Ruské pokusy o operace šedé zóny proti Finsku mohou zaručit rozšíření NATO

Zprávy, které má Rusko přesunul vojenský personál a vybavení směrem k hranici s Finskem se objevily začátkem tohoto týdne. Řinčení šavlí je na Západě vnímáno částečně jako předehra k operacím šedé zóny s cílem zastrašit Finy před vstupem do NATO. Je ironií, že tyto pohyby mohou mít přesně opačný účinek.

V pondělí se objevilo video na Twitteru, které ukazuje ruská vojenská vozidla nesoucí pobřežní obranné raketové systémy K-300P Bastion-P podle Velké Británie. Denní pošta. Na videu byla vidět dopravní značka označující směr Helsinky.

Téhož dne NATO oznámilo, že dvě nadnárodní námořní skupiny šestnácti lodí vedených Královským nizozemským námořnictvem budou hlídkovat u pobřeží Baltského moře členů, jako je Polsko a Estonsko, aby „udržovat důvěryhodné a schopné obranné schopnosti“.

Není jisté, zda spolu tyto dva kroky souvisejí, vzhledem k jejich téměř současnému načasování, ale NATO chce jasně ujistit své členy z pobaltských států i Polsko. Naproti tomu přesun ruské techniky poblíž Finska je jednoznačným signálem, že se Vladimir Putin snaží Finy zastrašit.

Jeho motivací je zvyšující se pravděpodobnost, že Finsko a jeho soused, Švédsko, přistoupí k NATO před koncem jara. Finská premiérka Sanna Marinová ve středu během společné tiskové konference se svým švédským protějškem Magdalenou Anderssonovou řekla, že Finsko je připraveno rozhodnout o NATO „během týdnů“ spíše než měsíců po rozsáhlé debatě v 200členném zákonodárném sboru Eduskunty.

Bryan Clark, vedoucí pracovník v Hudsonův institut, říká, že bezpochyby „[Putin] se snaží zastrašit Finsko, aby se nevydalo na cestu ke vstupu do NATO. Clark říká, že načasování je důležité. Období mezi dneškem a případným oznámením žádosti země o připojení je pro Rusko potenciální příležitostí.

„Máte více pacifistických finských [politických] stran, které by se mohly spojit a postavit se proti členství v NATO. Putin si pravděpodobně myslí, že když dokáže vyvinout nějaký tlak na zemi, možná přiměje pacifističtější [parlamentáře], aby šli proti myšlence NATO.“

Clark tvrdí, že navzdory široce rozšířenému názoru ve Washingtonu, že Finsko bude žádat o členství, rozhodnutí není zaručeno. „Veřejné průzkumy veřejného mínění ve Finsku a Švédsku směřují k členství v NATO, ale parlament musí hlasovat a právě teď je rozdělen 50 na 50. Existuje možnost dostat Finsko do NATO, ale ještě to není jisté.

Rusko již vyjádřilo „rizika“ vstupu Finska do NATO. Minulý týden mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že Rusko „obnoví rovnováhu“ svými vlastními činy. Ty by se mohly odehrát před jakýmkoli oznámením a během období, kdy současných 30 zemí NATO zvažuje, zda dát členství Finska zelenou. Dokončení procesu by mohlo trvat čtyři měsíce až rok a ponechat tak další okno, než se spustí ochrana podle článku 5 (Vzájemná obrana NATO).

Mezitím Putin téměř jistě zvýší tempo operací „šedé zóny“ (akce, které nedosahují zjevné vojenské konfrontace) proti Finům. Řekl to Esa Pulkkinen, stálý tajemník na finském ministerstvu obrany Prolomit obranu minulý týden. "Musíme být samozřejmě připraveni čelit následkům."

Tyto důsledky jsou uvedeny v a nová bezpečnostní zpráva vydala finská vláda ve středu ráno. Zpráva tvrdí, že Finsko bude cílem rozsáhlých a mnohostranných hybridních vlivových aktivit. I když mohou zahrnovat použití vojenského tlaku (přemístění pobřežních obranných raket K-300P) nebo dokonce vojenské síly, zpráva uvádí několik hybridních aktivit, které pravděpodobně přijdou z Ruska.

Zahrnují veřejné dezinformační kampaně ve Finsku, „instrumentalizaci migrace“, kdy Bělorusko může uprchlíky vytlačit přes hranice sousedních zemí, narušení komunikačních linek mezi vládou a soukromým sektorem a možné narušení základních služeb a finských ekonomika.

To už začaly Clark poznámky. „Chtějí, aby finský tisk zachytil jejich operace a zveřejnil je, co udělali. Jeli [rakety] po silnici, zcela zjevně směřující k finským hranicím a nechali je lidi fotit.

Dodává, že Rusko pravděpodobně podnikne pokročilé akce hybridního elektronického boje, případně unese mobilní sítě, aby vytlačilo sérii oznámení, že pokud Finsko vstoupí do NATO, Finové se stanou obětí ruské agrese. Mohou se také chystat ochromující kybernetické útoky na finskou infrastrukturu, vzdáleně nebo prostřednictvím bezdrátových sítí.

I když je to skličující, takové akce nejsou pro Finsa Seana Monaghana z UK hostujícího člena Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) novinkou.

„Finsko má každodenní zkušenost s ruskou agresí v ‚šedé zóně‘, od invazí do vzdušného prostoru po kybernetické a ekonomické nátlaky. Je hostitelem Evropského centra excelence pro boj proti hybridním hrozbám a má rozsáhlé ústavní a praktické schopnosti čelit tomu, čemu se říká „hybridní ovlivňování“ z Ruska – v neposlední řadě soudržnosti a odolnosti jeho občanské společnosti.“

Země se pravděpodobně připravuje na nejhorší s Ruskem od zimní války v roce 1939, kdy samotné Finy odrazily ruské síly během šesti měsíců, což vedlo k Moskevské mírové smlouvě z roku 1940 a 80 letům neutrality, která může skončit členstvím v NATO.

Rozsáhlá funkce v Financial Times nedávno vysvětlil, jak země využila všechny úrovně společnosti, aby se připravila na možnost konfliktu se svým sousedem, od hromadění šestiměsíčních zásob paliv, obilí a léčiv až po praktikované plány protileteckého krytu a civilní komunikace a absorpci jedné třetiny svých dospělou populaci do armády.

Vzhledem k úrovni připravenosti Finska a jeho dlouhé historické paměti existuje možnost – možná pravděpodobnost –, že ruské operace v šedé zóně by se ve skutečnosti mohly obrátit proti a urychlit touhu veřejnosti a parlamentu vstoupit do NATO.

"Putin se ukázal jako velmi účinný při mobilizaci svých nepřátel proti němu," poznamenává Clark. "Válka proti Ukrajině zjevně svedla NATO dohromady způsobem, jakým to předtím nebylo."

Nátlak na Finsko přichází s reálnou šancí vyvolat opačný efekt, než jaký si Rusko přeje Clark. "Zdá se, že jsme překročili Rubikon, kde se mírumilovnější obyvatelstvo Finska a Švédska rozhodlo, že zachování míru bude nejlépe dosaženo vstupem do NATO."

Monaghan z CSIS souhlasí. „Podle mých zkušeností jsou Finové klidní a odhodlaní. Určitě se nenechají zastrašit odvěkou kremelskou hrou o chrastění jadernou šavlí – opak bude pravdou. Putinova invaze na Ukrajinu vytrhla Finsko [a Švédsko] z neangažovaného spánku a učinila členství v NATO nevyhnutelné. Pokud existuje jedna věc, která dohodu zpečetí, je to jaderné zastrašování."

To by byl pro Putina zásadní opak. Finsko sdílí nejdelší hranici s Ruskem ze všech států EU, která se táhne přes 810 mil (1,300 kilometrů). Sjednotilo by to jednu z nejlepších evropských armád (mnohem lepší než německá) s NATO ve strategicky důležité oblasti Baltského moře.

"Je tu mnohem více území k obraně," říká Clark. „Rusko má historicky neuralgii ohledně obrany svých hranic. To klade větší tlak na [ruskou] armádu."

Finsko je poskytovatelem zabezpečení, nikoli spotřebitelem, zdůrazňuje Monaghan.

„Již splňuje cíle NATO v oblasti výdajů na obranu. Kromě vysoce schopné a moderní armády (včetně 64 F-35 na cestě) má možná nejpokročilejší uspořádání civilní obrany v Evropě s velkou rezervou, všeobecnou brannou povinností a vzděláváním v oblasti civilní obrany ve školách. Finský model ‚totální obrany‘ nebo to, co nazývá ‚komplexní bezpečnost‘, je v NATO velmi obdivován a posílil by strategii odolnosti Aliance.“

Zatímco ukrajinský konflikt již vložil do rakve obchodní vztahy Finska s Ruskem – podle Prolomit obranuRusko představuje 4.5 % finského exportu a export zboží a služeb do Ruska tvoří přibližně 1.6 % finské přidané hodnoty – nové ruské operace v šedé zóně by uzavřely pokličku.

„Finsko bylo hlavním poskytovatelem telekomunikací a elektroniky do Ruska,“ říká Clark. „Myslím, že to je pro Rusko problém. Problémem je také ztráta Finska jako odběratele ruských kovů, ropy a plynu. Rusko to jistě pocítí a Finsko má mnohem více možností.

Z dlouhodobého hlediska by členství Finska a Švédska v NATO upevnilo právě to, čemu se Rusko snažilo půl století vyhnout, uzavírající se srpek nepřátelských spojeneckých národů na jeho hranici se západní společností a ekonomikou. Ten tlak by mohl připomínat studenou válku, (naštěstí) nepřímou hospodářsko-vojenskou soutěž, jejíž zdroje a politické napětí přinutily Sovětský svaz k podložce.

Putinovo zastrašování v šedé zóně může zahnat kdysi zdráhavou Skandánávii do náruče NATO a s menším impériem, kterého by se dalo zavolat než jeho předchůdci, spustit hodiny rozpadu jeho režimu.