Írán může doufat, že zopakuje turecký úspěch ve vývozu dronů. Zde je důvod, proč to nejde.

Nedávné komentáře nejvyšších íránských představitelů silně naznačují, že Teherán sám sebe vnímá jako rychle rostoucího vývozce zbraní, zejména dronů. Ve skutečnosti Írán, alespoň za současného režimu v Teheránu, pravděpodobně nebude schopen zopakovat impozantní úspěch Turecka ve vývozu svého známého domácího bezpilotního letounu Bayraktar TB2 do mnoha zemí po celém světě během několika krátkých let. Místo toho se Írán bude muset spokojit s mnohem omezenějším trhem skládajícím se z jiných nepopulárních zemí s malými nebo žádnými životaschopnými alternativami.

In televizní adresu 22. října íránský prezident Ebrahim Raisi prohlásil, že zahraniční vůdci se často ptají na íránské domácí vojenské vybavení, když cestuje do zahraničí.

„Donedávna náš vojenský průmysl neměl ani ostnatý drát a nedali nám ho,“ řekl. "Dnes, v New Yorku, v Samarkandu, když se setkávám s hlavami států, ptají se mě: 'Nechceš nám prodat produkty svého vojenského průmyslu?"

Raisi tvrdil, že na takové otázky odpoví otázkou, proč tyto země najednou chtějí íránský hardware, na což vždy odpovídají: „Váš průmysl je vyspělejší. Je to jiné než zbytek světa."

22. srpna použil analogii s ostnatým drátem i letecký velitel mocných íránských polovojenských sborů Islámských revolučních gard (IRGC), aby ilustroval, jak daleko se íránský zbrojní průmysl dostal.

"Ve vojenské oblasti jsme neměli schopnosti, které máme nyní," řekl Brigádní generál Amir Ali Hajizadeh. "V minulosti jsme dováželi dokonce ostnatý drát, ale nyní vyvážíme drony."

A 18. října íránský generálmajor Yahya Rahim Safavi zdůraznil Úspěch Íránu ve výrobě dronů.

"Dnes jsme dosáhli bodu, kdy 22 světových zemí požaduje nákup bezpilotních letadel z Íránu," řekl.

Mezi těchto 22 zemí patří Arménie, Alžírsko, Srbsko, Tádžikistán a Venezuela, ačkoli analytici jsou k tomu skeptičtí tvrdí zájem ze Srbska.

Vzhledem k tomu, že na ukrajinská města se téměř každý den snáší íránská munice Shahed-136 (tzv. sebevražedné drony), je nesporným faktem, že Írán úspěšně vyvezl do Ruska velmi velké množství svých dronů.

Navzdory tomu Teherán oficiálně popírá samotnou existenci toho, co by mohlo být – s připočtením očekávané ruské akvizice stovek íránských balistických raket – jeho nejvýznamnějším exportem zbraní vůbec. Íránský ministr zahraničí Hossein Amirabdollahian zašel dokonce tak daleko říct že Teherán „by neměl zůstat lhostejný“, pokud „nám bude dokázáno, že íránské drony jsou používány ve válce na Ukrajině proti lidem“.

Rusku vyhovuje podporovat tuto samozřejmou nepravdu. Moskva oficiálně tvrdí, že na Ukrajině používá pouze ruský hardware s „ruskými jmény“. "Takové informace nemáme," řekl Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov na otázku ohledně široce medializované akvizice íránských dronů ze strany Ruska.

Íránské drony v ruských službách skutečně mají ruská jména. Shahed-136 byl například přejmenován na Geran-2. Húsíové v Jemenu také přejmenovali své bezpilotní letouny navržené v Íránu, aby zakryli jejich jinak zřejmý původ. Například verze Houthi Ababi-2 jsou známé jako Qasef-1 a Qasef-2K.

I kdyby byl Írán otevřený ohledně svého úspěšného prodeje dronů Rusku, tato dohoda rozhodně nenaznačuje vzestupný íránský průmysl dronů, který by mohl konkurovat Turecku nebo Číně.

Moskva údajně chtěl továrnu na výrobu TB2. Byly také ukazatele celý rok před touto válkou, že bál se těchto tureckých dronů vzhledem k jejich předchozím bojovým úspěchům v Sýrii, Libyi a Náhorním Karabachu v roce 2020. Turecko odmítá prodat Rusku TB2 a Čína není ochotna prodat Rusku své drony po invazi, protože by to nepochybně znamenalo silné sankce USA. Tyto faktory jasně ukazují, že Rusko nemělo kam se obrátit jinde než na Írán, aby získalo velké množství levných dronů, které by nahradilo a doplnilo jeho zmenšující se zásoby raket.

To samozřejmě neznamená, že Írán nezaznamenal exportní úspěchy jinde. Zdá se, že mimo Střední východ Etiopie a Venezuela získaly íránský ozbrojený dron Mohajer-6. Teherán také slavnostně otevřel továrnu v Tádžikistánu pro místní montáž svého dronu Ababil-2, prvního svého druhu, který vyrábí íránské drony v zahraničí. Brzy se možná dozvíme, že podobná továrna vznikla v Rusku na sériovou výrobu Shahedů.

Přesto jsou turecké bezpilotní letouny mnohem rozšířenější na Blízkém východě, v severní Africe, střední Asii, jihovýchodní Asii a východní Evropě a pravděpodobně tomu tak v dohledné době zůstane. Kromě toho Turecko zakládá továrny na místní výrobu svých dronů v Kazachstánu, na Ukrajině a ve Spojených arabských emirátech.

TB2 má nepochybně smíšenou pověst. Kurdští civilisté terorizovaní útoky tureckých bezpilotních letounů v Iráku a Sýrii na ně mají pochopitelně mnohem jiný pohled než Ukrajinci – kteří účinně používali své TB2 k zastavení ruského postupu na Kyjev na začátku války. Ruské nasazení íránských bezpilotních letounů k terorizaci ukrajinských civilistů, navíc k jejich předchozímu použití milicemi na Blízkém východě, jim dalo mnohem jednostrannější pověst hrubých a nevybíravých teroristických zbraní. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč si ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vybral jeden z více než 300 bezpilotních letounů Shahed, které jeho síly v posledních týdnech sestřelily, aby stál vedle, když nedávno slíbil, že Ukrajina „přistřihne křídla“ ruské vzdušné síle, aby omezila schopnost Moskvy terorizovat ukrajinská města Pomoc Íránu.

Írán s největší pravděpodobností najde asi tucet zemí, které budou mít zájem o nákup jeho dronů. Safavi pravděpodobně mluvil pravdu, když řekl, že o teheránské drony má zájem 22 zemí. Většina těchto zemí má však z politických nebo finančních důvodů jen málo dalších možností. Trh s íránskými drony proto s největší pravděpodobností zůstane relativně úzkým trhem, který nemůže reálně doufat, že dosáhne mezinárodního úspěchu, kterému se v současnosti těší turecký dronový průmysl.