Proč zachování honduraského deštného pralesa zabrání úniku mozků

Asi 500 lidí denně opouští Honduras na zelenější pastviny. Je to vedlejší produkt 20 let diktatury, která zanedbávala potřeby lidí. To by se však mohlo změnit nyní, když je na místě nová demokraticky zvolená vláda, která povýšila změnu klimatu a ochranu lesů za národní prioritu. Cílem je vytvořit nové federální příjmy vydáváním uhlíkových kreditů k zastavení migračního toku.

Dříve malé komunity těžily z proprietárního prodeje uhlíkových kreditů, jako je budování nových škol nebo lékařských klinik. Dohody, vyjednané mezi družstevními vlastníky půdy a obchodníky s uhlíkem, vynechaly federální vládu. Současné vedení však organizuje úsilí vydávat tyto kredity, rozdělovat peníze širokému okruhu lidí a chránit stromy. Na ochranu deštných pralesů totiž vyčleňuje 33 milionů dolarů.

„Suverénní uhlíkové kredity – vydávané na národní úrovni – mohou zastavit ekonomickou migraci,“ říká Lucky Medina, 33letý ministr energetiky, přírodních zdrojů a životního prostředí Hondurasu. „Mohou vytvářet zelená pracovní místa. Tyto kredity slouží k udržení Hondurasu v Hondurasu." Mluvili jsme během COP27 v Sharm El-Sheikhu v Egyptě.

Honduras má 10 milionů obyvatel a 56 % tvoří deštný prales. Míra chudoby je 74 %, především díky despotické vládě, která nominálně podporovala zemědělství a lesnictví a vytlačila zahraniční investice. Před převratem v roce 2009 došlo k odlesňování o 0.5 %. Během diktatury mezi lety 2009 a 2021 to bylo 7 %. Nyní, když je na místě demokraticky zvolená vláda, míra odlesňování klesla na 1.5 %.

Současným prezidentem je Xiomara Castro. Je manželkou bývalého prezidenta Manuela Zelaya, který zemi vedl v letech 2006-2009, než byl sesazen. Nedávná migrační vlna je výsledkem finančního zoufalství a politické perzekuce. Hrozbou jsou také drogoví lordi, kteří kácejí stromy, aby obhospodařovali půdu – způsob, jak prát neoprávněně získané peníze. Život se stal nesnesitelným. Svět byl svědkem toho, jak se „bezejmenní a bez tváře“ snaží vstoupit do Spojených států za lepším životem.

Nechtějí opustit své rodiny a domovy – jediné životy, které kdy poznali. A mnoho z migrantů se musí po cestě vyhýbat únoscům a útočníkům. Pokud se jim podaří dostat do Spojených států, budou zadrženi a potenciálně vráceni do svých domovských zemí. Pokud mohou zůstat, migranti dostanou práci, kterou nikdo nechce.

„Lidé ztrácejí naději a začínají migrovat,“ říká ministr Medina. „Deštné pralesy jsou naší prioritou. Padesát procent našich lidí žije v lesích nebo v jejich okolí. Zachováním deštných pralesů můžeme vytvářet pracovní místa a 10 % naší armády chrání deštné pralesy před obchodníky s narkotiky. Můžeme snížit 50 % odlesňování tím, že ho budeme hlídat.“

Plná průhlednost

Cílem prezidenta Castra je zajistit hrdost Hondurasu vytvářením pracovních míst v lesnictví. Vláda tvrdí, že bude připravena prodat 7.7 milionu kreditů na začátku příštího roku v rámci této smlouvy Mechanismus REDD+ — plně transparentní vnitrostátní systém, který koreluje ochranu lesů a povolenky uhlíku. Honduras použije peníze na udržitelné lesnictví na výrobu nábytku a podlah. Postaví také agrolesnické podniky, jako je produkce kávy, a zároveň vysadí stromy, aby obnovil svůj les. Ekoturistika se nakonec stane podnikem.

Nyní, když jsou stromy oceněny, mohl Honduras využít peníze na vyjednávání půjček s Mezinárodním měnovým fondem. V současné době jsou primárním zdrojem peněz, které přicházejí do země, příjmy z její diaspory na podporu rodin – nezbytné, protože místní společnosti se tam vyhýbaly placení daní. Honduras také vyváží svou kávu, banány a textil, přičemž 41 % z toho jde do Spojených států. Odběrateli jejich zboží jsou také Mexiko, Kanada a Evropská unie.

Alarmující je možnost masové klimatické migrace, kdy lidé unikají před záplavami, vlnami veder nebo suchem. Kromě toho rozvinuté země produkovaly nejvíce emisí zachycujících teplo, zatímco rozvíjející se země se snaží vyrovnat se s následky. The Globální uhlíkový rozpočet varuje, že pokud překročíme 1.5 stupně CelsiaCEL
benchmark – nyní 1.2 stupně – pak všechny národy zažijí extrémnější počasí s ekonomickými těžkostmi, které budou následovat.

Honduras je jen jedním příkladem. Pákistán je další. Globální poradenská společnost McKinsey říká, že pokud se klimatické změny nebudou řešit a kontrolovat, 30 % této země bude v roce 2050 neobyvatelných. Dvakrát za toto desetiletí byla země pod vodou. Nejvíce trpí ti na dně ekonomické pyramidy, ačkoli nikdo není imunní.

Multiplikační efekt

V roce 2010 byl Pákistán zaplaven kvůli neobvyklým dešťům. Stromy, které drží půdu pohromadě, byly pokáceny. To způsobilo bleskové povodně, které zničily celá města v severozápadním Pákistánu. A v létě 2022 se to stalo znovu – způsobené vlnou veder, která nastala na jaře. To vedlo k časnému tání ledovců, umocněnému silnými dešti. Vytvořila se „dokonalá bouře“, která zničila komunity a způsobila katastrofu, se kterou se země nadále potýká.

„Buď do těchto zemí investujete a učiníte je odolnějšími, nebo budete čekat, až dojde ke katastrofě,“ říká Hasan Anwer, programový ředitel pro Pákistán Environment Trust, který s tímto spisovatelem hovořil během COP27. „Migranti nakonec najdou cestu do Evropy a Spojených států. Vede to ke konfliktu, přičemž syrská uprchlická krize je šablonou toho, co se může stát. Klimatická krize bude co do rozsahu mnohem horší. Představte si multiplikační efekt.“

Pákistán je zodpovědný za 0.7 % celosvětových emisí. Je také velmi zranitelné vůči změně klimatu a postrádá finanční prostředky na vybudování odpovídající infrastruktury.

Pokud jde o Sýrii, válka učinila zemi neobyvatelnou. Mnozí našli cestu do Evropy poté, co nastoupili na nebezpečné lodě a vyplavili se na břeh v Řecku. Dnes je to Pákistán, kdo je sužován bolestí. Zítra to může být Írán. V tom je multiplikační efekt, který nevyjímá žádnou zemi a žádné národní hospodářství.

Lidé, kteří ztratí všechno, musí jít – i když cesta znamená riskovat své životy a nechat svou historii za sebou. Národy náchylné k nejhorším dopadům změny klimatu potřebují pomoc. A nejúčinnějším způsobem je uhlíkové financování, které poskytuje ekonomické příležitosti. Ale také generuje finanční prostředky na provozování jejich hospodářství na obnovitelné energii a nízkonákladových palivech a zároveň buduje moderní infrastrukturu, aby se chránili před přírodními katastrofami.

Pokud Spojené státy chtějí, aby Honduras potlačil migraci a zachoval svůj les, aby zmírnil klimatické změny, pak je podpora jejich demokracie a kupování jejich státních kreditů zásadní. Korporace, které tam podnikají, musí dělat totéž. To zahrnuje ConcentrixCNXC
, WalmartWMT
, Alorica, McDonald's a Startek.

"Hledáme klimatickou spravedlnost," říká ministr Medina z Hondurasu. „Náš prezident stanovil životní prostředí jako prioritu. Státní uhlíkové kredity jsou nejlepším způsobem, jak zastavit odlesňování, omezit migraci a snížit nerovnost. Jsme součástí řešení. Nejsme součástí problému."

Honduras jde na trhy s uhlíkem, aby zachránil svou ekonomiku a zabránil odlivu mozků. Ale to, co se děje v Hondurasu, není neobvyklé – nejlépe to ilustrují nedávné záplavy v Pákistánu. Pokud nezmírníme naše emise, je nevyhnutelný široký komerční dopad. To je realita rostoucích teplot, která zdůrazňuje potřebu dosáhnout globálních klimatických cílů.

TAKÉ z COP27:

Všechny oči jsou na Belize, chystá se prodávat uhlíkové kredity v hodnotě až 100 milionů dolarů