Šíření nepokojů do íránského ropného průmyslu Milník

Zprávy o tom, že ropní dělníci v Íránu stávkují v opozici vůči vládě a jejímu zásahu proti demonstrantům, by mohly představovat velkou změnu v politické situaci v zemi – a možná ovlivnit trh s ropou. Odstíny roku 1979!

Netřeba dodávat, že analyzovat nebo předpovídat íránskou politiku z této vzdálenosti (a jako neodborník) je náročné, protože zbožné přání a výběrová zaujatost na sociálních sítích ztěžuje zjištění, jak úspěšní by protestující mohli být. Lidé na Západě byli opakovaně optimističtí ohledně protivládních protestů, ale byli zklamáni, když vláda zasáhla, někdy násilně, a obnovila pořádek. Jedno ponaučení je, že opozici tvoří většinou středostavovské a městské elity, které jsou méně náchylné k násilí než vláda a její různé milice.

REKLAMA

Ale připomínám si situaci v roce 1978, kdy skupina bankéřů odjela do Teheránu zařídit půjčku pro tehdy vládnoucího šáha. Když se jich zeptali na probíhající protesty, pokrčili je rameny a tvrdili, že jsou běžné a šáh je předtím vždy přežil. To byla pravda, ale slouží jako příklad klišé „nic se nezmění, dokud se nezmění“.

Nyní se uvádí, že pracovníci ropy ve dvou rafinériích a petrochemické továrně vstoupili do stávky v soucitu s demonstranty, což by mohlo naznačovat, že opozice je mnohem širší než v minulosti. Ropní pracovníci jsou státní zaměstnanci a měli by je více podporovat a jejich zběhnutí vypovídá hodně o hloubce nespokojenosti s vládou, jejími mnoha pravidly a korupcí, která pohltila velkou část příjmů z ropy a brzdila soukromý sektor.

Na jedné straně byla stávka íránských ropných dělníků hlavním prvkem ve svržení šáha, částečně proto, že strach ze zastavení íránské produkce a vývozu ropy povzbudil USA a jejich spojence, aby stáhli podporu od šáha, což ho vedlo k opustit zemi. Na druhou stranu neexistuje žádná vláda, která by dokázala účinně tlačit na íránského prezidenta Ebrahima Raisiho, natož na ajatolláha Chameneího, aby rezignoval, pokud by byl vývoz ropy přerušen. Ačkoli se předpokládá, že Čína je hlavním odběratelem íránské ropy, zdá se, že většinu z nich zvedají menší rafinerie s minimálním politickým vlivem a jakákoli čínská politická pozice zřejmě neovlivní vládu ani opozici.

REKLAMA

Omezení rafinérské činnosti způsobí nedostatek paliva, což nepochybně ještě více rozzuří veřejnost, takže se jedná o soutěž mezi silou hlavně zbraně a silou barelu benzínu. Samozřejmě, že pokud by vláda v reakci na stávku dovezla benzín, globální trh bude mnohem napjatější, ačkoli nákupní množství by měla být malá.

Ztráta íránské ropy pro trh v důsledku šířící se stávky ropných dělníků by byla relativně malá, zvláště pokud by se ji Saúdové a další rozhodli kompenzovat. Vzhledem k dlouhodobému politickému napětí mezi Íránem a Saúdy (ostatně s většinou jejích sousedů) je pravděpodobné, že většina se nebude snažit vládě pomoci, ale podkopat ji. To by pravděpodobně znamenalo uklidnění globálních ropných trhů dodatečnými dodávkami, které by odradily íránské zákazníky od případné pomoci vládě.

Řešení konfliktu bude nakonec spočívat na lidu a vládě Íránu a bude pravděpodobně znamenat malé ztráty ropy a ropných produktů na světovém trhu, tedy částky, které by ostatní producenti mohli snadno kompenzovat pomocí stažení SPR. Netřeba dodávat, že dopad na trh bude býčí na ceny, což je v USA a zemích dovážejících ropu nevítané, což může trvat měsíce.

REKLAMA

Ale dvě možné politické cesty by mohly tlačit na pokles cen, i když ne okamžitě. Vláda by se mohla rozhodnout rychle souhlasit s obnovením jaderné dohody JCPOA, což by jí umožnilo zvýšit export a získat příjmy, kterými by uklidnila demonstranty. To by pravděpodobně nefungovalo, protože stížnosti jdou daleko za ekonomiku a i kdyby se to udělalo, dopad by se zpozdil. Přísliby lepších časů prostřednictvím vyšších příjmů z ropy – v budoucnu – by situaci v ulicích nezměnily.

Alternativně by vláda mohla padnout a nová vláda nejen obnovit dohodu o JCPOA, ale podniknout další kroky k opětovnému připojení k mezinárodnímu společenství, což by znamenalo mnohem menší regionální napětí. Pro novou, méně xenofobní vládu by mělo být mnohem snazší přilákat zahraniční investice a zmírnit obavy z napjatosti ropného trhu ve střednědobém horizontu 3-5 let. A přestože trhy často reagují na očekávání před událostmi, pravděpodobný dopad na cenu ropy v blízké budoucnosti by měl být malý.

Je však také možné, že vláda opět zvítězí a s pocitem posílení zaujme tvrdší postoj při jednáních o JCPOA a opět oddálí ukončení sankcí. A i kdyby byla nová vláda, mohlo by dojít k velkým zpožděním v obnově produkce a vývozu ropy, protože frakce bojují o legislativu a zejména o příjmy. Určitý nárůst lze očekávat bez zahraničních investic a byl by vítán, ale existuje mnoho překážek, které brání návratu Íránu k hlavnímu světovému dodavateli ropy, bez ohledu na vládu u moci.

REKLAMA