Putin dal ropě nový život – byli bychom šílení, kdybychom toho nevyužili

Je to klišé, já vím, ale „držet se svého pletení“ je už dlouho tou nejlepší radou, kterou můžete dát generálnímu řediteli, kterého nudí stará nudná záležitost dělat to, v čem je dobrý, a sní o tom, že vezme svou společnost do vzrušující a politicky oblíbené pastviny nové.

Nedělej to. Zůstaňte u hlavního účelu společnosti. Zaměřte se na horní a spodní linii, ne na modrou tam. Pokud mohou, nechejte domněle sluncem zalité pahorkatiny budoucnosti, aby je mohli sklidit ostatní.

Je to ponaučení, že jak Shell, tak BP jsou nuceny se tvrdě učit poté, co viděly, že jejich ceny akcií v posledních letech výrazně zaostávají za cenami jejich protějšků v USA, ExxonMobil a Chevron.

Rozdíl? BP a Shell uviděly světlo a vložily plnou sílu svých rozvah do dnešní politicky řízené energetické transformace. Na druhou stranu Exxon a Chevron se do značné míry vyhnuly snu o obnovitelných zdrojích a držely se toho, co znají nejlépe – špinavého starého oleje.

S Putinovou válkou, návratnost byla mimo stupnici. Řekli jsme, že nás jednoho dne budete znovu potřebovat, říká výkonný ředitel Exxonu, Darren Woods, a zdá se, že jsme měli pravdu.

Navzdory převaze agendy v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a vládnutí (ESG) mezi těmi, kdo dávají přednost největším britským společnostem (institucionálním investorům), jsou to nakonec peníze, které se počítají, a trhy se na to podívaly. BP je zjevně damascénská konverze minulý týden zpět k příčině plného využívání svých zásob ropy a plynu a začal vytahovat zátky od šampaňského.

Od oznámení, že společnost omezuje plánované snížení produkce ropy, akcie vzrostly o 16 procent. To muselo být pro generálního ředitele Bernarda Looneyho docela šok. Skutečně věřil, že dělá správnou věc, když přeorientovává společnost na obnovitelné zdroje a jiné formy zmírňování změny klimatu, ale…překvapení…ukazuje se, že z uhlovodíků je stále potřeba vydělat spoustu peněz; alternativy naopak bojují o to, aby se vůbec vrátily.

Příběh pokračuje

Looneyho pivot je velká ostuda vzhledem k tomu, kam až dosud soustředil své úsilí, a zatím není jasné, zda to přežije. Tímto způsobem vygenerujeme ještě více peněz na investice do energetického přechodu, tvrdí.

Ve skutečnosti by mu bylo lépe poradit, aby se držel dojné krávy, kterou je ropa a plyn, vyplatil výnosy investorům v dividendách a zpětných odkupech a nechal trhy, aby rozhodly, jak nejlépe bude kořist investovat.

Tím, že to říkám, nekomentuji práva a chyby cílů snižování emisí, ale poznamenávám pouze to, že tradiční formy výroby energie dostaly nový život po Putinově invazi na Ukrajinu a že realita je taková, že tato průmyslová odvětví stále zcela jasně mají ještě mnohem delší dobu běhu, než budou posláni na smetiště dějin.

Z komerčního hlediska je šílenstvím pro společnosti jako BP a Shell předávat své tržní pozice společnostem Exxon, Chevron a potentátům na Středním východě, v Rusku a Číně v honbě za svatým grálem budoucnosti bez uhlíku. Nečekané znovuzrození ropného průmyslu mezitím vede k další formě ostudy – ostudy z bohatství.

Vysoké ceny přinesly rekordní zisky. Bez ohledu na to, zda se předpokládaná mzda za hřích vrací zpět do obnovitelných zdrojů nebo ne, vysoké zisky vytvořily svou vlastní formu odsouzení. Ani to nejsou jen velké ropné společnosti, které sklízí obrovské odměny ze změněné dynamiky naší doby.

Tento a příští týden jsou na řadě velké britské banky, aby oznámily nárůst zisku v řádu miliard liber. S růstem úrokových sazeb se s nimi zvyšuje i čistá marže mezi sazbami z vkladů a úvěrů.

Najednou se bankovní sektor ocitne zaplavený ziskem. Kapitálový hladomor, který následoval po finanční krizi před deseti lety a nutil vlády zakročit, aby zabránily kolapsu systému, se změnil v hojné dny. Stejně jako všichni ostatní mají svou životní úroveň vyždímanou k záhubě rostoucí úrokové sazby a ceny energií, banky dostaly přebytečný kapitál z jejich uší.

Každý účetní trik v knize bude sestaven tak, aby vykazované zisky byly co nejnižší, včetně rostoucích opravných položek na nedobytné pohledávky s tím, jak zavládnou síly recese, ale je toho jen tolik, co auditoři – a daňový poplatník – dovolí. Musí existovat také limit pro kapitál, který lze vyplatit formou dividend a zpětných odkupů.

Přesto to přinejmenším znamená, že daňový poplatník musí být nyní docela blízko k tomu, aby získal zpět peníze vynaložené na záchranu bankovního sektoru před deseti lety.

NatWest Group bude nepochybně opět věnovat část svých zisků zpětnému odkupu dalších akcií od vlády, která má v bance stále podíl ve výši 45 procent. Nebude to nic podobného jako cena, kterou vláda zaplatila za akcie, ale jakmile se vezmou v úvahu bankovní odvody a úroky získané z půjček a záruk, přímé náklady na zhroucení bankovnictví pro veřejné finance už musí mít prakticky zaplatil sám za sebe.

V každém případě obnovená ziskovost sektoru bezpochyby vyvolá zděšené odsouzení ze všech obvyklých stran. Nemělo by, protože s hrozící recesí a zastaralými IT systémy, které jsou nyní desítky let zastaralé a naléhavě potřebují obnovu, budou banky potřebovat veškerý kapitál, který mohou získat.

Ceny akcií bank se tak stále ani zdaleka neblíží k rozpoznání nově nalezeného finančního zdraví bankovního sektoru. Jednou pokousaný, dvakrát plachý.

Ekonomika zoufale potřebuje slušnou míru návratnosti, aby mohla financovat investice a růst, ale tragédií je, že zisk se opět stává sprostým slovem. Kdy se někdy poučí ta nehorázná ignorace veřejného mínění?