Japonský problém „Walking Dead“ žije dál

Nositel Nobelovy ceny Paul Krugman je nazývá „nápady zombie“. Odkazem jsou zde vyvrácené ekonomické teorie, které jakoby nikdy neumírají.

Japonsko nemá monopol na strategie chodící mrtvoly. V průběhu let však Krugman a další napichovali japonské vůdce za to, že odmítli pohřbít jakýkoli počet neúspěšných schémat: účinnost ultranízkých úrokových sazeb; temná strana slabého jenu; společenskou neochotu nechat zkrachovat společnosti flatlining.

Co se týče politiky, Tokio je stále ohromující. Od roku 2012 má Japonsko tři vůdce, kteří se zavázali oživit ekonomiku. Každý však upadl zpět na unavené přesvědčení, že Bank of Japan tisk stále většího množství jenu by oživil podnikatelské prostředí.

Nyní se však zdá, že premiér Fumio Kishida propadá jedné z nejhorších zombie myšlenek: že nabízení vládní podpory silně zadluženým firmám je způsob, jak vzkřísit druhou největší asijskou ekonomiku.

Při prvním pokusu v Tokiu to nevyšlo. Nebo podruhé, potřetí, počtvrté nebo dvacáté to zkusila vládnoucí Liberálnědemokratická strana. Co, oh co, přiměje Kishidu, aby si myslel, že tento trik náhle uspěl? Zoufalství, řekl bych.

Je pravda, že vzhledem k tomu, že opatření na podporu života a úvěrové programy z éry Covid-19 končí, může být zapotřebí nějaký druh naléhavého zajištění. A tým Kishidy se zavazuje zaměřit se na malé podniky.

Tokio by mohlo mít výhodu pochybností, nebýt dvou tvrdohlavých faktů. Za prvé, tato podskupina společností je základním volebním obvodem Kishidovy strany, která drží moc pouze se dvěma krátkými přerušeními od roku 1955. Zadruhé, nezkoušeli jsme to už dříve – hodně?

Potíž je v tom, že toto je další příklad LDP, který léčí symptomy japonských chronických problémů s pomalým růstem, nikoli základní příčiny. Skutečným problémem je selhání zákonodárců deset let za dekádou snížit byrokracii, napsat dynamičtější daňový kód a rovné podmínky.

To, co mají poslední tři japonští vůdci společné – od Šinzó Abeho přes Jošihide Sugu až po Kišidu – je prvořadé spoléhání se na slabý jen. Od roku 2012 všechny tři vlády upřednostňovaly extrémní uvolňování BOJ a stále slabší směnný kurz před reformami.

Přeplňováním desítky let starého schématu tyto nejnovější vlády dále utlumily naléhavost přerodu mezi největšími velmocemi Japan Inc. Mezi největší důvody, proč se to nyní vrací, je silný vzestup Číny.

Byla to zpráva, že Čína právě předstihla Japonsko v přepočtu na hrubý domácí produkt, což Abeho v roce 2012 popohnalo podruhé k moci. Abe slíbil, že přesune japonskou ekonomickou drážku. To znamenalo omezit byrokracii, uvolnit trhy práce, zvýšit produktivitu, posílit postavení žen a přilákat zahraniční talenty.

Místo toho zdvojnásobil slabý jen, prioritu, která se nyní Tokiu vzdaluje (jen je dolů 25% jen letos). Abe také dal další pokus ve stylu 1980. let „ekonomie s nízkým obsahem vody“.

Toto je samozřejmě schéma, které Krugmana a podobné nejvíce rozčiluje – od Tokia po Washington. Krugmanovy 26. září New York Times sloupec nesl titulek „Proč Zombie Reaganomics stále vládne GOP“

Nevadí, Kishida odpaluje další pokus. „Veřejný a soukromý sektor musí rychle spolupracovat, aby poskytly pomoc,“ Satsuki Katayama, vedoucí výzkumné komise LDP pro finance a bankovnictví, řekl Bloomberg. Strana připravuje nové podpůrné kroky pro firmy, kterým hrozí platební neschopnost. Pravděpodobně se objeví na vládním ekonomickém balíčku, který bude zveřejněn koncem tohoto měsíce.

K její cti Katayama chápe, že LDP zde čelí problému vnímání a zdůrazňuje: „Neplánujeme nějaký druh nekontrolovaného pokusu udržet zombie firmy naživu, ale potřebujeme tento typ úsilí, abychom udrželi regiony.“

Je pravděpodobné, že historie ukáže, že tento názor je mylný. Pokud Kishidova strana nespojí nejnovější korporátní blahobyt s odvážnými kroky, aby otřásla Japan Inc., vše, co dělá, je odměňování samolibosti.

Existuje způsob, jak by toto úsilí mohlo mít šťastnější konec než ty předchozí. Jedním z návrhů, který prošel kolem, je, aby společnost Regional Economy Vitalization Corporation of Japan skoupila dluhy slabých společností. Mluví se také o iniciativách veřejného a soukromého sektoru s cílem poskytnout inovativnější možnosti financování a požadovat více nevýkonní generální ředitelé.

Více než dvě desetiletí opakovaného zachraňování společností v Tokiu způsobilo, že Japonsko bylo méně inovativní. Rozbité startupy se skvělými, potenciálně rušivými nápady zároveň hladovějí po financování rizikovým kapitálem. Rovněž čelí korporátní dani a regulačním systémům zaměřeným na největší exportéry na vrcholu ekonomického potravinového řetězce.

Důvod, proč Indonésie poráží mnohem bohatší Japonsko v závodě o „jednorožčí“ startupy, je ten, že společnosti v největší ekonomice jihovýchodní Asie mohou vyrůst ve velké. Japonské hřiště nutí podnikatele, aby vstoupili na burzu příliš brzy, což brzdí riskování a narušení.

Vždy je možné, že Kishidova parta tentokrát dá věci do pořádku. Všichni bychom měli podporovat LDP, aby konečně přišla na způsob, jak podpořit podniky proti provazům, aniž bychom vytvořili novou generaci zombie. Nejnovější japonský nápad se však po příjezdu zdá mrtvý.