The Edge, Dave Letterman a Bono. (Disney)
Disney
Když zasáhla pandemie Covid-19, hudebníci po celém světě museli najít něco, co by mohli dělat. Nemohli žít svým normálním životem – stejně jako všichni ostatní – protože turné a propagační akce byly z velké části zastaveny. Někteří umělci napsali a nahráli nová alba, někteří se vydali na online vystoupení a jedna z největších rockových kapel v historii udělala jedinou věc, které se celá desetiletí vyhýbala: ohlédla se zpět.
U2 už nějakou dobu pracují na novém retrospektivním albu s názvem Songs of Surrender. Set, který dorazí 17. března, obsahuje reimaginace některých největších a nejoblíbenějších hitů kapely. Tento projekt není o remixech nebo o tom, aby tyto písně byly relevantní pro mladší, nové publikum. Místo toho jde o to, aby původní skladatelé znovu prozkoumali tyto hity, vzpomněli si, co je inspirovalo, a rozhodli se, co znamenají nyní.
Jakmile kapela prošla touto zkušeností, uvědomila si, že kromě hudby stojí za sdílení i samotný proces. U2 se tedy znovu rozhodli vydat se do dobrodružství, které příliš dlouho odkládali: natáčení dokumentu.
"Skoro to vypadalo, jako by Bono a Edge prošli touto zkušeností společně," vysvětlil Bono & The Edge: A Sort of Homecoming, s Davem Lettermanem producent Justin Wilkes v rozhovoru o dokumentu. "A to, co vyšlo na druhé straně, bylo, že chtějí vyprávět příběh."
Bono & The Edge: A Sort of Homecoming, s Davem Lettermanem vyjde 17. března na Disney+ – ve stejný den jako album, které vyzdvihuje. Pokud se legendární kapela chystá dát fanouškům retrospektivní album a film, proč to nezaložit ve své domovině a nevyjít na Den svatého Patrika?
Vizuální část této kapitoly kariéry U2 začala, když Bono sám poslal e-mail Davidu Lettermanovi. Ti dva se setkali a poznali v průběhu let, jak skupina vystupovala Pozdní přehlídka mnohokrát, dokonce jednou s rezidencí na propagaci nového alba. Pozval Lettermana do Dublinu na svou vůbec první návštěvu a vysvětlil, že kapela chystá toto nové, speciální album. Chtěli vyprávět svůj příběh a chtěli, aby toho byl hostitel součástí. Věděli, že to bude zahrnovat nějaký druh představení a spoustu otevření, ale co jiného?
Wilkes vysvětlil, že den předtím, než mu byl předán Bonův e-mail, mluvil s někým z Disney+. Brali nápady na hudební obsah, který by se dal vytvořit, a oba snili o tom, že jednoho dne by mohli s U2 něco udělat. Pro streamera to bylo snadné prodat a Wilkes znal Morgana Nevilla, Emmy, Grammy a oscarového režiséra filmů jako 20 Nohy ze hvězd, by se perfektně hodily.
"Musím zavolat na ten skvělý producentský telefonát, kde jsem byl jako: "Morgane, něco pro tebe mám, a než mi řekneš, jak jsi zaneprázdněný a všechny ty věci, které děláš, řeknu jen tato dvě jména." a nechám to tak,“ řekl Wilkes s úsměvem. Poté, co řekl pouze „U2“ a „David Letterman“ – dva z Nevillových oblíbenců, byl v tom.
Zatímco skupina a Letterman měli představy o tom, co chtějí sdělit, první diskuse byly extrémně vágní, což umožnilo všem na palubě vyzkoušet věci. "Máte Bona a The Edge, máte Davida Lettermana a máte koncertní skladbu." Co uděláš?" Morgan Neville během rozhovoru uvedl, že to byla otázka, kterou mu položili, když se poprvé seznámil s touto myšlenkou. "Na začátku říkali, 'Můžeme dělat cokoli'."
Film Bono & The Edge: A Sort of Homecoming, s Davem Lettermanem byla navržena pouhé týdny před natáčením v prosinci. Navzdory extrémně napjaté časové ose se rozhodli natočit dokument, který by Lettermana viděl, jak pozná město, které vytvořilo U2. S kapelou, která sama poskytovala návrhy a v podstatě kurátorovala cestu, by vše vyvrcholilo intimním koncertem, který kapele umožnil předvést své přepracování.
Režisér Neville řekl, že při rozvíjení nápadu se stále vraceli ke třem pilířům tohoto filmu: psaní písní, vztah mezi The Edge a Bono a Irsko. Výsledný film je neuvěřitelným vhledem do tvůrčího myšlenkového procesu, který využili někteří z nejúspěšnějších hudebníků všech dob. Bono a The Edge se jako nikdy předtím otevírají o psaní písní, o tom, jak náboženství ovlivnilo jejich tvorbu a jejich odkaz. Neville vysvětlil, že hlavním důvodem, proč to U2 udělali, nebylo propagovat album, ale protože jim to poskytlo příležitost „přemýšlet o psaní písní a mluvit o něm způsobem, jakým o něm nikdy předtím nemluvili“.
"Jedním z výkopů proti U2 v průběhu času je, že jsou to kapela, která je více o zvuku než o písničkách, což si nemyslím, že je tak úplně pravda," připustil Neville, než pokračoval: "Myslím, [co] tento proces dokáže. může odhalit něco, co bylo možná i trochu pohřbeno ve výrobě, ale když to odstraníte, je v tom jiný druh síly.“
Odhalení posypaná celým dokumentem však nejsou jen o písních a textech. V jednom obzvláště upřímném okamžiku Bono přiznává, že jeho na titulky chytající, politicky propojený aktivismus narušil jeho vztah se spoluhráči z kapely. "Nikdy jsem neviděl takový rozhovor," komentoval Wilkes rockerovu ochotu snížit ostražitost a prostě mluvit. „Tohle je jen to nejupřímnější, nejskromnější, sebepodceňující… prostě opravdové,“ dodal s úsměvem.
Koncert ve filmu je jaksi mimozemský neuvěřitelný a podhodnocený. Je to několik desítek lidí v místnosti, kteří poslouchají hity rockové kapely a znovu je přebudují na něco známého, ale nového. "Myšlenka byla spíše: 'Nechte vás přimět, abyste se cítili, jako bychom jen dokumentovali tuto věc, která se právě děje,' versus 'Teď jsme na koncertě a teď vám to bude představeno'," prozradil Wilkes. .
Kromě pořádného koncertu ve filmu U2 zavítají také do místní hospody, kde se oni i jejich milovaní irští hudebníci – jako Glen Hansard a Dermot Kennedy – prostě baví na jakési jam session. Opět to navenek vypadá jednoduše a dokonce obyčejně, ale ve skutečnosti k tomu má daleko. Ze všech věcí, kterých byl svědkem při natáčení tohoto filmu, Neville prozradil, že tato vystoupení v hospodě s ním zůstanou „po zbytek mého života“.
Neville a Wilkes sdíleli oblíbený příběh z produkce, který není jasný nikomu, kdo se dívá. V jednu chvíli Letterman navštíví Dublin's Forty Foot – v podstatě pláž ve městě. Později Wilkes a Neville řeknou Bonovi, že když tam byl, studené vlny oceánu postříkaly hostitele, což rockerovi připadalo zábavné. Další den zahráli Bono a The Edge pro Lettermana píseň, kterou celou noc probděli a psali o tomto zážitku. Později s ním sdíleli plně vyrobenou verzi – a neuvěřitelný dárek od 22násobných vítězů Grammy. Lettermana to tak dojalo, že trval na tom, že v lednu odletí zpět do Dublinu, aby si tu píseň vysloužil. Film končí tím, že se ponoří do mrazivých vod, čímž se plně stane Čtyřicátníkem, o kterém Bono zpíval v melodii, která možná nikdy nespatří světlo světa.
Zdroj: https://www.forbes.com/sites/hughmcintyre/2023/03/15/how-u2-and-david-letterman-made-a-documentary-in-only-a-few-weeks/