Zemětřesení v Turecku otřásají energetickým a politickým světem

V rychlém sledu ráno 6. února zasáhlo východní Turecko a jeho okolí nejprve zemětřesení o síle 7.8 stupně a poté zemětřesení o síle 7.5 stupně. Mnoho zpravodajských kanálů a také na sociálních sítích informovalo o děsivých snímcích, které ukazují, jak se výškové budovy hroutí, lidé uvěznění pod sutinami, masivní pobřežní přílivy a naprosté zpustošení, smrt a ničení.

V době psaní tohoto článku o týden později bylo v Turecku a sousední Sýrii hlášeno více než 30,000 XNUMX úmrtí. Očekává se, že toto číslo dále poroste – zejména mezi těmi, kteří byli uvězněni v hroutících se budovách, kde se pravděpodobnost přežití rychle snižuje, čím déle lidé zůstanou uvězněni v troskách. Jak však bylo uvedeno, Turecko nebylo jedinou postiženou zemí. Zatímco v jiných oblastech je získání informací obtížnější, těžce poškozeny byly i části Sýrie. I v této zemi byly hlášeny tisíce mrtvých. Mezitím méně silná zemětřesení, následné otřesy nebo jednoduché otřesy byly pociťovány v Libanonu, Izraeli, Kypru, Jordánsku, Iráku, Gruzii a Arménii, ne-li v jiných zemích regionu.

Navzdory mrazivým vztahům mezi Jeruzalémem a Ankarou za posledních dvacet let byly izraelské pátrací a záchranné týmy vyslány do Turecka během několika hodin po druhém velkém zemětřesení, aby spolu s dalšími mezinárodními týmy pomohly. Izrael údajně také požádala Sýrie, která je pravděpodobně na druhém místě za Tureckem, pokud jde o celkové dopady zemětřesení, zda by také chtěl pomoc, nehledě na věčný válečný stav mezi dvěma blízkovýchodními sousedy. Sýrie zprvu zjevně reagovala na tykadla Izraele pozitivně. Následně však Sýrie popřela, že by Izrael požádala o pomoc. Tato situace zůstává nejasná.

V hodinách a dnech po tragédii kolovaly nepotvrzené snímky výbuchu v tureckém jaderném reaktoru Akkuyu. Zda k tomu došlo nebo ne, a pokud to bylo způsobeno zemětřesením, není jasné, ale některé noviny varují před potenciálním bezprostředním rizikem pro reaktor ve světle seismických otřesů. Nedávné zprávy naštěstí zatím neukazují žádné uvolnění radiace.

Nicméně ve světle historie japonské jaderné katastrofy ve Fukušimě v roce 2011 po zemětřesení o síle 9.0 bude svět znovu čelit otázkám, zda je rozumné spoléhat se na jadernou energii, když se snažíme přejít k méně uhlíkově náročným palivům v boji klimatická změna.

Přírodní katastrofy mají způsob, jak změnit historii. Již před zemětřeseními se v tradičně mrazivých vztazích mezi Tureckem a Izraelem a dokonce i mezi Libanonem a Izraelem objevilo tání. Poté, co turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prakticky zničil bilaterální vztahy po většinu svého více než dvou desetiletí u moci, dal Izraeli signál, že si Turecko přeje obnovit nějaké zdání mezinárodních vztahů. Libanon a Izrael, přestože jsou technicky stále ve válečném stavu, nedávno podepsaly dohodu o rozvoji pobřežních nalezišť zemního plynu ve Středozemním moři.

Vzhledem k zoufalému stavu současné situace na místech, jako je Turecko, Sýrie a Libanon, může hrozivá realita na místě přebít politickou zkostnatělost, která tak dlouho existovala. Například po ruské invazi na Ukrajinu Katar nedávno podepsal dohodu, která má nahradit Rusko a připojit se k Libanonu k rozvoji libanonských nalezišť zemního plynu ve Středozemním moři. Libanonská pole sousedí s izraelskými poli a spolupráce by byla jistě prospěšná pro obě tyto země.

Během posledního desetiletí a nedávno po masivní explozi v přístavu Bejrút v srpnu 2020 se libanonská ekonomika zhroutila. Vzhledem k tomu, že budoucnost nyní na severu této země hrozí dalším chaosem a zoufalstvím, bylo by pro Libanon nesmírně výhodné spojit síly s Izraelem při průzkumu zemního plynu. Současná politická realita to samozřejmě z krátkodobého hlediska činí nepravděpodobným. Člověk se však musí divit, o kolik více smrti, ničení a zoufalství budou obyvatelé Libanonu a Sýrie tolerovat jako cenu za udržení pokračujícího válečného stavu s Izraelem.

Méně přehnaná, ale neméně významná je situace s Tureckem. V roce 2020 Turecko dosáhlo bizarní dohody s jednou z frakcí, která si nárokovala právo vládnout Libyi, aby se pokusila rozdělit východní Středomoří na ekonomické zóny mezi obě země. Když to nevyšlo, Erdoganova vláda loni dosáhla další dohody o rozvoji nalezišť zemního plynu ve východní části Libye. Tato dohoda byla okamžitě odsouzena Řeckem a Egyptem.

Erdogan je nyní v obtížné kampani za znovuzvolení. Vzhledem k tomu, že se země snaží navigovat mezi blízkou válčící Ukrajinou a Ruskem a Turecko nyní čelí skutečné devastaci ve svém vlastním jihovýchodním kvadrantu kvůli nedávným zemětřesením, Erdoganův moudřejší postup by byl pokusit se najít společnou věc se svými tradičně nepříznivými nebo problematickými sousedy, jako je Řecko, Kypr a Izrael, které se všechny spojily, aby samy rozvíjely středomořské zdroje zemního plynu.

Od ruské invaze zaujímá Erdogan významnou pozici jako člen NATO a také jako soused obou válčících stran. Do této chvíle se Erdogenovi podařilo současně udržovat pozitivní vztahy s každým z antagonistů. Erdogan využil této nově nalezené síly k narušení plánů na přijetí Finska a Švédska do NATO a k prodeji zboží oběma válčícím stranám, přičemž se také stal potenciálním arbitrem mezi oběma stranami, pokud a kdy si lze představit konec války.

Bohužel pro Erdogana nic z toho nezměnilo nejistou ekonomickou situaci Turecka. Místo toho, aby se z Turecka stalo bohaté a dominantní vůdce se stejně sebevědomou, šťastnou a spokojenou populací, zemětřesná devastace přinutila Erdogana rychle prosit o mezinárodní pomoc. Tato pomoc přichází pozoruhodným tempem, ale následky již ukazují obrovské nedostatky v tureckých stavebních postupech, nemluvě o dlouhodobých dopadech naprosté devastace na tureckou ekonomiku a mezinárodní vliv. To není úměrné modernímu, mocnému, zprostředkovatelskému státu, kterým Turecko usiluje být.

Mezinárodní zprávy z oblasti zemětřesení budou pravděpodobně během několika příštích týdnů naplněny hororovými příběhy a také několika odvahami a nadějí. Za tímto horizontem a během několika příštích let bychom mohli vidět tektonické desky, které způsobily otřesy Země, a způsobily také otřesy mezinárodní politické orientace v oblasti Středního východu. Výsledek tohoto druhého zemětřesení a jeho doprovodné fyzické škody mohou značně ovlivnit podobu mezinárodního řádu – ne-li využití energie a ekonomiku celého regionu – pro další generaci.