Testovací střelba Tayfun klade důraz na turecký program balistických raket

Turecké zkušební odpálení nové balistické střely krátkého doletu (SRBM) nad Černým mořem dne 18. října 2022 je připomínkou toho, že Ankara vlastní významný arzenál takových raket. To také naznačuje, že jeho cílem je rozšířit a vylepšit tento arzenál.

Podle předběžných zpráv byl Tayfun (turecky „Typhoon“) SRBM vyvinutý tureckým Roketsanem testován z mobilního odpalovacího zařízení ve městě Rize na pobřeží Černého moře. Střela urazila vzdálenost 350 mil, než se zřítila u pobřeží černomořského přístavu Sinop. Ta vzdálenost je dvakrát větší než dosah současných balistických raket v tureckém arzenálu, nebo alespoň těch známých.

Roketsan představil balistickou střelu Bora-1 (turecky „Storm-1“), která má mnohem kratší dolet 170 mil, v roce 2017. Podle Rocketsana má Bora-1 hlavici o hmotnosti 470 kilogramů a je přesná 50 metrů. krocan údajně v květnu 2019 vypálil jednu z těchto střel na cíl Strany kurdských pracujících (PKK) v iráckém Kurdistánu.

Dosah a nosnost Bora-1 jsou v souladu s režimem kontroly raketových technologií (MTCR), jehož je Turecko členem. MTCR je mnohostranný režim kontroly vývozu, který se snaží omezit šíření raket tím, že nutí své signatáře, aby nevyváželi drony nebo rakety s nosností přesahující 500 kg a dosahem více než 190 mil. Střela Tayfun je první známou střelou, kterou Turecko testovalo a která překračuje tento rozsah. Jeho nosnost na druhou stranu není v současné době známa.

Ještě před testem Tayfun z 18. října existovala určitá podezření, že Turecko zamýšlí vyvinout střelu s větším doletem a nosností, než doporučuje MTCR. V dubnu 2018 turecký ministr obrany řekl nadcházející Bora-2 bude mít „pokročilejší raketovou technologii než Bora-1 a delší dolet“ a více místně vyráběných komponent (naváděcí systémy Bora-1 jsou americké výroby). Zda však Bora-2 zůstane v limitu doletu doporučeného MTCR, bylo sporné. Koneckonců, aby se tak stalo, „delší dojezd“ by byl méně než 20 mil navíc a užitečné zatížení pouhých 30 kg navíc.

Podle Turecký státní tisk, „struktura odpalovacího zařízení Tayfun je velmi podobná struktuře Bora“. Je možné, možná dokonce pravděpodobné, že Tayfun je stejný projekt na vývoj Bora-2, protože na něj dohlíží Rocketsan.

Turecko samozřejmě nemusí mít v úmyslu Tayfun vyvážet. Možná to bude chtít střelu delšího doletu, aby posílila své odstrašení. To by nebylo příliš náročné vzhledem k tomu, že v roce 2011 turecká vláda uvedla, že má v plánu postavit raketu s doletem 2,500 1,550 km (XNUMX XNUMX mil), i když konkrétně nespecifikovala, zda se bude jednat o balistickou nebo řízenou střelu.

„Když vezmeme poctu geostrategickým, technologickým, nákladovým a zahraničněpolitickým úvahám, optimální rozsah doletu pro turecké balistické střely se zdá být kolem 800 kilometrů (500 mil),“ poznamenal. akademická práce z roku 2017. "Nedávné požadavky na balistické střely mnohem delšího dosahu (např. 2,500 km) neodpovídají geostrategickým a bezpečnostním okolnostem Turecka."

Není jasné, zda načasování testu z 18. října mělo za cíl poslat zprávu. Na rozdíl od sousedního Íránu, který má největší program balistických raket v regionu a zdánlivě využívá každou příležitost, aby se svými raketami chlubil a předváděl před veřejností, Turecko takové zbraně vlastnilo docela diskrétně.

Počátky programu sahají do 1990. let, kdy Turecko dosáhlo dohody s Čínou, která mu umožnila vyrábět čínské rakety B-611 v licenci. To vedlo k vytvoření taktické balistické střely J-600T Yildirim s využitím čínské technologie. Ty byly veřejnosti odhaleny až v roce 2007. Dvě známé varianty této střely – s dolety 90 a 180 mil, v tomto pořadí – přesně zapadají do limitů doporučených MTCR. Teherán naopak není signatářem MTCR a teprve loni v únoru chlubil se že jeho nová balistická střela Kheibar Shekan (persky „Kheibar Buster“) má dolet 1,200 mil.

V září Írán vypálil několik balistických raket na irácký Kurdistán, jejichž cílem byly íránské kurdské opoziční skupiny. Turecko se možná nyní rozhodlo otestovat Tayfun, aby připomnělo širšímu regionu, že je to také raketová velmoc s významným dosahem.

Test z 18. října se také shodoval s napětím s Řeckem, které obnovilo obavy z války mezi dvěma členy NATO. Turečtí uživatelé sociálních sítí mají sdílené mapy ukazuje, jak celé Řecko spadá do dosahu těchto tureckých raket. Turecké představitele navíc rozčiluje rozsáhlá expanze a modernizace řeckých ozbrojených sil, které jak zde bylo dříve uvedeno, by mohlo vést k tomu, že Řecko nasadí výrazně vyspělejší letectvo než Turecko.

Turecko také mohlo mít v úmyslu demonstrovat rostoucí dosah své palebné síly vůči Rusku, čímž by signalizovalo svůj nesouhlas s tím, aby Turecko překročilo určité červené linie v Černém moři nebo v jiných oblastech, kde mají Ankara a Moskva odlišné zájmy.

Nebo bylo načasování testu pouze náhodné a mělo více společného s tempem vývoje Tayfunu než s těmito událostmi.