Putin zabije ruskou ekonomiku ropy a zemního plynu a Ukrajina bude nakonec silnější

Během studené války byl Sovětský svaz ekonomicky izolovaný. Ale když Michail Gorbačov v roce 1985 zahájil „Glasnost“, západní svět se oteplil na východní blok. A když v roce 1989 padla Berlínská zeď, mezinárodní společenství uvítalo ruskou ropu a plyn.

Je to jeden ze tří velkých producentů spolu se Saúdskou Arábií a Spojenými státy. V roce 2020 byly tržby z ropy a zemního plynu 219 miliard dolarů Rosstat. A tyto dva sektory dohromady tvořily 60 % ruského exportu a 40 % jeho federálního rozpočtu. Invaze prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu však ohrozila globální stabilitu a následně posílila NATO. Vyspělý svět zesiluje ukrajinskou výzbroj a zavádí ekonomické sankce – jako je odříznutí ruské ropy a plynu od světových trhů.

Ruské Gazprom, Lukoil, Rosněfť a Surgutněftegas patří mezi světové ropné a plynárenské podniky s nejvyššími čistými příjmy, říká Statista.

Putin využívá tohoto energetického vlivu, přepravuje méně zemního plynu do Evropy a účtuje si za něj více peněz. Rusko tak porušuje své smlouvy, které poskytují asi 40 % zemního plynu v Evropě. Jakmile však Evropané podepíší dlouhodobé smlouvy s dalšími dodavateli – Norskem pro ropu a Alžírskem, Katarem a Spojenými státy pro LNLN
G — to je mat. Mezitím je svět zeleným trendem a Evropa jde naplno do obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti.

„Posílat méně plynu a účtovat si za to více je pro Putina taktická výhra. Ale Rusko strategicky prohrálo tuto válku,“ říká Oleksiy Riabchyn, bývalý náměstek ukrajinského ministra energetiky a životního prostředí. „Ano, skutečně, Evropa čeká na americký LNG. Německo, Polsko, Lotyšsko, Litva a Estonsko staví terminály LNG. Bude to dražší. Ale Evropa nebude závislá na Rusku.

Riabchyn, rovněž poradce ukrajinské plynárenské společnosti Naftogaz, tomuto spisovateli v rozhovoru řekl, že Rusko počítá s vyššími cenami ropy a plynu, aby tlačilo na západní ekonomiky – aby ustoupilo ruským požadavkům a nechalo ho udržet okupovaná ukrajinská území. Ale toto schéma selže.

Vyjednávání bude trvat rok dlouhodobé smlouvy s novými dodavateli. A bude to trvat trochu déle, než budou tyto zdroje vytěženy a dodány. Vybudování nových terminálů pro příjem LNG také zabere čas. Západní Evropa se tedy nebude moci zbavit ruské ropy a plynu ještě několik let. Ale jakmile se to podaří, bude to hřebík do Putinovy ​​rakve. Hrál a prohrával.

Asijské země jako Čína a Indie představují pro Rusko příležitost k prodeji ropy a zemního plynu. Region ale nedokáže absorbovat očekávané ztráty Ruska.

„Evropané vidí Rusy jako nespolehlivé,“ říká Riabchyn. „Uměle vytvořilo tento energetický deficit a nechalo Evropu bez adekvátního skladování zemního plynu na zimní sezónu. Rusko nikdy neobnoví svou ekonomiku, jakmile Evropa najde nové dodavatele. Mezitím bude Ukrajina v nadcházející zimě potřebovat dovézt 2 až 5 miliard kubických metrů, aby udržela své obyvatele a ekonomiku. Ve zbytku se může spolehnout na domácí produkci.

Demokratické hodnoty

Ukrajina byla tranzitní zemí – logickou cestou z Ruska do Evropy. Má několik plynovodů s kapacitou 146 miliard metrů krychlových ročně. Má také značnou úložnou kapacitu.

Situace se však zhoršila, když se Ukrajina přiklonila k Západu a zvolila demokratickou zemi. V roce 2014 Ukrajinci povstali a vykopli Putinovu loutku Viktora Janukovyče. Brzy poté Rusko napadlo východní Ukrajinu a anektovalo Krym. Riabchyn, který byl v letech 2014 až 2019 také poslancem ukrajinského parlamentu, řekl, že Rusko dlouho plánovalo totální útok na zemi - dlouho před invazí v únoru 2022. Putin chtěl nejen přivést Ukrajinu zpět do jejích rukou, ale chtěl také ovládat zemní plynovody.

Ruský Nord Stream 1 přesunul do Evropy 55 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. Ale postavila Nord Stream 2 se stejnou kapacitou. Obě tratě byly postaveny tak, aby obcházely Ukrajinu. Rusko však stále posílá zemní plyn přes Ukrajinu: oba podepsali v roce 7.2 smlouvu ve výši 2019 miliardy dolarů, která zavazovala Rusko platit ukrajinské tranzitní poplatky ve výši 65 miliard metrů krychlových v roce 2020 a 40 miliard metrů krychlových do roku 2024 – i když tuto částku nedodalo. .

Riabchyn říká, že Rusko převzalo kontrolu nad infrastrukturou a přesměrovávalo část zemního plynu, aby zásobovalo okupované oblasti na Ukrajině, čímž Evropu omezilo: deficity přetrvávaly a ceny vzrostly. Rovněž platí Ukrajině o 30 až 40 % méně na poplatcích za tranzit – bude sporné u soudu.

„Ruský plyn byl levný,“ říká Riabchyn. „Rusko vybudovalo Nord Stream 1 a 2, aby si zajistilo příjem plynu a řídilo dodávky do Evropy. Ale když Německo vypnulo Nord Stream 2, Rusko napadlo Ukrajinu v domnění, že si nás podmaní a ovládne naše potrubí. Mohla použít tyto miliardy na stavbu nemocnic, místo aby tyto peníze utrácela na pokus o militarizaci svých tranzitních tras plynu. Před válkou jsme byli pro Evropu spolehlivým partnerem.“

Nyní Spojené státy doufají, že tuto prázdnotu zaplní. Od roku 2017 je čistým vývozcem zemního plynu. Spojené státy provozují pět terminálů pro vývoz LNG a další jsou na cestě. Již má trhy ve Spojeném království, Španělsku a Francii. Nejlukrativnější by se ale mohlo stát Německo.

"hrdý na to, že jsem Ukrajinec"

Ukrajina je také těžební zemí — 20 miliard kubíků zemního plynu. Má však druhé největší zásoby v Evropě: 11.8 bilionu metrů krychlových. Po válce Riabchyn říká, že země by mohla přilákat nadnárodní společnosti a získat přístup k energetickému potenciálu. Naftogaz, národní společnost, představuje asi 75 % až 80 % současné produkce Ukrajiny. Většinu zbytku produkují ultrabohatí a politicky propojení – zvýhodňování, které drží zahraniční investice na uzdě.

Riabchyn říká, že hlavní překážkou je neschopnost Ukrajiny vrtat na moři – problém je nyní těžší kvůli ruské flotile v Černém moři. Rusko zároveň těží zemní plyn na okupovaném Krymu.

Putin si myslel, že dokáže porazit Ukrajinu během několika dní. To se nepodařilo. Nyní chce zničit ukrajinskou ekonomiku a odříznout zemi od trhu s tranzitem zemního plynu. To by přinutilo Německo otevřít Nord Stream 2. I tento takt se zhroutí – protože Evropané upravují své energetické smlouvy a přecházejí na zelenou energii.

Ruská invaze na Ukrajinu si bezpochyby vybrala obrovskou finanční daň. Riabchyn ale říká, že Ukrajina může vyhrát a obnovit. Říká tomuto spisovateli, že i když je jeho matka ruská, jeho rodina – manželka a dvě děti – odmítá mluvit rusky nebo poslouchat ruskou hudbu. Po válce je k obnově ukrajinského hospodářství nezbytný nový „maršálský plán“ – odkaz na plán, který pomohl obnovit Evropu po druhé světové válce.

„Jsme hrdí na to, že jsme Ukrajinci. My se nevzdáme. Silně vzdorujeme a bojujeme za naši zemi,“ říká Riabchyn. "Putin se nezastaví, dokud nebude poražen na bitevním poli." Nejde jen o byznys a potrubí. Putin vidí tuto válku jako historickou misi ruského lidu – dobytí Ukrajiny. Po válce musíme obnovit. Budeme muset rozvíjet naše zdroje zemního plynu a expandovat na vodík a biopaliva. Jsme přesvědčeni o naší budoucnosti."

Ekonomické spojení Ruska se Západem se přerušilo od jeho úplné invaze na Ukrajinu. Vzhledem ke škodám a následnému bojkotu všeho ruského to pravděpodobně nebude opraveno. Rusko sice může získat kus ukrajinského území, ale ztratí mnohem víc: ekonomický růst a globální respekt. Ukrajina má však šanci znovu se objevit – stát se plnohodnotným partnerem v Evropské unii.