Nová kniha fotografky Julie Gortonové je základní dokument bez vln

Julia Gortonová, která vyrůstala v Delaware v 1960. a v polovině 1970. let XNUMX. století, získala vzorek New Yorku prostřednictvím televizních sitcomů jako Rodinná aféra, Odd Couple a Zelené akrya časopisy jako Rozhovor a Rocková scéna. Právě z posledně jmenované publikace se dozvěděla o punkové scéně odehrávající se v centru města. Zatímco Gortonová dokončovala střední školu, její přítel Rick Brown už byl v New Yorku a navštěvoval NYU. „Byl to opravdový muzikant,“ vzpomíná dnes. "Posílal mi tyto zprávy z centra města na pohlednicích galerie, které se týkaly návštěvy Patti Smith a různých druhů koncertů."

Když v roce 1976 přijela do New Yorku studovat na Parsons School of Design, Gorton se ocitla ponořená do pulzujícího hudebního a uměleckého období – konkrétně do scény v centru města, která měla kořeny v punku, ale také zahrnovala avantgardní experimenty, jazz, disco. , funk noise rock a art rock. Vyzbrojená fotoaparátem Gortonová obsáhle fotografovala klíčové hráče a místa této scény známé jako Žádná vlna. Do konce 70. let nashromáždil fotograf/ilustrátor soubor práce, který byl dokumentem zásadní éry kultury New Yorku.

O více než 40 let později jsou Gortonovy snímky z tohoto období nyní shromážděny v její nové knize Nikde New York: Temný, urážlivý + nemelodický. Projekt připravovaný zhruba deset let, Nikde New York zachycuje vrchol scény No Wave a její superhvězdy v noirově černobílých snímcích – mezi nimi hudební počiny jako DNA, Teenage Jesus and the Jerks, James Chance and the Contortions, Theoretical Girls a Mars; a důležité figurky jako Lydia Lunch (zpěvačka Teenage Jesus) a Anya Phillips. Kniha také obsahuje Gortonovy obrazy punkových herců jako Patti Smith, Richard Hell, Billy Idol, Blondie's Debbie Harry a členové kapely Television.

Myšlenka na Nikde New York pochází z knihy Thurstona Moora a Byrona Coleyho z roku 2008 No Wave: Post-punk. Podzemí. New York 1976-1980, který použil několik Gortonových fotografií. „Jen jsem si myslela, že když to neudělám já a nevytvořím pro tuto práci kontext,“ vysvětluje, „z mého archivu to nikdo jiný neudělá. A tak se do toho raději pustím a udělám to… Chtěl jsem, aby moje práce byla součástí vyprávění té doby.“

Také říká: „Můj nápad na knihu ve skutečnosti nebyl hvězdný druh vyprávění. Byla to scéna, ze které ten materiál vyšel, to bylo všichni ostatní na všech těch koncertech a hraní na těch mimovečerech, pronajímání zkušeben a vyvolávání filmu a tisku ve skříních. O tom pro mě ta doba skutečně byla."

Nikde New York obsahuje komentáře hostů a eseje těch, kteří byli součástí nebo svědky scény No Wave – včetně Ricka Browna, Lucy Sante, Roberta Sietsemy, Kristiana Hoffmana, Amy Rigby a Lydie Lunch. Jejich spisy dokonale doplňují Gortonovy fotografie a poskytují historický kontext. Gorton říká, že kniha byla v podstatě výsledkem společného úsilí.

„Věděl jsem, že ostatní lidé mohou vyprávět příběhy. Mnoho z nich by nikdy nemělo příležitost sdílet je s publikem mimo blogový příspěvek nebo komentář na Facebooku. A tak jsem začal myslet na lidi, které jsem znal. Řekl bych jen: 'Hej, pracuji na této knize. Zajímalo by mě, jestli bys měl zájem něco napsat?' A to bylo vše. Nechal jsem tedy lidi napsat to, co považovali za správný esej pro mou knihu. A tak mám pocit, že se moje kniha stala náš rezervovat."

Gortonovy fotografie z éry No Wave vyjadřují pocit půvabu, nebezpečí a kreativity v době, kdy bylo New York City ekonomicky v depresi, desítky let předtím, než se stalo nyní drahým místem k životu. „Prozkoumávání New Yorku bylo velmi zábavné, “ vzpomíná na své první dojmy z města. „A většinu toho jsme dělali pěšky. Nemyslím si, že jsem tím byl šokován [když jsem poprvé přijel], ale byl jsem tak nadšený, že jsem tam byl.“

Její hudební fanouškovství je zřejmé, podstatnou část jejího portfolia tvořili hudebníci; diváci jejích fotografií v knize jsou převezeni na místa, která hostila představení No Wave, jako je Tier 3, Max's Kansas City a CBGB. „Byl bych na všech těch koncertech, bez ohledu na to, jestli jsem byl fotograf,“ říká Gorton. "Měl jsem opravdu štěstí, že Rick byl celou dobu mimo." Takže jsme spolu šli ven, abychom se podívali. Ve stejnou dobu hrálo mnoho různých druhů kapel… Byl to prostě skvělý čas mít kameru a vědět, jak ji používat, a být dostatečně odvážný a být venku a v té scéně a dokumentovat ji. “

Gortonova fotografie odrážela ducha punk rocku a No Wave, pokud jde o použití do-it-yourself přístupu, který se vzpíral tradici. Při popisu svého fotografického stylu tomu říká „glam-meets-grit“ ztělesňující řadu retro a glamour vlivů. "Je to jako v dekoru třicátých let." The George Hurrell fotky z Hollywoodu, béčkové filmy jdoucí do všech hororových filmů, které jsem z 50. let sledoval v televizi, a pak glam s botami na platformě. To všechno je součástí ukázky A. A pak ukázka B – což je ta hrudka – je pravděpodobně smrt mého otce, nedostatek peněz, špinavé město, potíže s dospíváním, William Klein, Diane arbus. Takže jsou tu takové věci vyvážené s věcmi filmových hvězd – stejně jako Helmut Newton a Chris von Wagenheim. Byly určité věci, které se mi líbily a které jsem viděl, ale žádnou z nich jsem nebyl posedlý.“

Dnes je Gorton, jehož fotografie jsou ozdobou publikací a jsou vystaveny v muzeích a galeriích, emeritním profesorem na Parsons. Vzpomíná si na rozhovor, který vedla se svým synem, kterému je něco přes 30 let, poté, co si prohlédl její knihu. „Byl jsem opravdu rád, že se mu podařilo získat skutečnou představu o čase tím, že četl eseje, aniž by věděl, kdo eseje napsal nebo kdo na obrázcích skutečně byl. Dostal to. Řekl: 'Toto je kulturní kniha' a je to kulturní kniha, ze které vzešlo tolik věcí – věcí, na které se dnes díváme a které tolik ovlivnily, a všechno je pryč.

„A tak tam byl trochu smutek, že se věci za posledních 40 let tolik vymkly z rukou jednotlivců do marketingu korporací. Takže tam je ten pocit: „Byla to opravdu skvělá doba. Jak dostaneme něco zpět? Jak uděláme, aby se něco stalo? A je to teď vůbec možné?“

"Rád si myslím, že je to stále možné." „Mám kameru. Pořídil jsem snímky. Šel jsem na koncerty. Mluvil jsem s lidmi. Udělal jsem zin.“ A to je samozřejmě s lidmi, kteří mi pomáhají. „Mám svůj archiv pohromadě. Začal jsem dělat knihu. Knihu jsem vydal. Tohle je DIY.“ Nemohl jsem čekat, až to za mě někdo udělá, protože to za mě nikdo neudělá.“

Julia Gorton o některých předmětech uvedených v 'Nowhere New York'

1. Anya Phillipsová (módní návrhář a podnikatel, který je uveden na obálce knihy)

Julia Gorton: „Byla jako glam a drsnost dohromady. Je to legrační, protože si konkrétně nepamatuji, jak jsem ji poprvé potkal. Pamatuji si, že jsem ji viděl venku a kolem a jaksi jsem si jí všímal. Je těžké vytáhnout konkrétně, kdy jsme spolu začali pracovat, ale pamatuji si práci s ní opravdu jasně. Miloval jsem jí. Moc jsem ji neznal, ale zbožňoval jsem ji a obdivoval. A zároveň jsem se jí trochu bál, protože byla hodně sebevědomá a na mě docela vyspělá. Nebyla o tolik starší než já, ale zdálo se, že to má opravdu pohromadě. Byla někým, kdo ztělesňoval hodně ducha té doby, aniž by byl nutně někým, koho by lidé poznali. Myslel jsem, že jí také mohu dát místo na obálce mé knihy, protože právě opustila tento svět příliš brzy. Takže je to opravdu forma respektu ji tam umístit.“

2. James Chance (zpěvák, The Contortions)

Gorton: „Byl skvělý. To je kapela [The Contortions], kterou jsem viděl asi nejvíc. Je to jen divoká, rozrušená gumička člověka. Nikdy jsem neviděl nikoho bojovat, nikdy v životě jsem neviděl boj – jako ‚Co je tohle? Raději vytáhnu fotoaparát a zdokumentuji to.“ Nedivím se, že skončil dost pohmožděný.“

3. Lydia oběd (zpěvák, Teenage Jesus and the Jerks)

Gorton: Je to opravdu legrační, protože ji fotografovalo mnoho lidí. Opravdu nevíte, co lidé dělají, když nejsou s vámi. A tak uvidím její další obrázky a myslel jsem si, že je tak zajímavé, jak ji vidí ostatní lidé. Vím, jak ji vidím a viděl. A byla mladší, ale mnohem divočejší než já. Pracovalo se s ní opravdu snadno a byla velmi vstřícná a flexibilní. Věděla by, jak pózovat. Navrhoval bych věci a zkusili bychom různé věci. Takže když procházím kontaktní list, říkám si: „Ach ano, vidím, že to tam opravdu nefungovalo,“ a tak jsme se přesunuli do tohoto druhu pózy a zkusili jsme tohle. Je to jako Kabinet Dr. Caligari -jako by vystoupila z nějakého divného pohádkového hororu."

4. DNA (Skupina No Wave s Arto Lindsay, Ikue Mori a Robin Crutchfield)

Gorton: „Fotil jsem Arta několikrát a kapelu…mám několik různých iterací kapely. Ale ten první obrázek, kde jsou s Robinem Crutchfieldem a jsou v zákulisí nebo v zelené místnosti nebo v rohu chodby. Je těžké fotit lidi v kapelách, protože jsou to opravdu odlišné osobnosti.“

Tom Verlaine (zpěvák a kytarista, televize)

Gorton: „Televize byla od té doby absolutně moje oblíbená kapela. Existuje řada různých důvodů – jedním je, že byly opravdu vynikající a tak jedinečné a tak evokující něco, že jsem ani nemohl přesně určit, co to bylo. Ale když jste slyšeli hudbu, věděli jste: 'To je ono'.

„Chtěl bych vidět Toma a máme pár jeho fotek, které jsem natočil na Polaroid. A ten, o kterém mluvíš, byl podexponovaný. Podíval jsem se na to a řekl: 'Proč jsem prostě neotevřel otvor? málo trochu víc?' Ale nechal jsem to. Když jsem konečně dostal počítač a Photoshop, chvíli jsem přemýšlel: "Zajímalo by mě, jestli bych z toho mohl něco vymyslet?" Tak jsem to naskenoval a jen jsem to rozjasnil, a tam byl. Zvláště tento obrázek je velmi sugestivní. Nejsem si jistý čím, ale zdá se mi, že se ten obrázek vrací do minulosti – když přemýšlím o druzích kabátů, které jsme měli na sobě a které pocházely z Canal Jean, tyto velké tvídové kabáty ze 40. let. Vypadá jako někdo schoulený proti chladu na okraji Bowery, vypadá jako někdo z fotografie Steichen. Když se mi to podařilo rozjasnit, cítil jsem, že jsem ten obraz objevil. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak to ve skutečnosti vypadá."

Amy Rigbyová (zpěvák-skladatel)

Gorton: „Byla moje spolubydlící ve výtahové koleji na 10. ulici. Byla to moje spolubydlící druhý rok...přišla do naší čtyřky a od té doby jsem ji znal. S mým druhým spolubydlícím se opravdu kamarádila víc než se mnou, ale ona a já jsme spolu opravdu milovali. Pózovala mi pro všechny druhy prací na volné noze – musel jsem nafotit roli ve fotografické třídě a ona byla hra. Rád jsem ji fotil. Když se vrátím [a zeptám se: 'Koho jsem střílel nejvíc?" - No, hodně jsem střílel Anyu, hodně jsem střílel Lydii a hodně jsem střílel Amy."

Julia Gortonová vystoupí na festivalu 309 Punkový projekt Artists in Residence show v Pensacola Museum of Art 10. března a Versofest 2023 v knihovně Westport 1. dubna. Další informace o Gortonovi a Nikde New York, navštivte ji webových stránkách .