Jsem obzvláště ostražitý vůči ekonomům – včetně členů Federálního rezervního systému a také bývalých členů Fedu – kteří rychle vidí měkké přistání americké ekonomiky.
Role recese
Nikdo nechce recesi. Ale v našem současném stavu chápání je způsob, jak snižujeme inflaci, snižováním agregátní poptávky. To je to, co dělá recese. Pokud bychom mohli krátkodobě podnítit výstup, pak by mohla být alternativou prorůstová reakce na straně nabídky, která zvedla nabídku/výstup rychleji, protože poptávka ve skutečnosti narazila na omezení. Ale bohužel, stav našich znalostí a schopností takovou strategii neumožňuje. Když poptávka tlačí na omezení a ceny rostou, řešením je utlumit poptávku a postavit recesi do popředí zájmu.
Protože spotřebitelské výdaje tvoří asi 70 % HDP USA, je těžké snížit agregátní poptávku, aniž by to způsobilo recesi. Neexistuje způsob, jak snížit poptávku, aby se nerozšířily efekty, u nichž hrozí rozšíření dopadu. To je důvod, proč jdou snižování poptávky a recese ruku v ruce.
Současná taktika Fedu, kterou nedávno hlasitě propagoval místopředseda Fedu Lael Brainard, je zvláštní strategií. Prosinec 2022 CPI vzrostl meziročně o 6.4 %, jádrový CPI rostl tempem 5.7 %. Prosincové zasedání Fedu zvýšilo sazbu fondů Fed na 4.25 % až 4.5 % (nazvěte to 4 3/8 %). To znamená, že sazba fondů Fedu je stále pod mírou inflace. S nárůstem o 0.25 % se rozpětí dostane na 4.5 % až 4.75 % – stále pod mírou inflace. stačí to?
Politika, která závisí na laskavosti
Pocit, že ano, to stačí, znamená, že politika Fedu bude záviset na laskavosti cizích lidí. Vzhledem k tomu, že sazba fondů Fedu v současné době není nad inflací, názor Fedu bude i nadále takový, že inflace bude sama klesat.
Když se inflace tak daleko vymkla kontrole, nepovažuji to za agresivní prostředek. Tohle je spíš taková ta polovičatá politika, která nás do téhle šlamastyky dostala. Domníval bych se, že poté, co se Fed dopustí takovéto ohromné chyby ohledně inflace, bude více odhodlán zajistit, aby inflaci snižoval, než aby seděl a nechal ekonomické síly, o kterých se předpokládá, že budou existovat, aby tuto práci dělaly.
Hlavním problémem je, že prognózy Fedu se příliš neosvědčily. V letech 2015-2018 Fed podstřelil svůj inflační cíl a přitom neustále zvyšoval sazby. Je rozumné se ptát, proč Fed vytrvale zvyšoval sazby, když byla inflace příliš nízká? Poté, uprostřed pandemie COVID, se Fed připojil ke stimulační straně s federální vládou. V širším měřítku se to může zdát správné, ale vládní zdravotní politika bránila růstu. Podniky byly uzavřeny. Lidem bylo řečeno, aby zůstali doma. Jaký smysl mělo v té době snižovat sazby?
Fiskální stimul byl nadměrný, ale byl to program náhrady příjmu. Bylo to špatně vytvořené, špatně spravované a příliš velké, ale politika Fedu byla prostě špatná. Stimulace Fedu trvala příliš dlouho, protože centrální banka popírala inflaci, jak se zdála, a zaostávala ve zvyšování sazeb.
Brainardův pohled je tedy doufat (předpovídat), že inflace sama o sobě klesne natolik, že sazba fondů Fedu na úrovni 4.5 % nebo možná 5 % bude dostatečně vysoko nad inflací, aby ji dokázala potlačit. Ale jak rychle to sníží inflaci na 2 %? Toto pomalé mletí může zabránit recesi nebo vést k mírné recesi, ale pravděpodobně povede k delšímu období vysokých sazeb, protože inflace snadno neklesne na 2 %. Začíná mi to připadat jako stagflace.
Špatné je dobré
Fed popřel inflaci a nechal ji běžet až do roku 2021 a na začátku roku 2022. V březnu 2022 Fed konečně zasáhl. Ale tou dobou byly naděje Fedu, že inflace bude dočasná, rozbity řadou silných měsíčních inflačních zisků. Například titulek PCE vzrostl o 0.5 % v prosinci 2021, o 0.5 % v lednu 2022, o 0.6 % v únoru a o 1 % v březnu, když Fed konečně zvýšil sazby.
V nadcházejících měsících budou tyto silné přírůstky celkové inflace odstraněny z rekordu. Špatné zprávy Fedu se pak stávají jeho dobrými zprávami. To může být důvod, proč jsou členové Fedu tak ochotní směle volat po tom, aby sazby fondů Fed klesly, protože si uvědomují, že potrubí minulé inflace vyvrhne řadu skutečně neposlušných čísel.
Pravděpodobnost, že nové měsíční údaje budou nižší než snížené sazby, jsou docela dobré, ale nejsou jisté. Aby se inflace dostala na 2 %, bude vyžadovat měsíční zisk 0.1 % spojený se dvěma zisky o 0.2 % každé čtvrtletí. Zatímco nedávné zprávy o inflaci se výrazně zlepšily, nebyly tak dobré a narůstají obavy, že ceny ropy porostou výše. Z historie pocházejí dobré zprávy, ale stále se nemůžeme zcela spolehnout na to, že se nové inflační zisky budou chovat tak dobře, jak požaduje cíl.
Mírné recese jako měkké přistání?
To nás přivádí k Blinderovu názoru, že roky 1969-70 byly měkké přistání a jaký precedens by to mohl vytvořit, kdyby to byl model pro měkké přistání. V roce 1966 byla inflace PCE (celková i jádrová) pod 2 %. Do konce tohoto roku se vplížil nad 2 %; jádrová úroveň pak byla na 3 %. V roce 1967 se PCE vyšplhal na 4 % a byl na 4.5 % v době, kdy recese začala v prosinci 1969.
Přestože Fed v recesi obrátil kurz ke snížení sazeb, inflace v recesi neklesla. Zůstala na 4.5 % (hlavní část) až 5 % (jádro) až do roku 1971, poté klesla až na 3 % v září 1972, než se v roce 1973 prudce zvýšila. Míra nezaměstnanosti vzrostla v této recesi o 2.6 procentních bodů.
Pokud je to měkké přistání, nechci vidět další podobné. Není zde nic měkkého a není zde žádné přistání pro inflaci. Nárůst míry nezaměstnanosti, byť mírný, je nákladem, který se nevyrovnává. To samozřejmě přechází do recese z let 1973-75, další recese, která skončila bez snížení míry inflace. Recese v letech 1969-70 byla vstupní branou do inferního pekla. Nikdy bych to nenavrhoval jako model pro hospodářskou politiku, jak to dělá Blinder, když to nazývá měkkým přistáním.
Musíme si tedy dávat pozor na jazyk, který používáme k popisu ekonomiky. Za prvé, neexistuje přesná definice měkkého přistání, což z něj činí nebezpečný termín. Pro mě měkké přistání znamená, že došlo k přistání. To by mělo znamenat, že určitá fáze úpravy politiky byla dokončena a již není potřeba. To naznačuje, že při přistání je ekonomika na cestě k normálnímu růstu s inflací na svém cílovém tempu. „Měkká“ část znamená, že politika nás tam dostala bez většího narušení.
To je samozřejmě vágní a není definováno z hlediska negativního růstu nebo změn míry nezaměstnanosti – je to výzva k posouzení. Fed chce dosáhnout snížení inflace prognózou namísto politikou. To obvykle nefunguje.
Robert Brusca je hlavním ekonomem FAO Economics.
Více: Fed a akciový trh jsou tento týden připraveny na zúčtování. Co je v sázce.
Přečtěte si také: "Nasdaq je náš oblíbený short." Tento tržní stratég vidí v roce 2023 recesi a úvěrovou krizi, která oslabí akcie.
Zdroj: https://www.marketwatch.com/story/the-fed-expects-a-soft-landing-and-no-recession-for-the-economy-we-could-get-stagflation-instead-11675052885? siteid=yhoof2&yptr=yahoo
Stanovisko: Fed očekává „měkké přistání“ a žádnou recesi pro ekonomiku. Místo toho bychom mohli dostat stagflaci.
Jsem obzvláště ostražitý vůči ekonomům – včetně členů Federálního rezervního systému a také bývalých členů Fedu – kteří rychle vidí měkké přistání americké ekonomiky.
Měkká přistání jsou vzácná. bývalý místopředseda Fedu Alan Blinder, v minulém článku ve Wall Street Journal, zašel tak daleko, že překlasifikoval recesi z let 1969-70 (na kterou, jak tvrdí, vždy pohlížel jako na „recesioneta“), jako na měkké přistání. To je poučné. Protože toto přeznačení recese z let 1969-70 na měkké přistání mi připadá mnohem více jako stagflace. já
Role recese
Nikdo nechce recesi. Ale v našem současném stavu chápání je způsob, jak snižujeme inflaci, snižováním agregátní poptávky. To je to, co dělá recese. Pokud bychom mohli krátkodobě podnítit výstup, pak by mohla být alternativou prorůstová reakce na straně nabídky, která zvedla nabídku/výstup rychleji, protože poptávka ve skutečnosti narazila na omezení. Ale bohužel, stav našich znalostí a schopností takovou strategii neumožňuje. Když poptávka tlačí na omezení a ceny rostou, řešením je utlumit poptávku a postavit recesi do popředí zájmu.
Protože spotřebitelské výdaje tvoří asi 70 % HDP USA, je těžké snížit agregátní poptávku, aniž by to způsobilo recesi. Neexistuje způsob, jak snížit poptávku, aby se nerozšířily efekty, u nichž hrozí rozšíření dopadu. To je důvod, proč jdou snižování poptávky a recese ruku v ruce.
Současná taktika Fedu, kterou nedávno hlasitě propagoval místopředseda Fedu Lael Brainard, je zvláštní strategií. Prosinec 2022 CPI vzrostl meziročně o 6.4 %, jádrový CPI rostl tempem 5.7 %. Prosincové zasedání Fedu zvýšilo sazbu fondů Fed na 4.25 % až 4.5 % (nazvěte to 4 3/8 %). To znamená, že sazba fondů Fedu je stále pod mírou inflace. S nárůstem o 0.25 % se rozpětí dostane na 4.5 % až 4.75 % – stále pod mírou inflace. stačí to?
Politika, která závisí na laskavosti
Pocit, že ano, to stačí, znamená, že politika Fedu bude záviset na laskavosti cizích lidí. Vzhledem k tomu, že sazba fondů Fedu v současné době není nad inflací, názor Fedu bude i nadále takový, že inflace bude sama klesat.
Když se inflace tak daleko vymkla kontrole, nepovažuji to za agresivní prostředek. Tohle je spíš taková ta polovičatá politika, která nás do téhle šlamastyky dostala. Domníval bych se, že poté, co se Fed dopustí takovéto ohromné chyby ohledně inflace, bude více odhodlán zajistit, aby inflaci snižoval, než aby seděl a nechal ekonomické síly, o kterých se předpokládá, že budou existovat, aby tuto práci dělaly.
Hlavním problémem je, že prognózy Fedu se příliš neosvědčily. V letech 2015-2018 Fed podstřelil svůj inflační cíl a přitom neustále zvyšoval sazby. Je rozumné se ptát, proč Fed vytrvale zvyšoval sazby, když byla inflace příliš nízká? Poté, uprostřed pandemie COVID, se Fed připojil ke stimulační straně s federální vládou. V širším měřítku se to může zdát správné, ale vládní zdravotní politika bránila růstu. Podniky byly uzavřeny. Lidem bylo řečeno, aby zůstali doma. Jaký smysl mělo v té době snižovat sazby?
Fiskální stimul byl nadměrný, ale byl to program náhrady příjmu. Bylo to špatně vytvořené, špatně spravované a příliš velké, ale politika Fedu byla prostě špatná. Stimulace Fedu trvala příliš dlouho, protože centrální banka popírala inflaci, jak se zdála, a zaostávala ve zvyšování sazeb.
Brainardův pohled je tedy doufat (předpovídat), že inflace sama o sobě klesne natolik, že sazba fondů Fedu na úrovni 4.5 % nebo možná 5 % bude dostatečně vysoko nad inflací, aby ji dokázala potlačit. Ale jak rychle to sníží inflaci na 2 %? Toto pomalé mletí může zabránit recesi nebo vést k mírné recesi, ale pravděpodobně povede k delšímu období vysokých sazeb, protože inflace snadno neklesne na 2 %. Začíná mi to připadat jako stagflace.
Špatné je dobré
Fed popřel inflaci a nechal ji běžet až do roku 2021 a na začátku roku 2022. V březnu 2022 Fed konečně zasáhl. Ale tou dobou byly naděje Fedu, že inflace bude dočasná, rozbity řadou silných měsíčních inflačních zisků. Například titulek PCE vzrostl o 0.5 % v prosinci 2021, o 0.5 % v lednu 2022, o 0.6 % v únoru a o 1 % v březnu, když Fed konečně zvýšil sazby.
V nadcházejících měsících budou tyto silné přírůstky celkové inflace odstraněny z rekordu. Špatné zprávy Fedu se pak stávají jeho dobrými zprávami. To může být důvod, proč jsou členové Fedu tak ochotní směle volat po tom, aby sazby fondů Fed klesly, protože si uvědomují, že potrubí minulé inflace vyvrhne řadu skutečně neposlušných čísel.
Pravděpodobnost, že nové měsíční údaje budou nižší než snížené sazby, jsou docela dobré, ale nejsou jisté. Aby se inflace dostala na 2 %, bude vyžadovat měsíční zisk 0.1 % spojený se dvěma zisky o 0.2 % každé čtvrtletí. Zatímco nedávné zprávy o inflaci se výrazně zlepšily, nebyly tak dobré a narůstají obavy, že ceny ropy porostou výše. Z historie pocházejí dobré zprávy, ale stále se nemůžeme zcela spolehnout na to, že se nové inflační zisky budou chovat tak dobře, jak požaduje cíl.
Mírné recese jako měkké přistání?
To nás přivádí k Blinderovu názoru, že roky 1969-70 byly měkké přistání a jaký precedens by to mohl vytvořit, kdyby to byl model pro měkké přistání. V roce 1966 byla inflace PCE (celková i jádrová) pod 2 %. Do konce tohoto roku se vplížil nad 2 %; jádrová úroveň pak byla na 3 %. V roce 1967 se PCE vyšplhal na 4 % a byl na 4.5 % v době, kdy recese začala v prosinci 1969.
Přestože Fed v recesi obrátil kurz ke snížení sazeb, inflace v recesi neklesla. Zůstala na 4.5 % (hlavní část) až 5 % (jádro) až do roku 1971, poté klesla až na 3 % v září 1972, než se v roce 1973 prudce zvýšila. Míra nezaměstnanosti vzrostla v této recesi o 2.6 procentních bodů.
Pokud je to měkké přistání, nechci vidět další podobné. Není zde nic měkkého a není zde žádné přistání pro inflaci. Nárůst míry nezaměstnanosti, byť mírný, je nákladem, který se nevyrovnává. To samozřejmě přechází do recese z let 1973-75, další recese, která skončila bez snížení míry inflace. Recese v letech 1969-70 byla vstupní branou do inferního pekla. Nikdy bych to nenavrhoval jako model pro hospodářskou politiku, jak to dělá Blinder, když to nazývá měkkým přistáním.
Musíme si tedy dávat pozor na jazyk, který používáme k popisu ekonomiky. Za prvé, neexistuje přesná definice měkkého přistání, což z něj činí nebezpečný termín. Pro mě měkké přistání znamená, že došlo k přistání. To by mělo znamenat, že určitá fáze úpravy politiky byla dokončena a již není potřeba. To naznačuje, že při přistání je ekonomika na cestě k normálnímu růstu s inflací na svém cílovém tempu. „Měkká“ část znamená, že politika nás tam dostala bez většího narušení.
To je samozřejmě vágní a není definováno z hlediska negativního růstu nebo změn míry nezaměstnanosti – je to výzva k posouzení. Fed chce dosáhnout snížení inflace prognózou namísto politikou. To obvykle nefunguje.
Robert Brusca je hlavním ekonomem FAO Economics.
Více: Fed a akciový trh jsou tento týden připraveny na zúčtování. Co je v sázce.
Přečtěte si také: "Nasdaq je náš oblíbený short." Tento tržní stratég vidí v roce 2023 recesi a úvěrovou krizi, která oslabí akcie.
Zdroj: https://www.marketwatch.com/story/the-fed-expects-a-soft-landing-and-no-recession-for-the-economy-we-could-get-stagflation-instead-11675052885? siteid=yhoof2&yptr=yahoo