Fed říká, že v roce 2023 sazby nesníží. Trhy nesouhlasí. kdo má pravdu?

Velikost textu

O autorovi: Kryštof Smart je hlavním globálním stratégem a šéfem Barings Investment Institute a je bývalým vysokým úředníkem pro hospodářskou politiku amerického ministerstva financí a Bílého domu.

Americká centrální banka nemůže být jasnější. Jestřábi i holubice představují pevné odhodlání řídit inflace dolů navzdory rizikům recese. Očekávají, že minimálně do příštího roku nedojde ke snížení sazeb. Trhy však do konce léta očekávají jednodušší politiku.

Ztratil Fed důvěryhodnost? Nebo je nejistota tak vysoká, že ani největší centrální banka světa neví, co ji čeká? Problém se zdá být menší s pochybným poslem než se zprávou, která se stále ztrácí uprostřed mraků nejistoty. Ale pozor na den, kdy se tyto mraky náhle zvednou. Výpočet nemusí být hezký.

Existuje několik způsobů, jak vysvětlit proud odpojit mezi tím, co říká Fed, a tím, co slyší jeho publikum. Jedna teorie tvrdí, že americká ekonomika trpí základní slabostí, která vyústí v hlubokou recesi, protože trh s bydlením se zastaví, spotřebitelská důvěra se zhroutí a miliony budou vyhozeny z práce. Neexistuje nic jako prudký nárůst nezaměstnanosti, který by vyvolal naléhavé prosby o úlevu od sazeb, a to zejména ze strany členů rozhádaného amerického Kongresu, kteří se chtějí dostat do titulků.

Další možností je očekávání, že finanční trhy náhle prasknou. Před 1980. léty byla většina recesí způsobena zvýšením Fedu v boji proti inflačním tlakům v ekonomice. Od té doby Černý pondělí19. října 1987, kdy Dow Jones Industrial Average vykázal jednodenní pokles o 22.6 %, vedl chaos na finančních trzích častěji k ekonomické kontrakci. Nedávné rozruchy britských penzijních manažerů a exotických obchodníků s kryptoměnami byly zatím zvládnutelné, ale obavy přetrvávají nadměrný pákový efekt v soukromém kapitálu a rostoucí rizika z toho rodinné kanceláře a hedgeové fondy.

Alternativně mohou investoři jednoduše uvíznout v líné domněnce, že se vždy mohou spolehnout na „putaci Fedu“, která si vynutí snížení sazeb za předpokladu, že ztráty z Wall Street se vždy přelijí do Main Street.

Může to být kombinace všech těchto důvodů.

Ve světě zaplaveném zprávami a komentáři z trhu stojí za to vzpomenout si na vzdálenou dobu před rokem 1994, kdy Fed zprávy vůbec nedával. Rozhodnutí o sazbách nebyla ani formálně oznámena, dokud nebyly zveřejněny zápisy z následného zasedání Federálního výboru pro volný trh. Novináři byli nuceni pobíhat kolem, aby si promluvili s obchodníky, aby zjistili, zda skutečně došlo ke změně politiky.

Větší transparentnost ohledně analýzy a očekávání Fedu má posílit politiku. Když panuje všeobecná shoda na pravděpodobných ekonomických výsledcích, Fed se může spolehnout na co bývalý prezident chicagského Fedu Charles Evans a jeho kolegové kdysi nazývané „delfské“ vedení, pojmenované podle věštců v Apollónově chrámu.

Za normálních okolností mohou tyto prognózy ovlivnit trhy a úvěrové podmínky způsobem, který posiluje skutečné úpravy sazeb. Nová data mohou vést k úpravám očekávání, jak jsme viděli v aktualizacích Fedu Shrnutí ekonomických projekcí nebo jeho nechvalně známý bodový graf budoucích úrovní sazeb. Ty ale zůstávají spíše očekáváními jednotlivých členů než sliby.

Naproti tomu v době napětí na trhuCentrální bankéři mohou přejít na „Odysseovské“ vedení a připoutat se ke stožáru jako řecký hrdina tím, že přijmou závazné závazky vůči politice. V hlubinách pandemie, v září 2020Fed dokázal zesílit dopad v podstatě nulových úrokových sazeb příslibem uvolněné politiky, dokud ekonomika nedosáhne „maximální zaměstnanosti“ a „inflace na cestě k tomu, aby na nějakou dobu mírně překročila 2 %.

Takové pokyny fungují nejlépe, když jsou „konkrétní a ověřitelné,“ píše Ben Bernanke, bývalý předseda Fedu a zastánce větší transparentnosti politik, ve své nejnovější knize. Ale fungovalo to také pro prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho, když slíbil, že pro zachování eura udělá „cokoli bude třeba“.

Současným dilematem Fedu je, že jeho delfské vedení selhává, protože existuje tak široký rozptyl tržních očekávání ohledně inflace a růstu. Po celá desetiletí bylo hlavním problémem Fedu přesvědčit trhy, že by to skutečně mohlo být zvednout inflace alespoň na 2 %. Nyní se zdá, že inflace dosáhla vrcholu, ale existuje jen malá shoda ohledně toho, jak daleko nebo jak rychle to Fed dokáže nižší inflace zpět k těm 2 %. Ještě menší shoda panuje v tom, jak velké škody to může cestou způsobit.

Podmínky zároveň nejsou dostatečně extrémní, aby zaručovaly závazek držet sazby na X, dokud inflace nedosáhne Y. A jsme na hony vzdáleni tomu, aby někdo sliboval „ať už to bude cokoliv“. Bez pocitu krize znějí takové dramatické závazky ještě méně důvěryhodně.

Nakonec bude mezera Fedu oproti očekáváním trhu vyřešena, protože v následujících měsících přijdou nové údaje, což může být důvod, proč Powell začal nabízet méně konkrétní dopředné pokyny minulé léto.

Současný tržní konsenzus se stále domnívá, že inflace se nadále ochlazuje, ale ekonomika zůstává dostatečně odolná, aby se vyhnula vážné recesi. V tomto případě může Fed začít krájet v malých krůčcích před koncem roku, i když ne tak rychle, jak trhy aktuálně očekávají.

Rizikem je, že rozdíl mezi Fedem a investoři je vyřešen náhle a nečekaně ve prospěch jednoho nebo druhého. Pokud mají investoři pravdu, že Fed bude v létě škrtat, bude to proto, že recese přišla mnohem dříve nebo trhy jsou ve zmatku. Pokud má Fed pravdu, že vytlačení inflace z ekonomiky bude trvat déle, může být recese hlubší.

Američtí centrální bankéři mezitím uvízli na vedení, které není zvlášť účinné. Ve skutečnosti žádný řecký hrdina nebo orákulum nikdy nevyslovili slova „závislý na datech“.

Komentáře hostů, jako je tento, jsou psány autory mimo redakci Barron's a MarketWatch. Odrážejí perspektivu a názory autorů. Odesílejte návrhy komentářů a další zpětnou vazbu [chráněno e-mailem].