Putin právě zdvojnásobil svou jadernou hrozbu: Co to znamená

poté, co zatím nevysvětlitelné zpoždění, ve středu ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil „částečnou mobilizaci“ z armádních rezerv jeho země, tah určený k doplnění invazní armády, která za více než 200 dnů bojů utrpěla těžké ztráty. Možná ještě výrazněji také obnovil hrozby použití zbraní hromadného ničení.

Putin tvrdil, že zástupci NATO diskutovali o použití jaderných zbraní proti Rusku – tvrzení bez zjevného základu – a že musí reagovat.

"Těm, kteří si dovolují taková prohlášení o Rusku, chci připomenout, že naše země má také různé prostředky ničení, a to pro samostatné složky a modernější než ty ze zemí NATO," uvedl Putin. podle překladu The Guardian. „A když je ohrožena územní celistvost naší země, k ochraně Ruska a našeho lidu určitě využijeme všechny prostředky, které máme k dispozici. Není to blaf."

Putin totéž zopakoval později ve svém projevu:

"Občané Ruska si mohou být jisti, že územní celistvost naší vlasti, naše nezávislost a svoboda budou zajištěny - to znovu zdůrazňuji - všemi prostředky, které máme k dispozici."

Důležitá je zde fráze „územní integrita“. Ruská jaderná politika povoluje použití takových zbraní v konvenčním konfliktu pouze tehdy, když to „ohrozí samotnou existenci státu“. doktrína vydaná v roce 2014. Takové zbraně by byly použity pouze v případě útoku na Rusko a tento týden Rusko oznámilo své plány „referenda“ na okupovaných územích na Ukrajině, aby se z nich oficiálně stalo ruské území. Skrytá hrozba tedy spočívá v tom, že jakýkoli ukrajinský pokus o znovuzískání většího území by se mohl setkat s jadernou reakcí.

Vypadá to jako skutečná eskalace rétoriky, ale jak říká Lawrence Freedman, emeritní profesor válečných studií na King's College London, napsal dříve, jaderné hrozby byly po celou dobu součástí Putinova přístupu. Na začátku invaze Putin prohlásil, že každý národ, který se pokusí invazi zabránit, bude čelit „důsledkům, kterým jste ve své historii nikdy nečelili“. Poté veřejně nařídil svému ministru obrany Šojgu a náčelníkovi generálního štábu Gerasimovovi, aby „převedli armádní odstrašovací síly do zvláštního režimu bojové služby“.

Prakticky to nic neznamenalo, ale mělo to jednoduše podtrhnout Putinovo odhodlání použít jaderné zbraně. Z pohledu Putina tento přístup fungoval: země NATO byly odrazeny od přímé pomoci Ukrajině a dodávky zbraní a dalšího vybavení váhaly a byly doprovázeny politické obavy z „eskalace“. Dokonce i nyní USA odmítla dodat stíhačky a rakety dlouhého doletu požádala Ukrajina.

Zda by Putin skutečně použil jaderné zbraně, je složitá otázka. Jak poznamenává Freedman, v současném konfliktu by měli jen malou taktickou užitečnost. Takzvané bojové jaderné zbraně jsou nejúčinnější při rozbíjení velkých koncentrací obrněných sil, které zde nejsou přítomny. Dalšími možnými cíli by byla civilní infrastruktura, ale praktické účinky takového úderu by byly zastíněny politickým dopadem toho, že by Rusko překročilo jaderný práh.

Ruský jaderný úder by upevnil opozici, obrátil by neutrální postoj k Rusku a riskoval by rozbití aliance s Čínou. Zničilo by to jakoukoli šanci na vyjednané urovnání s Ukrajinou a změnilo by konflikt v totální válku bez jakýchkoli překážek, což je vzhledem k vojenské slabosti Ruska nebezpečná situace. Zatímco některé tvrdé prvky v Rusku by mohly tomuto kroku tleskat, protože byl nějakou dobu vyzývající k jaderným úderůmKdyž by se „zvláštní vojenská operace“ změnila v jadernou válku, Putin by pravděpodobně ztratil velkou část své podpory v Rusku. A to ještě předtím, než USA nebo jiné mocnosti zareagují.

Ale možná se díváme špatným směrem, když předpokládáme, že jde o jaderné zbraně.

Jedním z aspektů, který byl dosud málo zvažován, je, že když Putin mluví o „všech prostředcích, které máme k dispozici“, může uvažovat o jiných možnostech. Když v Sýrii selhaly konvenční síly, režim podporovaný Ruskem se uchýlil k útokům chemickými zbraněmi na civilisty, aby terorizovali opozici. Vzhledem k takovému precedentu by chemické zbraně mohly vypadat jako atraktivní způsob, jak zvýšit sázky a přitom nepřekročit jaderný práh. Opět je třeba poznamenat, že vojenský dopad bude pravděpodobně extrémně nízký: chemické útoky na Ukrajině by spíše představovaly způsob eskalace Probíhající ruská kampaň útoků na civilní cíle. Putinovi by to asi nepomohlo, ale v tuto chvíli může být ochoten zkusit téměř cokoli.

"Není to bluf," trval na svém Putin, což samozřejmě vyvolá otázky, zda jde o blaf. Ať už blafuje nebo ne, zbývá mu zahrát jen velmi málo karet. Částečná mobilizace věci z krátkodobého hlediska nepomůže a on už nasadil všechny konvenční síly, které má k dispozici.

Mezitím lidé kolem Putina také možná zvažují své možnosti. Toto je Putinova válka a jiní by možná byli ochotni se jí vzdát, spíše než čelit stále rostoucím vojenským a ekonomickým ztrátám. Řeč o palácovém převratu je hlasitější než kdy jindy a jeho projev to nijak nezmění.