V roce 2005 světová ekonomika „bzučela“. Světový růst spotřeby energie na hlavu v období 2.3 až 2001 rostl o 2005 % ročně. Čína byla přidána do Světové obchodní organizace v prosinci 2001, čímž se zvýšila její poptávka po všech druzích fosilních paliv. Na americkém trhu s bydlením také vznikla bublina způsobená nízkými úrokovými sazbami a uvolněnými standardy upisování.
Obrázek 1. Světová spotřeba primární energie na hlavu na základě BP Statistický přehled světové energetiky za rok 2022.
Problémem v roce 2005, stejně jako nyní, byla inflace nákladů na energii, která se promítla do inflace obecně. Problémem byla zejména inflace cen potravin. Federální rezervní systém se rozhodl problém vyřešit zvýšením úrokové sazby federálních fondů z 1.00 % na 5.25 % mezi 30. červnem 2004 a 30. červnem 2006.
Nyní svět čelí zcela jinému problému. Vysoké ceny energií se opět promítají do cen potravin a obecně do inflace. Ale základní trend ve spotřebě energie je velmi odlišný. Tempo růstu světové spotřeby energie na obyvatele bylo v období 2.3 až 2001 2005 % ročně, ale zdá se, že spotřeba energie na hlavu v období 2017 až 2021 mírně klesá. mínus 0.4 % ročně. Zdá se, že svět je již na pokraji recese.
Zdá se, že Federální rezervní systém nyní používá podobný přístup k úrokovým sazbám za velmi odlišných okolností. V tomto příspěvku se pokusím vysvětlit, proč si nemyslím, že tento přístup přinese požadovaný výsledek.
[1] Zvýšení úrokových sazeb v letech 2004 až 2006 vedlo ke snížení cen ropy až po červenci 2008.
Nejjednodušší je vidět dopad (nebo jeho nedostatek) rostoucích úrokových sazeb pohledem na průměrné měsíční světové ceny ropy.
Obrázek 2. Průměrné měsíční spotové ceny ropy Brent na základě údajů amerického úřadu pro energetické informace. Poslední zobrazený měsíc je červenec 2022.
Americká centrální banka začal zvyšovat cílové úrokové sazby v červnu 2004, kdy průměrná cena ropy Brent byla pouze 38.22 USD za barel. Tyto úrokové sazby přestaly růst na konci června 2006, kdy ceny ropy dosahovaly v průměru 68.56 USD za barel. Ceny ropy na tomto základě nakonec v červenci 132.72 dosáhly 2008 USD za barel. (Všechny tyto částky jsou v dolarech dne, spíše než aby byly očištěny o inflaci.) Nejvyšší cena byla tedy více než trojnásobkem ceny v červnu 2004, kdy Americká centrální banka se rozhodla začít zvyšovat cílové úrokové sazby.
Na základě obrázku 2 (včetně mých poznámek týkajících se načasování růstu úrokových sazeb) bych došel k závěru, že zvýšení úrokových sazeb nefungovalo příliš dobře při snižování ceny ropy, když se o to v letech 2004 až 2006 pokoušelo. Ekonomika tehdy samozřejmě rychle rostla. Rychlý růst ekonomiky pravděpodobně vedl k velmi vysoké ceně ropy vykázané v polovině roku 2008.
Očekávám, že výsledek toho, že americká centrální banka nyní zvýšila úrokové sazby, v málo rostoucí světové ekonomice, může být zcela jiný. Světová dluhová bublina by mohla prasknout, což by vedlo k horší situaci než finanční krize v roce 2008. Nepřímo by jak ceny aktiv, tak ceny komodit, včetně cen ropy, měly tendenci klesat velmi nízko.
Analytici, kteří se na situaci dívají čistě z energetického hlediska, mají tendenci přehlížet propojenost ekonomiky. Faktory, které energetici analytici přehlížejí (zejména dluh, který se stává nemožným splácet, jak rostou úrokové sazby), mohou vést k výsledku, který je do značné míry opačný než standardní představa. Typické přesvědčení energetických analytiků je, že nízká nabídka ropy povede k velmi vysokým cenám a vyšší produkci ropy. V současné situaci očekávám, že výsledek by mohl být spíše opačný: ceny ropy klesnou kvůli finančním problémům způsobeným vyššími úrokovými sazbami a tyto nižší ceny ropy povedou k ještě nižší produkci ropy.
[2] Účelem zvýšení cílových úrokových sazeb Federální rezervou USA bylo vyrovnat tempo růstu světové ekonomiky. Když se podíváme zpět na obrázek 1, růst spotřeby energie na hlavu byl po velké recesi mnohem nižší. Pochybuji, že nyní, v roce 2022, chceme v budoucích letech ještě nižší růst (opravdu více úbytku) spotřeby energie na hlavu.*
Když se podíváme na obrázek 1, růst spotřeby energie na hlavu byl od velké recese velmi pomalý. Člověk si klade otázku: Jaký má smysl, aby vlády a jejich centrální banky tlačily světovou ekonomiku dolů, nyní v roce 2022, kdy světová ekonomika je již stěží schopna udržet mezinárodní zásobovací linky a poskytnout dostatek nafty pro všechna světová nákladní auta a zemědělskou techniku? ?
Pokud by nyní světová ekonomika byla tlačena dolů, jaký by byl výsledek? Zjistily by některé země, že si v budoucnu nebudou moci dovolit energetické produkty z fosilních paliv? To by mohlo vést k problémům jak při pěstování, tak při přepravě potravin, alespoň pro tyto země. Trpěl by celý svět nějakou velkou krizí, jako je finanční krize? Světová ekonomika je samoorganizující se systém. Je těžké přesně předpovědět, jak se situace vyvine.
[3] Zatímco tempo růstu spotřeby energie na hlavu bylo po roce 2008 mnohem nižší, cena ropy se rychle odrazila zpět na více než 120 dolarů za barel v cenách upravených o inflaci.
Obrázek 3 ukazuje, že ceny ropy se po velké recesi v letech 2008-2009 okamžitě odrazily zpět nahoru. Kvantitativní uvolňování (QE), které americká centrální banka zahájila koncem roku 2008, pomohlo cenám energií opět vystřelit nahoru. QE pomohlo udržet náklady vlád na půjčky na nízké úrovni, což vládám umožnilo dosáhnout větších schodků, než by jinak bylo možné bez zvýšení úrokových sazeb. Tyto vyšší deficity zvýšily poptávku po komoditách všech typů, včetně ropy, a zvýšily tak ceny.
Obrázek 3. Průměrné roční ceny ropy Ceny ropy upravené o inflaci na základě údajů z BP Statistický přehled světové energetiky za rok 2022. Uvedené částky jsou ekvivalentní spotové ceny Brent.
Výše uvedený graf ukazuje průměrné roční ceny ropy Brent do roku 2021. Výše uvedený graf neukazuje ceny pro rok 2022. Současná cena ropy Brent je asi 91 dolarů za barel. Ceny ropy jsou tedy dnes o něco vyšší, než byly nedávno, ale zdaleka nejsou tak vysoké jako v letech 2011 až 2013 nebo na konci 1970. let. Extrémní reakce, kterou vidíme, je velmi zvláštní. Zdá se, že problém je mnohem víc než jen samotné ceny ropy.
[4] Vysoké ceny v období 2006 až 2013 umožnily vzestup nekonvenční produkce ropy. Tyto vysoké ceny ropy také pomohly zabránit poklesu konvenční produkce ropy po roce 2005.
Je obtížné najít podrobnosti o přesném množství nekonvenční ropy, ale některé země jsou známé svou nekonvenční těžbou ropy. USA se například staly lídrem v těžbě ropy z těsných ložisek z břidlicových útvarů. Kanada také těží málo ropy, ale z ropných písků vyrábí také docela dost těžké ropy. Venezuela produkuje jiný druh velmi těžké ropy. Brazílie vyrábí ropu zpod solné vrstvy oceánu, někdy nazývanou předsolná ropa. Tyto nekonvenční typy těžby bývají drahé.
Obrázek 4 ukazuje světovou produkci ropy pro různé kombinace zemí. Vrcholem je celková světová produkce ropy. Spodní šedá čára přibližuje celkovou světovou produkci konvenční ropy. Nekonvenční produkce ropy roste řekněme od roku 2010, takže tato aproximace je pro rok 2010 a následující roky na grafu lepší než pro roky dřívější.
Obrázek 4. Produkce ropy a kondenzátu na základě mezinárodních údajů amerického úřadu pro energetické informace. Spodní řádky odečítají celé množství produkce ropy a kondenzátu pro uvedené země. Tyto země mají značné množství nekonvenční produkce ropy, ale mohou mít také nějakou konvenční produkci.
Z tohoto grafu se zdá, že světová konvenční produkce ropy se po roce 2005 vyrovnala. Někteří lidé (často označovaní jako „Peak Oilers“) se obávali, že konvenční produkce ropy dosáhne vrcholu a začne klesat, počínaje krátce po roce 2005.
Věc, která zřejmě zabránila poklesu produkce po roce 2005, je strmý růst cen ropy v období 2004 až 2008. Obrázek 3 ukazuje, že ceny ropy byly mezi lety 1986 a 2003 poměrně nízké. Jakmile ceny ropy v letech 2004 a 2005 začaly růst, ropné společnosti zjistily, že mají dostatečné příjmy, aby mohly začít používat intenzivnější (a dražší) techniky těžby. To umožnilo získat více ropy ze stávajících konvenčních ropných polí. Samozřejmě stále dochází ke klesajícím výnosům, a to i při použití těchto intenzivnějších technik.
Tyto klesající výnosy jsou pravděpodobně hlavním důvodem, proč konvenční těžba ropy začala v roce 2019 klesat. Nepřímo klesající výnosy pravděpodobně přispěly k poklesu v roce 2020 a neschopnost dodávky ropy vrátit se zpět na úroveň z roku 2018 (nebo 2019) 2021.
[5] Lepší způsob pohledu na světovou produkci ropy je na bázi na hlavu, protože světové potřeby ropy závisí na světové populaci.
Každý na světě potřebuje užitek ze surové ropy, protože ropa se používá v zemědělství a při přepravě zboží všeho druhu. Potřeba ropy tedy roste s růstem populace. Preferuji analýzu produkce ropy na hlavu.
Obrázek 5. Produkce ropy na hlavu na základě mezinárodních údajů podle zemí od amerického úřadu pro energetické informace.
Obrázek 5 ukazuje, že v přepočtu na hlavu konvenční těžba ropy (šedý spodní řádek) začala klesat po roce 2005. Teprve s přidáním nekonvenční ropy mohla produkce ropy na hlavu mezi lety 2005 a 2018 nebo 2019 zůstat na poměrně vysoké úrovni.
[6] Nekonvenční ropa, pokud je analyzována sama o sobě, se zdá být poměrně cenově citlivá. Pokud chtějí politici všude držet ceny ropy na nízké úrovni, svět nemůže počítat s tím, že vytěží velkou část obrovského množství nekonvenčních zdrojů ropy, které se zdají být dostupné.
Obrázek 6. Produkce ropy na základě mezinárodních údajů pro US Energy Information Administration pro každou ze zobrazených zemí.
Na obrázku 6 pokles těžby ropy v letech 2016 a 2017 a také v letech 2020 a 2021. Oba poklesy v roce 2016 a 2020 souvisí s nízkou cenou. Pokračující nízké ceny v letech 2017 a 2021 mohou odrážet počáteční problémy po nízké ceně, nebo mohou odrážet skepsi, že ceny mohou zůstat dostatečně vysoké, aby byla další těžba zisková. Zdá se, že Kanada vykazuje podobné propady v produkci ropy.
Venezuela má docela jiný vzorec. Informace od US Energy Information Administration zmiňují, že země začala mít velké problémy, jakmile začala světová cena ropy v roce 2014 klesat. Jsem si vědom toho, že USA v posledních letech uvalily sankce proti Venezuele, ale zdá se mi, že tyto sankce jsou blízko v souvislosti s problémy venezuelské ceny ropy. Pokud by venezuelská velmi těžká ropa mohla být skutečně ziskově těžena a producenti této ropy by mohli být zdaněni, aby poskytovali služby pro obyvatele Venezuely, země by neměla tolik problémů, jaké má dnes. Země pravděpodobně potřebuje cenu mezi 200 a 300 dolary za barel, aby měla dostatek finančních prostředků na těžbu plus adekvátní daňové příjmy.
Produkce ropy v Brazílii se zdá být relativně stabilnější, ale její růst byl pomalý. Trvalo mnoho let, než se jeho produkce zvýšila na 2.9 milionu barelů denně. V Angole a dalších zemích západní Afriky se také právě začíná těžit předsůl. Tento typ ropy vyžaduje vysokou úroveň technických znalostí a dovážené zdroje z celého světa. Pokud světový obchod zakolísá, pravděpodobně zakolísá i tento typ produkce ropy.
Velký podíl světových zásob ropy tvoří nekonvenční zásoby ropy, ať už toho či onoho. Skutečnost, že rostoucí ceny ropy jsou pro občany skutečným problémem, znamená, že tyto nekonvenční zásoby pravděpodobně nebudou využity. Místo toho se možná potýkáme s vážnými nedostatečnými dodávkami produktů, které potřebujeme pro provoz naší ekonomiky, včetně motorové nafty a leteckého paliva.
[7] Obrázek 1 na začátku tohoto příspěvku ukazuje klesající primární energie spotřeba na hlavu. Tento problém se týká více než jen ropy. V přepočtu na obyvatele klesá spotřeba uhlí i jaderné energie.
Spotřebě uhlí se prakticky nikdo nevěnuje, ale je to palivo, které umožnilo odstartovat průmyslovou revoluci. Je rozumné očekávat, že od doby, kdy světová ekonomika začala používat uhlí jako první, může být první, kdo se vyčerpá. Obrázek 7 ukazuje, že světová spotřeba uhlí na hlavu dosáhla vrcholu v roce 2011 a od té doby klesá.
Obrázek 7. Světová spotřeba uhlí na hlavu na základě údajů z BP Statistický přehled světové energetiky za rok 2022.
Mnozí z nás slyšeli o Ezopově bajce, Liška a hrozny. Podle Wikipedie „Příběh se týká lišky, která se snaží sníst hrozny z vinné révy, ale nemůže se k nim dostat. Místo aby přiznal porážku, tvrdí, že jsou nežádoucí. Výraz ‚kyselé hrozny‘ pochází z této bajky.“
V případě uhlí nám bylo řečeno, že uhlí je nežádoucí, protože je velmi znečišťující a zvyšuje hladinu CO2. I když jsou tyto věci pravdivé, uhlí bylo historicky velmi levné, a to je důležité pro lidi, kteří uhlí kupují. Uhlí se také snadno přepravuje. Mohlo by být použito jako palivo namísto kácení stromů, čímž by se pomohlo místním ekosystémům. Negativní věci, které nám říkají o uhlí, jsou pravdivé, ale je těžké najít adekvátní levnou náhradu.
Obrázek 8 ukazuje, že světová jaderná energie na hlavu také klesá. Do určité míry se jeho pád od roku 2012 stabilizoval, protože Čína a několik dalších „rozvojových zemí“ přidávalo jadernou kapacitu, zatímco rozvinuté státy v Evropě měly tendenci své stávající jaderné elektrárny odstraňovat.
Obrázek 8. Světová spotřeba jaderné elektřiny na hlavu na základě údajů z BP Statistický přehled světové energetiky za rok 2022. Částky vycházejí z množství fosilních paliv, které by tato elektřina teoreticky nahradila.
Jaderná energetika je matoucí, protože se zdá, že odborníci se neshodnou na tom, jak nebezpečné jsou jaderné elektrárny z dlouhodobého hlediska. Jedna obava se týká správné likvidace vyhořelého paliva po jeho použití.
[8] Zdá se, že svět se nyní nachází v obtížné době, protože nemáme žádné dobré možnosti, jak vyřešit náš problém s klesající spotřebou energie na hlavu, aniž bychom výrazně snížili světovou populaci. Obě možnosti, které se zdají být dostupné, se zdají být mnohem dražší, než je možné.
Zdá se, že jsou k dispozici dvě možnosti:
[A] Podporujte velké množství produkce fosilních paliv povzbuzováním velmi vysoké ceny fosilních paliv. S tak vysokými cenami, řekněme 300 dolarů za barel ropy, by byla v mnoha částech světa dostupná nekonvenční ropa. K dispozici by bylo i nekonvenční uhlí, například to pod Severním mořem. S dostatečně vysokými cenami by se mohla zvýšit produkce zemního plynu. Tento zemní plyn by mohl být přepravován jako zkapalněný zemní plyn (LNG) po celém světě za vysoké náklady. Kromě toho by mohlo být postaveno mnoho zpracovatelských závodů, a to jak pro podchlazení zemního plynu, aby mohl být přepravován po celém světě, tak pro opětovné zplynování, když dorazí na místo určení.
S tímto přístupem by byly náklady na potraviny velmi vysoké. Velká část světové populace by musela pracovat v potravinářském průmyslu a ve výrobě fosilních paliv a lodní dopravě. S těmito prioritami by občané neměli čas ani peníze na většinu věcí, které dnes kupujeme. Pravděpodobně si nemohli dovolit vozidlo nebo pěkný domov. Vlády by se musely zmenšit, přičemž obvyklým výsledkem je vláda místního diktátora. Vlády by neměly dostatek financí na silnice nebo školy. Emise CO2 by byly velmi vysoké, ale to by pravděpodobně nebyl náš největší problém.
[B] Pokuste se elektrifikovat vše, včetně zemědělství. Výrazně zesílí vítr a slunce. Vítr a slunce jsou velmi přerušované a jejich přerušování neodpovídá lidským potřebám. Zejména velká světová potřeba tepla je v zimě, zatímco solární energie přichází v létě. Do zimy se to dnešní technikou zachránit nedá. Utrácejte obrovské částky a zdroje za elektrické přenosové vedení a baterie, abyste se pokusili tyto problémy poněkud obejít. Pokuste se najít náhražky za mnohé věci, které dnes fosilní paliva poskytují, včetně zpevněných cest a chemikálií používaných v zemědělství a v lékařství.
Vodní elektřina je také obnovitelná forma výroby elektřiny. Nedá se očekávat, že by se moc rozrostla, protože už je většinou postavená.
Obrázek 9. Světová spotřeba vodní energie na obyvatele na základě údajů z BP Statistický přehled světové energetiky za rok 2022.
I kdyby výrazně vzrostla, výroba elektřiny z větru a slunce by sama o sobě pravděpodobně byla hrubě nedostatečná, aby se pokusila provozovat jakýkoli druh ekonomiky. Minimálně by byl navíc pravděpodobně potřeba zemní plyn za velmi vysokou cenu, dodávaný jako LNG po celém světě. Bylo by potřeba obrovské množství baterií, což by vedlo k nedostatku materiálu. Obrovské množství oceli by bylo potřeba k výrobě nových elektrických strojů, které by se pokusily nahradit současné stroje na ropu. Pravděpodobně by bylo zapotřebí minimálně 50letého přechodu.
Pochybuji, že by tento druhý přístup byl v nějakém rozumném časovém rámci proveditelný.
[9] Závěr. Zdá se, že obrázek 1 naznačuje, že světová ekonomika směřuje do neklidných časů, které jsou před námi.
Světová ekonomika je samoorganizující se systém, takže nemůžeme přesně vědět, jakou podobu budou mít změny v příštích několika letech. Dá se očekávat, že ekonomika se bude zmenšovat nerovnoměrně, přičemž některé části světa a některé třídy občanů, jako jsou dělníci versus starší lidé, si vedou lépe než ostatní.
Lídři nám nikdy neřeknou, že svět má nedostatek energie. Místo toho nám lídři řeknou, jak hrozná jsou fosilní paliva, takže budeme rádi, že ekonomika ztrácí využití. Nikdy nám neřeknou, jak bezcenné jsou přerušované větrné a solární energie pro řešení dnešních energetických problémů. Místo toho nás povedou k přesvědčení, že přechod na vozidla poháněná elektřinou a bateriemi je za rohem. Řeknou nám, že nejhorším problémem světa je změna klimatu a že společnou prací se můžeme odklonit od fosilních paliv.
Celá situace mi připomíná Ezopovy bajky. Systém dává „dobré rotaci“ všem děsivým změnám, které se dějí. Tímto způsobem mohou lídři přesvědčit své občany, že je vše v pořádku, i když ve skutečnosti není.
POZNÁMKA
*Pokud americká centrální banka zvýší svou cílovou úrokovou sazbu, centrální banky ostatních zemí po celém světě jsou nuceny k podobnému kroku, pokud nechtějí, aby jejich měny klesaly vůči americkému dolaru. Země, které nezvýší své cílové úrokové sazby, bývají trhem penalizovány: S klesající měnou mají místní ceny ropy a dalších komodit tendenci růst, protože ceny komodit jsou v amerických dolarech. V důsledku toho mají občané těchto zemí tendenci čelit horším inflačním problémům, než kterým by jinak čelili.
Země s největším zvýšením cílové úrokové sazby může teoreticky zvítězit v tom, co je víceméně soutěží o přesun inflace jinam. Tato soutěž však nemůže pokračovat donekonečna, protože každá země je do určité míry závislá na dovozu z jiných zemí. Pokud země se slabšími ekonomikami (tj. ty, které si nemohou dovolit zvyšovat úrokové sazby) přestanou vyrábět základní zboží pro světový obchod, bude to mít tendenci srazit světovou ekonomiku dolů.
Zvyšování úrokových sazeb také zvyšuje pravděpodobnost nesplácení dluhů a tyto nesplácení dluhů mohou představovat obrovský problém zejména pro banky a další finanční instituce. S vyššími úrokovými sazbami se penzijní financování stává méně adekvátním. Podniky všeho druhu zdražují nové investice. Mnoho podniků se pravděpodobně zmenší nebo úplně zkrachuje. Tyto nepřímé dopady jsou dalším způsobem, jak může světová ekonomika selhat.
Autor: Gail Tverberg
Další nejlepší čtení z Oilprice.com:
Zdroj: https://finance.yahoo.com/news/today-energy-crisis-unlike-anything-000000959.html