Autor „Winds Of Winter“ George RR Martin je skvělý spisovatel a to je skutečná tragédie

Poslouchal jsem nádhernou zvukovou knihu George RR Martina jako první Píseň ledu a ohně kniha, Hra o trůny, nedávno. Je to mnoho, mnoho let, co jsem četl román.

Přesto si pamatuji poprvé. Byl jsem v antikvariátu zde v mém rodném městě Flagstaff v Arizoně a procházel jsem knihy v sekci Fantasy / Sci-Fi, když jsem narazil na jednu, o které jsem nikdy neslyšel, od autora, o kterém jsem nikdy neslyšel, s nejchytlavějším názvem, jaký jsem na fantasy svazku za dlouhou dobu viděl.

Toto byla edice:

Otevřel jsem knihu v prologu a začal číst. Byl jsem okamžitě pohlcen. Tři muži jedoucí temným, sněhem zavátým lesem. Členové nějaké skupiny zvané Noční hlídka. Dva z nich byli ostřílení veteráni z 'pohybů', zatímco jejich velitel byl arogantní a neprověřený ušlechtilý mladík.

Když jsem se dostal do pasáže, kde jsme poprvé viděli Ostatní, věděl jsem, že brzy nakoupím a odložím všechny společenské závazky, abych si to mohl přečíst co nejrychleji. Spatřit:

„Z temného lesa se vynořil stín. Stál před Roycem. Byl vysoký, vyzáblý a tvrdý jako staré kosti, s masem bledým jako mléko. Zdálo se, že jeho brnění při pohybu mění barvu; tady to bylo bílé jako nově napadlý sníh, tam černé jako stín, všude poseté sytě šedozelenou barvou stromů. Vzorce běžely jako měsíční svit na vodě s každým krokem, který udělal.“

Stál jsem tam a četl celý prolog a pak první kapitolu a pak jsem si koupil knihu a šel domů číst další. To bylo zhruba v té době Bouře mečů byla vydána v roce 2000, před pádem věží, před naší invazí do Iráku a pouhé čtyři roky poté Hra o trůny byl publikován v 1996.

V té době jsem pracoval v (nepoužitém) knihkupectví. Opojné dny pro svět fantazie. Bylo to ve stejném roce Harry Potter a Ohnivý pohár vyjít. Pamatuji si stohy výtisků obou románů, vzrušení čtenáři, kteří se řadili, aby dostali do rukou nejnovější potterovské dobrodružství. Martinova práce tehdy nebyla tak populární, ale už si získával věrné příznivce.

(Ohnivý Pohár vydáno 8. července 2020 a Storm of Swords vyšel přesně o měsíc později, 8. srpna).

V každém případě jsem v krátkém sledu přečetl všechny tři první brilantní romány ze série a pak jsem netrpělivě očekával další. Svátek pro vrány vyšla v roce 2005. Byla to vlastně jen půlka knihy. Martin se rozdělil Tanec S Draky z toho a výsledkem byly dvě knihy, které vyšly s odstupem let (Dance v roce 2011), ale probíhal ve stejné časové ose. Jinými slovy, mezi rokem 2000, kdy Bouře mečů vyšel a právě teď, v roce 2022, jsme posunuli chronologii příběhu pouze o délku jedné knihy.

Bylo mi 19 let – jen o rok starší než Theon Greyjoy v knihách – když jsem našel tuto kopii Hra o trůny. Teď je mi 41, šest let než Eddard Stark (opět v knihách jsou všichni v seriálu starší). V roce 2000 jsem neměl žádné děti. Nyní je mé dceři Arii 15, je o rok starší než Jon Snow ao šest let starší než její jmenovkyně Arya Stark, která byla v první knize.

První poslech románu jako audioknihy a ponoření se zpět do Martinovy ​​beletrie poprvé po letech mi připomíná, jak naprosto skvělý je jako spisovatel a vypravěč. Postavy, které vytvořil, jsou skutečné a složité. Westeros je mnohem lépe nakreslený než většina fantasy říší. A příběhy jsou tak bohaté na historii a nauky a příběhy ze zákulisí, s malými vodítky k minulosti a její hromadě záhad, že se v tom všem nemůžete ztratit (v dobrém slova smyslu).

Martinova próza je bohatá a sugestivní, jeho dialogy jsou těsné a jemné. Ať už jde o krvavou bitvu nebo napjatou výměnu názorů mezi Lannistery a Starky, Martin vás namotá. Jeho zvraty jsou nečekané. Jeho smrt hlavní postavy vždy slouží vyššímu účelu a není zde jen kvůli šokové hodnotě. George RR Martin je prostě jeden z nejlepších spisovatelů ve fantasy branži a poslech knihy mi připomíná, proč jsem se do těchto zamiloval. Nic jiného se jim prostě nevyrovná. Dokonce i některé z mých velmi oblíbených fantasy sérií, jako je báječný Joe Abercrombie První zákon knihy, nedokážou tak docela zaujmout mou představivost tak, jak to dělají Martinova díla.

A to je skutečná tragédie. To je to, co mě tak zatraceně mrzí z toho nekonečného čekání Větry zimy. Už je to jedenáct let. Bylo mi 30, když vyšla poslední kniha. Začínám si myslet, že mi bude 50, až – pokud! – budeme číst další. Připadá mi to jako taková ztráta, taková promarněná příležitost. Martin je zaneprázdněn mnoha dalšími projekty. Je bohatý a neuvěřitelně úspěšný. Jeho magnum opus ale zůstává nedokončený a hodiny tikají.

Adaptace HBO byla...až do posledních dvou sezón– opravdu skvělý pokus o adaptaci Martinova díla. Ale knihy jsou lepší a není to ani zdaleka. Dostávám se do deprese jen při pomyšlení na to, jak skvělý je tento příběh a jak moc potřebujeme Martina, aby ho dokončil způsob, jakým to má skončit– ne uspěchaný, zpackaný konec televizní show.

VÍCE Z FORBESWinds Of Winter: 7 důvodů, proč knihy skončí jinak než 'Game Of Thrones'By Erik Kain

Martin vyjádřil hněv a nelibost vůči fanouškům, kteří se pro toto téma nadchnou nebo kteří vyjadřují obavy, že by mohl zemřít, než budou knihy dokončeny. Mohu jen poukázat na to, že tato vášeň – a její excesy – pramení z lásky. Od lásky k něčemu, co je opravdu skvělé, napsané jedním z největších fantasy autorů všech dob. Něco, čeho se bojíme, že se nám to nikdy nedostane do rukou. Někdy bych si přál, aby Martin našel svou motivaci v uvědomění si, že tyhle knihy tak milujeme a všichni mu fandíme, aby je dokončil.

Každopádně mě to všechno strašně štve. Jsem smutný. Určitě se rád vracím do knih, ale stále je to velmi smutné.

Doufejme Dům draka je příjemným rozptýlením od našeho Větry zimy strasti.