Proč by se měl Will Smith omluvit Chrisu Rockovi

Oscary jsou ze své podstaty dlouhá noc. A je axiomatické, že po dlouhé noci venku dochází k kocovině. Pak jsou tu večery, které produkují monumentální následné otřesy a přehodnocení. Náhlé činy Willa Smithe na jevišti krátce předtím, než získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon, zajistí, že Oscary v roce 2022 vstoupí do historických knih v posledně jmenované kategorii.

Podle pravidel soubojů ze 17. a 18. století – kdy v Evropě a v severoamerických koloniích měly souboje svou módu – se facka otevřenou rukou přes obličej považovala za začátek, není konec, výzvy mezi gentlemany. Během těchto staletí a až do 19. století ve francouzských koloniálních městech New Orleans a Mobile pokračovala výzva ke zranění a/nebo smrti diskutujících, kdy se tvrdilo, že nepolapitelná komodita „spokojenosti“ byla získané. Získání kým a za jakou cenu bylo samo o sobě předmětem sporu. Záleželo na tom, kdo a v jakém stavu zůstal ležet na zemi.

Jde o to, že „spokojenost“ ve velmi krátkém časovém horizontu je zjevně komodita, kterou se pan Smith pokoušel získat tím, že plácl Chrise Rocka naplno a silou, uprostřed hostitelských povinností pana Rocka, které každá metrika každého udělování cen v historii zahrnuje nějaké jemné a některé ne příliš jemné pražení prominentních členů publika. Jinými slovy, to, co Rock dělal, patří k DNA této události. Realita předávání Oscarů je taková, že bez ohledu na hostitele, pokud jste známí – a Smithovi jsou velmi známí – můžete očekávat, že si vás moderátor a jeho autoři najdou. (Ahoj, Ricky Gervais! Malá rada: Pokud je ve vašem publiku pan Smith, možná budete chtít vypustit jakýkoli materiál, který jste o paní Smithové vytvořili z intersticiálních monologů.)

Pravda je také skutečnost, že Rockův příliš rychlý vtip o Jadě Pinkett Smithové byl špatný. Bylo to špatné v několika ohledech, nejvýrazněji v tom, že hrot jeho kopí, abych tak řekl, směřoval na vzhled dámy a na aspekt jejího vzhledu, alopecii, se kterou tato dáma veřejně sdílela potíže. To je ne-ne – nejen dnes, v probuzené kultuře, ale navždy, v bdělých nebo neprobuzených časech, ať už to zkrátíte jakýmkoli způsobem. Za druhé, nebyl to úspěšný vtip, protože byl priori požadavky — znalost kostýmu a make-upu Demi Moore pro docela zapomenutelný film GI Jane — je mocný hubený předpoklad. Zdá se, že to sám Rock uznal svou dodávkou bomby „Miluji tě-ale…“.

Ale skutečnost, že Smithův náhlý šokující úder do pana Rocka nastal během vysílání Oscarů – koneckonců před milionovým celosvětovým publikem – znamená uspokojení jakéhokoli druhu (kromě ceny za Smithovo skvělé ztvárnění občas drsný Richard Williams) bude pro pana Smithe velmi obtížné získat z této události. Zdálo se, že Smith poznal tuto velkou ironii, když se usadila na jeho ramenou během potácejících se, potrhaných pozůstatků jeho děkovné řeči za cenu pro nejlepšího herce, pokoušející se omluvit se na základě loajality k rodině a cestou vysvětlovat své znalost průmyslového kodexu naučit se přijímat všechny ostny a jít dál. Ke cti mu budiž, že se vlastně omluvil svým hereckým kolegům a v rozumné míře sebevědomí a možná i sebezáchovy i Akademii. Pan Smith je všechno, jen ne hloupý, což je další ironií, proč je tak dobrý herec. Jeho zjevná inteligence, na kameře i mimo ni, je legální, a proto je to obzvláště lidská svízelná situace, ve které se nachází. Je to také jeden z mnoha důvodů, proč si diváci – a mnozí z nich – zpočátku mysleli, že útok byl napsán podle scénáře.

Je pozoruhodné, že jedinou osobou, která nebyla uvedena v Smithově omluvě, byl pan Rock. Bylo to neobvyklé a vzhledem k seznamu lidí, kterým se Smith cítil pohnut, aby se omluvili, to vypadalo jako špičaté.

Chris Rock není stěží Agamemnon, ale ve svém chvilkovém vzteku se Will Smith slušně napodobil katastrofálně impulzivního Achilla a po tomto okamžiku se do hry vložil impozantní moudrý muž Denzel Washington, který ztvárnil postavu otce, který, soudě podle míle širokého úsměvu Když pan Smith odcházel z jeviště, přes jeho tvář nedokázal potlačit pobavení nad nepravděpodobností toho, že se to prášilo. Washington vydal trvale moudrý, státnický epitaf této události: Ve vaší nejvyšší chvíli si pro vás přijde ďábel.

Pravděpodobně ve chvílích po vykolejení vysílání to byl Rock, kdo se vzpamatoval tím nejagilnějším způsobem a přivítal diváky ve skvělém načasování po přestávce „...nejsenzačnější noci v historii televize“. To byl velmi, velmi chytrý reklamní prostor. Měli by to studovat komici, herci a jejich režiséři a producenti.

Rock tím chtěl dosáhnout tří věcí, což výrok vítězně splnil. Za prvé, jeden velmi dobrý způsob, jak získat perspektivu na událost velkého rozsahu, je přiznat si ji. Je fakt, že v televizi a zvláště na Oscarech vládne nechtěné drama. Rock nám dal nádherně tu dlouhou perspektivu tím, že nám ukázal, že ji má. Zadruhé, v této jedné větě uznal, že událost bude okamžitě zvětšena a stane se tím, čím nyní je, totiž věcí, kterou budou rozebírat klábosící třídy přímo kolem koule, od Bombaje přes Londýn po New York a zpět do Hollywoodu. . Jinými slovy, uznal globálnost okamžiku.

A konečně, a to nejdůležitější, tato pozice, znamenající vysokou míru objektivity pana Rocka bezprostředně po útoku, ujistila publikum, že útok pana Smitha Rocka nesesadil ani nezpůsobil, že by ztratil sám sebe, a všechny ujistil, že zůstává ve službě. jako hostitel, aby stabilizoval loď vysílání se svou obchodní značkou, totiž humorem. Vysílání se ve skutečnosti vyhrabalo z bahna a pokračovalo dál.

To vše zanechá pana Smithe před víceméně nekonečným ránem. Nebude to příjemné, ale všechny monumentální kocoviny se ve skutečnosti musí přežít. Jedním z dobrých způsobů, jak to přežít, bude v krátké době se omluvit Chrisi Rockovi.

Existují tři základní principy a pro takovou omluvu. Za prvé, je to dlužné. Smith přerušil globální vysílání aktem jen poněkud vysvětlitelného – ale hlavně nevysvětlitelného – fyzického násilí. Za druhé: Tento čin nezanechal žádné trvalé fyzické jizvy a ani nebyl zdánlivě zamýšlen – a v nechvalně proslulé sporné komunitě Rock nepodal policejní stížnost – ale útok byl ad hominem, a byl vážně mimo svůj „zločin“, abych tak řekl, ze špatně vytvořeného vtipu.

Za třetí: Omluva Rockovi neznamená, že se Smith musí Rockovi „klanět“ nebo dokonce, někdy, být přáteli. Jednoduše to znamená, že uznává svou chybu, když překročil meze chování přijatelného pro muže, který to nesl.