Inflační hororový příběh nekončí. Stačí se zeptat Austrálie.

Ekonomové zkoumají každý kus údajů, průzkumů a zpráv, které jsou k dispozici, ve zběsilé snaze odhadnout, kam globální finanční systém směřuje. Mohlo by být jednodušší sledovat akci v centrále Reserve Bank of Australia v Sydney.

Nebo, více k věci, rostoucí kontroverze tam poté, co instituce, která 25 let patřila mezi nejzdravější kdekoli, prohrála spiknutí s inflací.

V letech 1996 až 2006 řídil Ian Macfarlane RBA s obratností, která přitahovala pozornost centrálního Federálního rezervního systému ve Washingtonu. Úředníci jako tehdejší předseda Fedu Alan Greenspan a zástupci Alice Rivlin, Edward Kelley a další byli nadšeni režim cílování inflace RBA přijala v roce 1993. Macfarlaneův tým dovedně testoval jeho zvláštnosti a limity.

Glenn Stevens převzal řízení RBA v roce 2006. Stejně jako rekreační pilot, kterým byl o víkendech, i Stevens dokázal dosáhnout mnoha měkkých přistání.

V roce 2016 Stevens předal kokpit Philipu Loweovi, který v té době vypadal jako pevná ruka. Lowe od té doby dovolil, aby se politika RBA vychýlila z kurzu způsoby, které je bolestivé sledovat.

Stejně jako současný šéf Fedu Jerome Powell i Lowe pomalu reagoval na oživující se inflaci, když se národy snažily znovu otevřít kvůli Covid-19. Austrálie je nahoře 7 % meziročně.

Nyní se zdá, že Lowe má v úmyslu dostat australskou ekonomiku do recese – v případě potřeby hluboké –, aby dostal inflaci zpět do Rozsah 2% až 3%.

Stephen Koukoulas z Market Economics mluví za mnohé, když nazývá neschopnost RBA udržet náskok před riziky přehřátí „strašnou chybou“. Opravdu, "jaký strašný záznam a dědictví" pro Lowe, dodává Koukoulas.

Jaká ukázka toho, s čím se ostatní centrální banky mohou brzy potýkat. Zpráva, kterou Austrálie posílá ekonomikám z Asie na Západ: zvěsti, že inflace dosáhla vrcholu a centrální banky jsou zpřísněny, byly značně přehnané.

Analytik Craig Erlam z OANDA poznamenává, že zápis z nedávné politické schůzky RBA „zdůraznil, jak jsou tvůrci politik znervózněni nedávným vývojem inflace, přičemž o pauze ve zpřísňování se ani nemluvilo, přestože se v jedné fázi zdálo, že došlo k centrální banka mířil."

Ve skutečnosti, jak Erlam poznamenává, „debata se soustředila kolem toho, zda je potřeba urychlit turistický cyklus, což může zneklidnit investory, kteří se více uvolnili ve víře, že konec je blízko.“

Erlam říká, že zpráva ze Sydney je „často neslýchaná od politiků z celého světa“. Je to tak, že „je třeba udělat víc a že sazby možná budou muset zůstat vyšší déle, ale investoři tomu nebyli vždy vstřícní.“

Výsledkem je, že americký inflační horor nemusí skončit, jak jsme doufali. To znamená, že i Powell Fed bude možná muset šlapat na brzdy asertivněji, než se tvůrci domnívají.

Zápis z jednání Fedu z 31. ledna až února. Jedno politické zasedání signalizovalo, že obavy z inflace zůstávají vysoké. Cenové tlaky "Zůstaly výrazně nad" 2% cílem Fedu, shodli se úředníci. Trhy práce „zůstaly velmi napjaté, což přispělo k pokračujícímu tlaku na růst mezd a cen“.

Ačkoli nedávná data naznačují, že se věci mohou ochlazovat, zápis ukázal, že představitelé Fedu „zdůraznili, že bude zapotřebí podstatně více důkazů o pokroku v širším cenovém rozpětí, aby si byli jisti, že inflace bude trvale klesat“. Sečteno a podtrženo, většina souhlasila, „průběžné“ zvyšování sazeb zůstává na stole.

Rychlé znovuotevření Číny sotva pomáhá. Americká inflace byla již na 40letých maximech, když Peking náhle ukončil „nulové“ blokování Covidu. Nyní největší asijská ekonomika pumpuje novou poptávku do globálního finančního systému. A nový důvod k obavám z další inflace.

Díky tomu centrální bankéři naznačují, že inflace s velkým zrnkem polevuje – před sebou cítí další cenové turbulence.

Analytik Fitch Ratings Pawel Borowski poukazuje na to, že „míra inflace, i když je stále vysoká, se v posledních měsících zmírnila a ukázala první známky poklesu v mnoha“ špičkových ekonomikách. Patří mezi ně mimo jiné USA, eurozóna, Německo, Itálie, Španělsko, Kanada, Brazílie, Rusko a Turecko.

A přesto „současně centrální banky pokračovaly v rostoucích cyklech a úrokové sazby se zvýšily“ v mnoha z těchto zemí v posledních týdnech, poznamenává Borowski. Události v Sydney by zde mohly být chybějícím článkem.

Brzy to může být i případ s Bank of Japan. Asijská ekonomika č. 2 také trpí nejhorší inflací za 40 let v době, kdy ekonomika sotva roste. Japonská zhruba 4% inflace je dvojnásobkem 2% cíle BOJ.

„Očekáváme, že mírné oživení bude letos pokračovat,“ říká ekonom Min Joo Kang z ING Bank. "Je ale sporné, zda bude dostatečně silná, aby Bank of Japan dosáhla pokroku v normalizaci tak rychle, jak trh očekává."

Události v Sydney pak znovu připomínají centrálním bankám nebezpečí trpělivosti. Je to samozřejmě složité. Tolik dnešní inflace přichází od sil, které přísnější měnová politika opravdu nemůže zastavit: invaze Vladimira Putina na Ukrajinu a narušení dodavatelského řetězce související s Covidem.

I tak ale myšlenka, že stále platí normální nástroje monetární ekonomie – ty, které Lowe v RBA následoval – potřebuje seriózní revizi. Australané se to učí tvrdě.