Řízení dodavatelského řetězce je přerušeno. Může být řešením radikální nový způsob myšlení?

AR
AR
C provedl výzkum a napsal sítě pro spolupráci dodavatelského řetězce. Síť pro spolupráci dodavatelského řetězce (SC
SC
CN) je klíčová technologie pro lepší spolupráci v rámci rozšířeného dodavatelského řetězce. SCCN je kolaborativní řešení pro procesy dodavatelského řetězce postavené na veřejném cloudu – architektuře many-to-many – které podporuje komunitu obchodních partnerů a datových zdrojů třetích stran. Řešení SCCN poskytují viditelnost a analýzu dodavatelského řetězce v rámci rozšířeného dodavatelského řetězce. Síťové aplikace mají výrazné výhody které jiné typy řešení postrádají.

Ale když ARC napsal na SCCN, psali jsme o tom, jak tato sada řešení může pomoci společnosti optimalizovat její vlastní operace dodavatelského řetězce. Tak fungují softwarová řešení pro podniky a dodavatelský řetězec. Společnost kupuje tato řešení, aby optimalizovala své podnikání.

V rozhovoru s vedoucími pracovníky z Tata Consultancy Services (TCS) obrátili konverzaci. Namísto přemýšlení o plánování z pohledu společnosti by společnosti měly zvážit zvýšení efektivity v rámci svého rozšířeného hodnotového řetězce ekosystému. To, co ARC nazývá „sítě pro spolupráci dodavatelského řetězce“, TCS označuje jako „ekosystémové obchodní platformy“.

Rich Sherman – Senior Fellow v Centru excelence dodavatelského řetězce TCS – poukazuje na to, že mnoho společností staví kontrolní věže, aby lépe řídily své dodavatelské řetězce. Naproti tomu letiště má kontrolní věž, ale ta se používá k řízení všech letů všech leteckých společností přicházejících na letiště. "Nyní se objevuje problém, že zatímco interní kontrolní věže mají přehled a kontrolu nad svými zátěžemi, nemají přehled o všech zátěžích v tržním ekosystému, ve kterém působí."

Nejde jen o neustále se měnící poptávku a omezení materiálu a vybavení napříč hodnotovým řetězcem společnosti. Právě na těchto měnících se omezeních, přepravní kapacitě a úzkých místech v celém ekosystému záleží. Nedostatek předvídatelnosti vede k vyšším nákladům a horším službám. A to se v posledních letech zjevně zhoršilo.

"Společnosti," zdůrazňuje pan Sherman, "si uvědomují, že jejich dodavatelský řetězec ve skutečnosti žádným řetězcem není." Mají komplexní síť dodavatelů, interních aktiv a dopravních a výrobních partnerů, z nichž mnozí se průběžně mění. Síť, kterou společnost díky své řídicí věži zviditelní, je jen jednou z mnoha sítí.

Dodavatelé SCCN jako Emerge, GEP a Coupa poskytují dobrou viditelnost sítě pro zadávání zakázek; řešení od FourKites a project44 poskytují přehled o zásilkách; a řešení od Interos nebo Eversteam Analytics poskytují přehled o nových rizicích téměř v reálném čase. A existují i ​​další typy sítí spolupráce dodavatelského řetězce. Pan Sherman se tedy domnívá, že musíme začít přemýšlet o „síti komunitních sítí“, která se skládá ze všech účastníků tržního ekosystému. To by zahrnovalo nejen vlastní obchodní partnery společnosti, ale také dodavatele jejich dodavatelů, zákazníky jejich zákazníků a rozšířené hodnotové řetězce jejich konkurentů. Pokud by například existovala lepší viditelnost ekosystému z hlediska dlouhodobé poptávky po polovodičích, neměli bychom takový nedostatek čipů, se kterým se mnoho průmyslových odvětví nadále potýká.

TCS věří, že jakmile bude k dispozici širší viditelnost sítě, mohou společnosti přemýšlet o plánování novým způsobem. Tradiční aplikace plánování podnikových zdrojů a plánování dodavatelského řetězce plánují zevnitř ven. V dalších dílech na základě dat ve svých interních systémech a spíše omezené spolupráce optimalizují své interní operace. Ale něco, co se nazývá ERP 4.0, povede k sadám aplikací pro plánování a optimalizaci ekosystémů.

V dodavatelském řetězci mluvíme o tom, že pouhá optimalizace jednoho článku v řetězci – například optimalizace výroby – nevede k optimalizovanému systému. Systémy plánování dodavatelského řetězce lze optimalizovat napříč celou propojenou sadou dodavatelských, výrobních a distribučních operací společnosti. Úspora peněz ve výrobních operacích nemusí nutně vést k úspoře nejvíce peněz v celém propojeném systému.

Stejný argument lze použít pro ekosystémový přístup k plánování. Optimalizace ekosystému může vést k úsporám pro každého účastníka ekosystému, které překračují to, čeho by jednotlivá společnost mohla dosáhnout pomocí plánování „já na prvním místě“.

To je dech beroucí vize. Proměnit vizi ve skutečnost bude obtížné. Jde o tak zásadní přehodnocení řízení dodavatelského řetězce, že počáteční reakcí mnoha odborníků bude, že to nikdy nemůže fungovat. Nedávná historie nám ale ukázala, že současný přístup k řízení dodavatelského řetězce je zlomený. Právě když otřesy Covidu začnou ustupovat, inflace a válka vytvářejí nové šoky. Téměř žádný vedoucí pracovník dodavatelského řetězce nevěří, že předvídatelné a stabilní dodavatelské řetězce z dřívějších dob se v dohledné době vrátí. Je zřejmé, že je zapotřebí nový přístup.

Dosáhnout plánování ekosystému asi nejde udělat jedním velkým skokem. Pan Sherman říká, že společnosti potřebují vědět, kdy spolupracovat, a vědět, kdy soutěžit. Mnoho společností se například snaží získat přepravní kapacitu. Mezitím v nákladní dopravě bují plýtvání. K tomu dochází, když řidiči kamionu jezdí naprázdno, obvykle proto, že v okolí nejsou žádné náklady, které by řidič mohl vyzvednout a které by mířily stejným směrem jako řidič. V nákladní dopravě se tyto míle označují jako prázdné míle. Tyto míle znamenají, že řidiči nevydělávají peníze za to, že jsou na cestách, a odesílatelé platí více za přesun zboží. Zhruba 30 % ujetých kilometrů tvoří prázdné míle. To je problém ekosystému. Možná je to první bitva o ekosystémové sítě, kterou lze vyhrát ve větší válce o dosažení nové efektivity dodavatelského řetězce.