ŘEDITEL. Procházet se Emory University znamená vidět Goizuetu zdánlivě všude, kam se člověk podívá, protože univerzita má jednu z největších nadací na světě díky své velké expozici v akciích koksu; expozice, která následně financovala nejrůznější stipendia pro studenty Emory. A pak je tu příběh dětského lékaře Billa Warrena. Warren byl obdarován akciemi koksu v raném věku, jen aby sledoval, jak jejich hodnota v 1980. a 90. letech silně roste. To druhé mu poskytlo finanční svobodu ukončit svou lékařskou praxi, jen aby svůj čas věnoval pomoci rodinám v centru Atlanty s jejich zdravotními problémy.

Pozoruhodné úspěchy Goizuety se mi vybavily při čtení New York Times sloupkaře Davida Gellese nedávný útok na zesnulého Jacka Welche. Cílem je propagovat svou novou knihu s názvem Muž, který rozbil kapitalismusGelles ve skutečnosti udělal pouze signál potenciálním kupcům, že budou číst málo, co ještě nečetli. A to je naučilo jen velmi málo, kolikrát poprvé četli o údajných hrůzách šéfů společností motivovaných ziskem. Stejná kritika obsedantního zaměření na zisk, jiný CEO.

Ostatným a snadno napodobitelným způsobem Gelles psal o tom, jak byla Welchova kariéra „definována oddaností maximalizaci krátkodobých zisků za každou cenu“. Kde jsme to už slyšeli? Pokud hledáte originalitu, zdá se, že je to špatná kniha.

Poté si Gelles protiřečí. Ve skutečnosti, když Gelles uznal, že hodnota GE vzrostla ze 14 miliard dolarů na 600 miliard dolarů během Welchova působení ve funkci generálního ředitele, nevědomky odhalil, jak hledící do budoucnosti Welch řídil společnost. Jak mohl Gellesovi vysvětlit každý investor, populární představa „čtvrtletního kapitalismu“, kdy jsou zisky maximalizovány bez ohledu na dlouhodobý horizont, není cestou k pochlebování akcionářů. Je tomu tak proto, že ceny akcií jsou spekulací o všech dolarech, které společnost v budoucnu vydělá. Vzhledem k tomu, že ano, akce prováděné za účelem krátkodobého zisku na úkor dlouhodobého zdraví se logicky setkávají se sníženým oceněním.

Pokud o tom někdo pochybuje, stačí, aby zvážil Amazon. Gelles může být příliš mladý na to, aby si pamatoval své začátky jako veřejná společnost, ale populární vtip byl, že Amazon je „Amazon.org“. Pochopit to? Až na to, že během dlouhého období bez zisků se akciím Amazonu dařilo docela dobře vzhledem k důvěře investorů, že Jeff Bezos připravuje společnost na silné budoucí zisky. To, že se akciím GE dařilo tak dobře, když měl Welch kontrolu, bylo důkazem těch, kteří měli skutečný vzhled ve hře, že se Welch velmi ziskově zaměřil na zítřek.

Namísto uznání této pravdy se Gelles stáhne do neoriginality, díky které se cítí tak útulně. Tvrdí, že Welchovo zaměření na akcionáře mu „nadělalo více škody než užitku“ a „pohánělo růst GE neúprosnou sérií fúzí a akvizic, které vzaly GE z jejích průmyslových kořenů a uvedly do pohybu vlnu podnikové konsolidace, která by snížila konkurenci v průmyslových odvětvích. tak rozmanité jako letecké společnosti a média.“ Knihy by se daly psát, ale s trochou stručnosti bude řečeno, že s modernizací GE to Welch zachránil. Opravdu, jaké jsou podniky, které byly kdy povzneseny objetím stagnace? Pokud jde o omezenou konkurenci, když Welch převzal GE, mnohem více Američanů neletělo letadlem ve srovnání s těmi, kteří ano, a pak byla televize z velké části omezena na tři sítě. Rychlý posun vpřed do současnosti a let kamkoli je levná norma a navíc není nereálné tvrdit, že „televize“ půjde cestou psacího stroje a telefonního automatu, takže nesčetné množství mediálních konceptů soutěží o naše oční bulvy neustále, kdekoli a na zařízení, která nejsou umístěna v našich rodinných pokojích.

Gelles, který je někdy nepohodlný kvůli jakýmkoli myšlenkám, které nebyly tisíckrát napsány jinými obchodními novináři, kteří koušou kotníky, si stěžuje na Welchovy „pokřivené priority“, které mimo jiné vedly ke „stagnujícím mzdám“ a „zavřeným továrnám“ v USA. Gelles tvrdí, že Welch vytvořil mezi napodobenými generálními řediteli trend nízkých mezd a zavírání továren, ale co tím mohl myslet? Pokud pomineme, že pověst GE pod Welchem ​​byla „Generous Electric“, nemůžeme ignorovat, že pro jakýkoli podnik kdekoli na světě je vždy a všude cílem těch ambiciózních dosáhnout podílu na trhu ve Spojených státech. Prosím, zamyslete se nad touto pravdou. Pokud svět skutečně a skutečně bojuje o uspokojení potřeb amerického lidu, může být skutečně pravda, co Gelles píše o „stagnujících mzdách“ od doby, kdy Welch převzal vedení GE?

Pokud jde o „zavřené továrny“, před sto lety byl New York hlavním výrobním místem USA. Dnes to není. Na Gelles se jistě ztrácí nuance, ale to, co ničí města, státy a země, není uzavření továrny, ale lpění na továrnách, které představují minulost. New York City vzkvétá právě proto, že opustil minulost v minulosti. To je to, co přitahuje talenty. „Uzavřené továrny“ nenechaly americká města pozadu, ale odchod talentovaného lidského kapitálu ve snaze o lepší pracovní příležitosti ano. Gelles by se otřásl, ale v nářku „továrny zavřené“ usměrňuje Donalda Trumpa.

Gelles znovu nasměruje Trumpa s kritikou Welchových učedníků a jejich přijetím „outsourcingu“ a činí tak, aniž by ignoroval, že jeho vlastní New York Times outsourcuje tisk svých novin do nesčetných závodů po USA Naštěstí to dělá. Jsou to skvělé noviny a outsourcing znamená, že stále více z nás každý den čte fyzický produkt. Dělená práce je tzv pokrok. Práce nejsou konečné, jak si Gelles představuje. Jsou důsledkem investic a investice následují produktivitu.

Gelles dodává, že většina Welchových učedníků jednou v křesle generálního ředitele „selhala“, jen proto, aby mu předvídatelně unikla podstata. Většina z nich samozřejmě selhala. To vysvětluje Welchův obrovský plat a také Goizuetu, Jobse a bezpočet dalších. Pokud by v křesle generálního ředitele mohl být brilantní kdokoli, odrazilo by se to ve snížené odměně.

Welchovo velkolepé působení ve funkci generálního ředitele zároveň pro investory znovu definovalo, kolik toho mohou generální ředitelé dosáhnout. Výsledkem bylo, že hledání dalšího Welche přirozeně zabralo. To vysvětluje, proč je dnes tolik „neúspěšných“ generálních ředitelů dobře odměňováno. Aby se věci pro Gellese zjednodušily, quarterbackům se také vyplácejí obrovské platy, i když většinou jde o krachy. Ti s pouhým potenciálem transformovat firmu nebo tým si užijí velké řady nápadníků.

Při psaní kritiky Welche Gelles zapomněl na základní ekonomii. Nebo se to nikdy nenaučil. Nejvíc by ho ale mělo stydět, že je prostě takový Zřejmý.