Manažeři lékárenských výhod jsou nesprávným cílem v Bidenově snaze snížit ceny léků

Ceny léků na předpis zůstávají vysoké navzdory skutečnosti, že Bidenova administrativa – a její předchůdci – deklarovali snižování cen jako nejvyšší prioritu a veřejnost již mnoho let požaduje v této věci opatření. Navzdory tomu výrobci pokračují ve zvyšování cen: Good Rx, společnost, která sleduje ceny léků, uvedla, že jich bylo více než 800 zvýšení cen drog jen v lednu.

Kongres signalizoval touhu tento problém řešit a ve Washingtonu se spustila předvídatelná hra na obviňování, proč jsou ceny tak vysoké a jaký by byl nejvýhodnější způsob kontroly jejich nákladů. Někteří členové Kongresu a lidé v Bidenově administrativě chtějí připsat vinu manažerům lékárenských dávek za to, že jsou pouhými „prostředníky“, kteří berou peníze, aniž by trhu poskytovali cokoli hodnotného, ​​a tvrdit to pokud bychom omezili jejich roli, mohli bychom snížit náklady.

Takové návrhy účinně zakrývají to, co PBM dělají, stejně jako samotnou povahu trhu s léky na předpis. Omezení jejich vlivu by nijak nezastavilo vysoké ceny drog.

Manažeři lékárenských benefitů (PBM) působí jako nezbytný a efektivní prostředník mezi farmaceutickými výrobci a zdravotními pojišťovnami. V podstatě bojují proti tržní síle farmaceutické společnosti vytvořením formuláře – seznamu léků, které PBM poskytne pacientům, které pokrývá – a vyjednáváním strmých množstevních slev na tyto léky podle jejich rozsahu.

Vzhledem k tomu, že farmaceutičtí výrobci s úspěšným lékem mohou působit jako monopolisté účtováním vysokých cen, mohou s nimi PBM smlouvat a snížit ceny, které oni a jejich klienti a členové platí za své léky.

PBM snižují náklady na Medicare část D pro příjemce a vládu tím, že získávají slevy od farmaceutických společností na základě toho, kolik od nich nakupují, spíše než přímo vyjednávat nižší ceny léků. PBM předávají tyto úspory ve formě nižších prémií a snížených vládní výdaje na část D.

Kromě toho manažeři lékárenských výhod využívají různé metody, které svým zákazníkům pomáhají kontrolovat náklady, včetně specializovaných lékáren, programů, které podporují konzistentnost v léčebných režimech pacientů, a nástrojů, které pacientům pomáhají vyhnout se zbytečným nebo potenciálně nebezpečným lékovým interakcím.

Někteří politici se však proti PBM postavili: předchozí administrativa řekl že PBM byli pouhými „prostředníky“ a že snížení nebo odstranění jejich role by nějakým způsobem snížilo ceny léků.

Jiní namítali proti skutečnosti, že PBM nesjednávají nižší počáteční ceny samo o sobě, ale na slevy na léky, které nakupují, a pochybují, zda jsou tyto slevy předány zpět pacientovi, nebo zda přispívají k růstu cen léků. Někteří výrobci léčiv skutečně tvrdili, že jsou „nuceni“ zvýšit ceny léků kvůli tlaku na snižování cen, který PBM vytvářejí se slevami.

Nedávno produkoval Alex Brill, ekonom a vedoucí pracovník American Enterprise Institute studie která se pokusila zjistit, zda může být ten druhý bod pravdivý. Získal katalogové ceny pro dvě podskupiny léků – jak se slevou, tak bez slevy – pro roky 2018–2021 a analyzoval změny ve velkoobchodních pořizovacích nákladech pro jednotlivé národní kódy léků za toto období.

Brill zjistil, že zvýšení nákladů na léky se slevou a léky bez slevy se v tomto období v podstatě nelišilo. Jeho studie přitom ukazuje, že tato tvrzení farmaceutických výrobců nejsou podložena údaji. Výrobci léčiv jsou zodpovědní za ceny, které za své léky stanoví.

Neexistuje snadný způsob, jak snížit růst cen léků: Může to stát několik set milionů dolarů vyvinout nový lék a otestovat jej, aby byla zajištěna jeho bezpečnost a účinnost. Většina našich nových senzačních léků jsou biologická léčiva, jejichž vývoj je složitější a nákladnější než léky s malými molekulami, a vývoj genové terapie – která slibuje transformaci léčby celé řady nemocí – je ještě nákladnější.

Je snadné pochopit, proč politici připisují vinu manažerům lékárenských dávek. Myšlenka, že nejlepším způsobem, jak omezit prodejce se značným vlivem na trhu, je posílení trhu, kde kupující mají podobnou tržní sílu, mohou být ekonomy dobře přijímány a dokonce v určitých koridorech vlády, ale pro mnoho Američanů to není intuitivní. Zatímco veřejnost nadále požaduje rychlé kroky ohledně cen léků na předpis, omezením síly PBM by léky na předpis nebyly vůbec dostupnější, a to navzdory jejich intuitivní přitažlivosti.

Dokonce i vláda uznala, že snahy omezit PBM by byly kontraproduktivní. Jak Úřad pro vládní odpovědnost, tak Úřad generálního inspektora HHS nalezeno aby slevy PBM vyjednané v části D snížily náklady na pojistné pro příjemce i daňové poplatníky, a studie poradenská firma Oliver Wyman zjistila, že slevy snížily celkové náklady na léky v části D Medicare o 35 miliard dolarů.

Tato realita je důvodem, proč Trumpova administrativa opakovaně váhala nad svou hrozbou dekapitace „prostředníků“ ve snaze snížit náklady na léky a proč by Bidenova administrativa měla hledat jinde, pokud chce skutečně omezit náklady na léky na předpis.