Je Průmysl 4.0 stále aktuální?

Průmysl 4.0 je termín německé vlády vytvořený v roce 2011, který má vyvolat nadšení pro další vlnu technologií. To zahrnuje potřebu připravit průmyslový sektor na internet věcí nebo IoT. Říkejte mi starý, ale rok 2011 je už dávno. Podle mého názoru není v tomto odvětví nic, co by stálo za to roky zavádět, jen si uvědomit, že práce právě začala, snad kromě sázek na velké energetické přechody k regenerativním průmyslovým ekosystémům nebo na výrobu nového zdroje energie, jako je fúze. Kdo věří, že průmysl 4.0 je stále relevantní?

Projekt Průmysl 4.0 přístup, jak ho Němci nazývají, je dobře zdokumentovaná iniciativa financovaná z veřejných zdrojů 200 miliony eur od federální vlády. V celém Německu firmy těžily z dlouhodobé strategie zaměřené na digitalizaci, výzkum, síťování a „rychlý“ rozvoj průmyslové infrastruktury v této zemi a v celé EU. Prvotním cílem bylo přenést vědecké výsledky do rozvoje techniky. Proč po desetiletích není quest dokončen?

Navzdory humbuku je Průmysl 4.0 technokratický projekt využívající chytrou numerologii a označující bývalé průmyslové revoluce 1.0, 2.0 a 3.0. Přídavek 4.0 slibuje nirvánu, ale co to znamená? Pravděpodobně to znamená hlubokou integraci počítačových systémů – za předpokladu, že v okamžiku, kdy to odkazuje, bude plně digitální výroba „kompletní“. Ve Spojených státech se tento termín nikdy neujal. Místo toho politici mluví o „inteligentní výrobě“ a závidí německý přístup. Smart není nikdy pro nic dobrý termín. Když to vyvoláte, bude to z definice trochu hloupé.

Výroba ve Spojených státech zcela jasně zaostává za Němci v širokém přijímání nových technologií, což je v komunitě široce uznávané zjištění. Scientific American vydal v roce 2012 kus Stefana Theila s názvem, „USA by se mohly učit od německé high-tech výroby“. Dan Breznitz pokračoval v rozhovoru v roce 2014 HBR článek o „Proč Německo dominuje USA v inovacích“a do roku 2015 zveřejnila nezisková organizace Brookings Institute zprávu „Lekce z Německa.“ Na vině může být především to, jak malé a střední podniky (MSP) inovují. Německé malé a střední podniky jsou světové třídy, americké malé a střední podniky nikoli, naznačuje americký politický autor Steven Hill Atlantik 2013 kus, "Prezident Obama chce, aby Amerika byla jako Německo - co to doopravdy znamená?". Je to pravda?

Německo může mít průmysl 4.0 správně, ale co když samotný průmysl 4.0 je špatný? Problém je: pracovníci jsou v průmyslu 4.0 mimo pozornost. To je hůře vidět s evropským objektivem, protože systémy podpory pracovníků jsou tak dobré v kompenzaci. Zdá se, že jsme zpět k vykořisťování práce, jen s efektivnějšími výrobními prostředky.

Průmysl „čtyři bod-0“ není jen o robotice, mimochodem. Robotika je relativně vedlejším rysem současné tovární práce. Alespoň podle MIT „Dílo budoucnosti“ studie, která probíhala v letech 2018-2021. MIT uvádí, že většina starostí – a určité vzrušení – se soustřeďuje kolem mnohem obyčejnějších průmyslových řídicích systémů. Historicky bylo téměř nemožné se je naučit, mají příšerná uživatelská rozhraní a stroje spolu odmítají mluvit, takže jich potřebujete tolik, kolik máte strojů. Pokud je tovární hala kakofonií manželů, kteří se snaží prosadit své body, je tato mašinérie tím arbitrem, který se ani neobtěžoval ukázat. Studie MIT navrhuje investovat do dovedností a školení. Možná ano, ale nemohlo by to být také plýtvání?

Uvažte, že většinu výrobního sektoru tvoří malé a střední podniky, z nichž každá má každodenní starosti, které daleko zastiňují firemní imperativy investovat do technologií a rekvalifikovat své pracovníky. V této situaci jsou potíže a tvůrci politik, i když to myslí dobře, by nás přiměli uvěřit, že máme před sebou obrovskou výzvu v oblasti rekvalifikace.

Stojí za to se ptát, zda technologie používaná pro zvyšování kvalifikace, nebo ještě důležitější je technologie, pro kterou se kvalifikujeme, je přínosem pro pracovní sílu. Koneckonců, proč by byl výcvik tak těžký? Odborníci tvrdí, že zdokonalení výrobních základen v Ohiu a Michiganu může trvat třicet let, natož v Africe, Jižní Americe nebo Asii.

Žádné společnosti by nemělo být dovoleno zavádět příliš složité technologie. Bohužel neexistují žádné předpisy, které by postavily mimo zákon složitost, i když je technologie složitá na používání, příliš náročná na učení a neschopná komunikovat se staršími generacemi. Operátoři vyškolení za den nemohou toto zařízení ovládat. Minimálně by mohli být na práci návrháři UX, kteří by certifikovali technologii pro použití v továrně. Moratorium na špatnou technologii by možná mohlo některé dílny zastavit a jiné povzbudit?

Po tom všem, jak by vypadalo zbývající kurikulum? Stále potřeba: základní kompetence v řídicích rámcích, technologiích (např. aditivní/3D/4D, AI/ML, Edge/IoT/senzory, průmyslové výrobní systémy, software bez kódu, robotické systémy), průmyslové operační platformy a digitálně vylepšené provozní praktiky, abychom jmenovali alespoň některé. Každý by mohl být pravděpodobně vyučován za týden místo měsíců nebo let, jak dokládají pedagogové, kteří udělují digitální odznaky pracovníkům za takové kurzy, které je posílají k lukrativní kariéře s skromným úsilím a investicemi. Právě teď jsou tyto myšlenky omezeny špatným stavem továren, dobře míněnými, ale těžkopádnými vzdělávacími institucemi a nedostatkem kurátorských školicích cest.

Průmyslové technologie se staly příliš složitými a průmysl 4.0 brzy ztratí význam, aniž by poskytoval očekávanou hodnotu, i když bude implementační strategie zdokonalena. Možná na tom však bude lépe pracovní síla a ekonomika. „Německá závist“, kterou USA projevují, nám v tom nepomáhá. Může to být tak jednoduché jako sundání náplasti. Co kdyby státy vyvinuly pragmatický, jednoduchý a štíhlý přístup nové generace, jehož implementace nebude trvat desetiletí? Vezměte si to, Evropané.