Vladimir Putin byl dostatečně unáhlený, aby napadl Ukrajinu. Mohl by zdvojnásobit svou sázku snížením vývozu ruského zemního plynu ukrajinským příznivcům v Evropě? Zatím to tak nevypadá.
Ruský vůdce zahájil svůj poslední pohled na Západ před týdnem, když oznámil, že „nepřátelské státy“ budou muset začít platit za svůj plyn v rublech, nikoli eurech nebo dolarech. Jeho nepřátelské protějšky v celé Evropské unii to řádně odmítly.
Putinovo pokračování, když nadešel termín 31. března, bylo nejednoznačné. Neplacení od nynějška v rublech bude „považováno za porušení závazků se všemi z toho vyplývajícími důsledky“, řekl na televizním setkání ministrů. Přepisy z hovoru s německým kancléřem Olafem Scholzem zněly spíše jako kompromis: platby v tvrdé měně by mohly pokračovat, pokud by byly vedeny přes gazprombank (ticker: GZPR.Russia), finanční odnož ruského státního exportního monopolu. Dubnové dodávky plynu se platí až v květnu, což dává společnosti Brinkmanship další měsíc.
Platba rublem je pro Putina zvláštní červenou čárou.
Gazprom
(GAZP. Rusko) od začátku války před pěti týdny vydělává Rusku 340 milionů dolarů (306 milionů eur) denně, odhaduje energetický konzultant ICIS. Moskva ty peníze potřebuje. Dvě třetiny jejích devizových rezerv jsou zmrazeny sankcemi a centrální banka oznámila, že od poloviny února vyčerpala 39 miliard dolarů z toho, co zbylo. "Moje první myšlenka je: Proč nechtějí tvrdou měnu?" říká Aaron Hurd, senior manažer měnového portfolia ve State Street Global Advisors.
Putinovým předpokládaným cílem je znovu vlít likviditu do rublu, který se díky sankcím stal téměř neobchodovatelným, a to i přes oživení měny v posledních dnech. Evropští zákazníci se ze stejného důvodu snaží bránit. „Volně padající rubl je součástí sankcí,“ říká Samantha Grossová, ředitelka iniciativy pro energetickou bezpečnost a klima v think-tanku Brookings.
Po nedávné návštěvě prezidenta Josepha Bidena na kontinentu se objevily naděje, že by USA mohly zmírnit ruské energetické kladivo na Evropu. Biden letos slíbil dalších 15 miliard krychlových metrů zkapalněného zemního plynu, což je desetina toho, co EU nakupuje od Ruska. Asi 10 BCM z toho již bylo odesláno, říká Jonathan Stern, zakladatel programu výzkumu plynu na Oxfordském institutu energetických studií.
LNG není žádné rychlé řešení. Současné americké projekty by mohly přinést exportní boom od roku 2026, počítá Stern. Pak by potřebovali 15 let kupních smluv, aby se splatili. Evropa možná do té doby nebude potřebovat plyn, pokud splní své cíle v oblasti obnovitelné energie.
Pak jsou tu smlouvy Gazpromu, které obě strany plní už od 1970. let. Evropané si stěžují, že Putinův návrh platby rublem by porušil současné dohody, které stanoví platební měnu. Ale vlastní cíl EU snížit dovoz ruského plynu o dvě třetiny by zrušil závazky „ber nebo plať“, které budou v roce 90 stále pokrývat 2030 BCM ročně, říká Stern.
„Neexistuje žádná náhrada za ruský plyn, který Evropa dováží,“ uzavírá Anne-Sophie Carbeauová, globální výzkumnice z Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity. "Důsledky pro evropský průmysl by byly katastrofální."
Příběh by se však mohl lišit v historických termínech, které Putin stále více preferuje. Tak to vypadá v Německu, největším a dříve nejpřátelštějším zákazníkovi Gazpromu, říká Marcel Dirsus, člen Institutu pro bezpečnostní politiku Univerzity v Kielu. „Na Německo je stále větší tlak, aby přestalo financovat nepřátelskou mocnost,“ říká. "Nulová závislost na Rusku není jestli, ale kdy."
