Revoluce na Srí Lance přináší ponaučení pro rozvíjející se trhy

Malá země v jižní Asii s polovičním počtem obyvatel než Ukrajina se dostala do chaosu. Protesty proti lidové moci během minulého týdne sesadily srílanského prezidenta Gotabayu Rajapaksu (který uprchl ze země v očekávání rezignace) a poslaly jejího úřadujícího premiéra Ranila Wickremesingheho do úkrytu, zatímco vládnoucí třída země se snaží zaplnit výsledné politické vakuum.

Bezprostředním důvodem hněvu veřejnosti je kombinace rozsáhlého nedostatku potravin a pohonných hmot, rozpadu ekonomického výkonu a politické imploze, kterou v Asii nezaznamenali od indonéské vlastní revoluce v roce 1998. Mezinárodní pomoc však nepřichází, možná kvůli převládajícímu zaměření G7 na Ukrajinu.

REKLAMA

Někteří analytici tvrdí, že strasti Srí Lanky si člověk způsobuje sám, což je z velké části pravda, a že nemají žádné širší ponaučení pro rozvíjející se trhy, což je zcela mylné. Zatímco klan Rajapaksa je z velké části odpovědný za to, že zemi srazil do země, existují typologie v jejich (nesprávném) chování, jako jsou makroekonomické nerovnováhy a selhání veřejné politiky, které jsou relevantní pro rozvojovou Asii a skutečně pro rozvíjející se trhy.

Prvním ponaučením je, že politické nekalé praktiky takového rozsahu, jaké jsme byli svědky na Srí Lance, nejsou jen v Asii. Pandemie ukázala, že demokracie v rozvíjející se Asii – Indie, Filipíny, Indonésie – byly špatně připraveny na řešení krize veřejného zdraví, ukazující vážné nedostatky ve správě a nedostatky v technokratických kompetencích.

Na Srí Lance se nekalé jednání projevilo v rozhodnutí klanu Rádžapaksa zakázat dovoz hnojiv. V Indii a Indonésii byl stát špatně připraven na to, aby se vypořádal s přílivem migrantů kvůli ztrátám pracovních míst v důsledku pandemie.

REKLAMA

Zřejmým důsledkem je, že společnosti se staly hořlavějšími. Náhlé výbuchy veřejného hněvu kvůli selháním státu, jakých jsme byli svědky minulý víkend v Colombu, už nejsou vzácné. Když indická vláda před několika týdny oznámila kontroverzní plán na reorganizaci náboru do armády, okamžitě vypukly celostátní protesty. Mytologie o poddajnosti široké veřejnosti v Asii byla také zničena, jak ukázaly protesty v Hongkongu, Thajsku a Myanmaru (po převratu).

Hněv veřejnosti je také spojen s bojem centrálních bank vypořádat se s prvním a druhým kolem dopadů inflace. Globálně to nebyl pro centrální banky, hrdiny globální finanční krize a první fáze pandemie, zářný okamžik. Jejich neschopnost předvídat inflační šoky v roce 2021 (pocházející z dislokací dodavatelského řetězce a masivních fiskálních výdajů) a 2022 (zejména z ruské invaze) mělo kaskádový dopad na ekonomické bohatství rozvinutých a rozvíjejících se trhů.

REKLAMA

Zatímco se asijské centrální banky poslední rok znepokojovaly potenciálním nepříznivým dopadem snižování Fedu, byly zaskočeny silou dolaru a turbulencemi na komoditních trzích, které zvýšily dovozní ceny potravin a pohonných hmot.

Vedlejší škody pro rozvojovou Asii, které se nahromadily oficiální a podnikový dluh v cizích měnách během let uvolněné měnové politiky bude extrémně bolestivé. To je již patrné v dalším malém státě – Laosu – který se pokouší restrukturalizovat svůj zahraniční dluhový závazek ve výši 14.5 miliardy dolarů (z velké části dluží Číně).

Srí Lanka dluží podstatně více, kolem 54 miliard dolarů, přičemž velkou část dluží soukromým věřitelům. Tato částka se zvětší, když vezmeme v úvahu, že asijské korporace jako celek loni získaly kolem 338 miliard dolarů v dolarech a eurech. Jak velká část této dluhové expozice je zajištěna na ochranu před pravděpodobným růstem dolaru, k němuž již došlo, je velkou neznámou. Trvalá síla dolaru a pokračující zhoršování ekonomických podmínek jsou toxickým receptem na stres na asijských úvěrových trzích. Úvěrové události, zdvořilý způsob popisu firemních selhání, jsou nevyhnutelné.

REKLAMA

Posledním důvodem k pesimismu je rozpad globální spolupráce, který je patrný již během pandemie. I když je pochopitelné, že MMF trvalo nějaký čas při vyjednávání ekonomického ozdravného programu se Srí Lankou, bylo nerozumné, že mezinárodní společenství zůstalo stranou, zatímco zemi došly palivo a potraviny.

Koordinovaný krátkodobý plán na dodání nouzových zásob do země by mohl uvolnit tlaky z ulice a poskytnout prozatímní vládě nějaký čas na formulaci plánu hospodářské obnovy. Skutečnost, že se tak nestalo, ilustruje roztříštění globálního vládnutí s G7 pohlcenou Ukrajinou a neschopnost G20 dosáhnout konsensu kvůli účasti Ruska ve skupině.

Zpráva z imploze Srí Lanky je dvojí. Za prvé, země jsou z velké části samy při řešení domácích dopadů rychle se zpomalující globální ekonomiky. Za druhé, věci se mají zhoršit.

REKLAMA