Strop ceny ruské ropy by mohl být dosud největší energetickou hloupostí Bidena

Cenový strop na vývoz ruské ropy, na kterém se lídři G7 dohodli na začátku září, má dva pravděpodobné důsledky – a ani jeden není pro architekty této politiky dobrý.

Myšlenkou cenového stropu je rozšířit dosah sankcí vůči Rusku na třetí země, čímž se omezí neočekávaný dopad, který Kreml dostává z vyšších cen ropy, a zároveň se zmenší dopad na ceny v sankcionovaných zemích. Ale v tomto myšlení jsou chyby.

Za prvé, velcí odběratelé ruské ropy, jako je Čína a Indie, budou pravděpodobně ignorovat nebo se vyhýbat limitu a nadále svými nákupy poskytovat nezbytné finanční prostředky pro ruskou válečnou mašinérii.

Zadruhé, cenový strop způsobuje značné narušení dodávek ruské ropy, což vyšle globální ceny raketově nahoru, udrží příjmy z ruské ropy na vzestupu a zároveň trestá globální ekonomiku.

Strop přinejmenším vnáší na trhy s ropou větší nabídkové riziko, které se nakonec odrazí v cenách ropy. Přestože se ropa obchoduje na 9měsíčních minimech kvůli obavám z globální recese, spotřebitelé by se současnou cenovou úrovní neměli spokojit.

Cenový strop je příkladem toho, jak se západní politici snaží mít svůj dort a sníst ho také při jednání s Ruskem.

G7 věří, že vymyslela chytrý způsob, jak udržet ruskou ropu v toku na trhy mimo EU, což od 5. prosince zakáže většinu dovozu ruské ropy. Podle dohody, pokud Rusko prodává ropu za cenu stanovenou G7 pod tržními cenami, může stále využívat pojištění, financování, zprostředkování a námořní přepravu členů G7.

Tyto služby dominují celosvětovému obchodu s ropou. Například kluby International Group of Protection & Indemnity (P&I) se sídlem v Londýně poskytují pojištění námořní odpovědnosti pro více než 90 % celosvětového obchodu s ropou.

G7 – Spojené státy, Velká Británie, Kanada, Německo, Francie, Itálie a Japonsko – sází na to, že Rusko bude tak zoufale toužit po dolarech, že se podřídí prodeji v rámci systému cenového stropu. A i když spotřebitelské země nepodepíší cenový strop, Washington věří, že plán dá těmto zemím větší páku k vyjednávání nižších cen ruské ropy, čímž zasadí ránu moskevským ropným příjmům.

V ideálním případě by cenový strop usnadnil pokračující tok ruské ropy, udržoval ceny nižší, než by jinak byly pod úplným embargem, a zároveň by Moskvě zabránil těžit z cenové inflace způsobené omezením nabídky.

Plán zní teoreticky dobře, ale v praxi je plný rizika.

Je to proto, že tvůrci politik nerozumí fungování a ekonomice energetických trhů. Realita je taková, že cenový strop lze snadno obejít. Stačí se zeptat kteréhokoli obchodníka s ropou.

Členské země G7 z větší části buď již uvalily embarga na ruský vývoz energie, nebo to plánují, takže účinky stropu nejsou zaměřeny na jejich dovoz.

Strop cílí na velké odběratele ruské ropy, jako je Čína, Indie a v menší míře i Turecko. Tyto třetí země se k limitu nepřihlásily. Poté, co Rusko prohlásilo, že odmítne prodávat ropu kterékoli zemi, která se k limitu připojí, neměli bychom to očekávat ani od nich.

Jsou to země, které jsou buď spojenci Ruska (Čína), mají strach o svou energetickou bezpečnost (Indie), nebo v případě Turecka tak trochu obojího.

Pro ně je ztráta přístupu k západnímu pojištění, financování, zprostředkování a námořní přepravě výzvou, nikoli však nepřekonatelnou.

Některé země – včetně Ruska – již zasahují, aby poskytly alternativní pojištění ruského vývozu energie, což umožňuje, aby obchod s energií s Moskvou pokračoval bez přerušení.

Tito kupující ze třetích zemí mohou také vypadat, že si hrají s G7, zatímco pokračují v dovozu ruské energie jednoduše tím, že zaplatí maximální cenu a poté zaplatí ruským prodejcům dodatečnou částku.

Méně svědomití obchodníci by dokonce mohli použít padělané nákladní listy nebo jiné padělky, aby se dostali k cenovému stropu.

Navíc Bidenova administrativa již řekla, že to neplánuje použít „sekundární“ sankce íránského stylu o prodeji ruské ropy s cílem prosadit dodržování limitu. Tyto sekundární přísnější sankce mohou vést k tomu, že pachatelům bude zakázán přístup do finančního systému USA.

Ale i se sekundárními sankcemi existují řešení. Významné objemy sankcionované íránské a venezuelské ropy si i přes sankční režimy stále nacházejí kupce.

Zásah proti cenovému stropu s sebou nese potenciál zpětného účinku i ze strany Moskvy.

G7 předpokládá, že Rusko je racionální hráč, který se bude rozhodovat čistě na základě ekonomiky. Ve skutečnosti se Moskva ve válce s Ukrajinou tváří stále zoufaleji a obviňuje Západ, že proti ní zahájil ekonomickou válku.

Rusko již přerušilo dodávky zemního plynu do Evropy prostřednictvím plynovodu Nord Stream 1, čímž vyhnalo evropské ceny plynu přes střechu – s dominovým efektem na globální trhy s plynem.

Kdo říká, že energetickou zbraň nepoužije i na ropných trzích?

Rusko by sice nikdy nestáhlo svůj vývoz ropy na nulu, ale mohlo by snížit dost, aby vyhnalo globální ceny nahoru. Tato strategie „nižšího objemu, vyšší ceny“ by mohla udržet moskevské příjmy z ropy silné a zároveň způsobit bolest architektům cenového stropu G7.

Rusko také zůstává integrálním členem rozšířené skupiny OPEC+. Nejvyšší členové kartelu OPEC+ mají plné zuby vměšování a intervencí Západu do energetických trhů. Saúdská Arábie je dnes více spojena s Moskvou než Washington. Mezi kartelem vedeným Saúdskou Arábií a Bidenovou administrativou nebo Evropskou unií není žádná láska ztracená.

Členové OPEC+ již vystřelili přes příď Washingtonu oznamuje mírné omezení výroby za říjen. Kartel varoval, že v kartách mohou být i další škrty. Kartelová skupina také těží ze strategie „nižší objem, vyšší cena“.

Jaký je tedy nejpravděpodobnější výsledek cenového stropu G7? Vzhledem k tomu, že to není praktické ani vymahatelné, slouží především jako dodatečné riziko dodávek na trhu s ropou, který si nemůže dovolit jiný – ne s tak nízkou globální volnou výrobní kapacitou.

Výsledkem embarga EU na ruský vývoz energie a cenového stropu by mohlo být, že Rusko bude posílat více barelů do Číny, Indie a možná i Turecka, a to především pomocí lodí plujících pod ruskou, čínskou a tureckou vlajkou. Rusko může nabídnout slevy, které by dohodu osladily, ale nic se neblíží limitu stanovenému G7.

Produkci, kterou Moskva nemůže prodat třetím zemím, by mohla místo toho uzavřít, což by podpořilo vyšší ceny ropy a zároveň uchovalo zdroj pro pozdější těžbu. Mezinárodní energetická agentura nyní očekává, že ruská produkce klesne o 1.9 milionu barelů denně, jakmile vstoupí v platnost embargo EU.

To může být nejlepší scénář pro G7. Nejhorší je plnohodnotná ruská odveta a použití vývozu ropy jako zbraně, což by mohlo přinést na trh býčí šok a vytlačit ceny až na 150 dolarů za barel.

Takový scénář by mohl zvýšit ruský příjem z ropy až o 50 procent a zároveň by vystupňoval globální tlaky z recese.

Riziko této reakce trhu nelze přeceňovat – zejména proto, že se Bidenova administrativa a politici EU a Spojeného království v současné energetické krizi ukázali jako nekompetentní a cenový strop by mohl být jejich převratem z milosti.