Zvýšil Fed geopolitické riziko?

Vladimir Putin jednou poznamenal, že náladu americké diplomacie lze odhadnout pohledem na brož, kterou nosí zesnulá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Například, aby analyzovala svou elegantní knihu „My Pins“, nejprve nosila brož „hada“ jako zprávu pro Saddáma Husajna poté, co ji irácké vládní noviny označily za „hada, který nemá obdoby“.

Při setkání s Putinem Albrightová změnila poselství ze svých špendlíků – „neslyšte žádné zlo, nevidíte žádné zlo“, aby varovala Putina před porušováním lidských práv v Čečensku, a poté brož z vesmírné lodi na znamení spolupráce mezi USA a Ruskem ve vesmíru. Zajímavé je, že v knize (str. 110) poznamenává, že Putin „byl schopný…ale jeho instinkty byly více autokratické než demokratické…a ve své snaze o moc cílevědomé“.

Albrightová byla ministryní zahraničí v době (1997-2001), kdy americká moc a ve spojení s globalizací byly velmi na vzestupu a Putin byl novým dítětem v diplomatickém bloku. Než se stala ministryní zahraničí, byla velvyslankyní USA při OSN v době, kdy měla OSN moc. Byla to také doba, kdy byl Fed Alana Greenspana snadno převládající centrální bankou (Bundesbanka nezůstala pozadu) a investory obecně velmi uznávaný nebo dokonce obávaný.

Mystik Greenspan

Greenspanovy výroky, obvykle mystické ve srovnání s typicky upřímnými prohlášeními Albrightové, byly pečlivě sledovány a zkoumány investory. Pěstoval nejednoznačnost („pokud jsem se vyjádřil příliš jasně, zjevně jste mě špatně pochopil“).

Nyní Fed zůstává dominantní, ale poněkud jiným způsobem – pokud jde o jeho velikost a tržní vliv (úlohu, kterou hraje jeho bilance na finančních trzích), je panovačný, ale z hlediska důvěryhodnosti svého vedoucího týmu je stále postižený. Skandál s obchodováním s akciemi a otřesná politická ztráta inflace zhoršily její pověst.

Dnešní předseda Fedu, Jerome Powell, má jen málo přesvědčivosti ohledně trhů (má nejhorší výsledky, pokud jde o reakci akciového trhu na jeho tiskové konference). To je škoda, alespoň pro USA, protože dnes v kontextu invaze na Ukrajinu je centrální bankovnictví kritickou součástí geopolitického prostředí.

V době, kdy se mnoho lidí (zejména tento týden Larry Fink a Howard Marks) probouzí ke „konci globalizace“, centrální banky zvyšují úrokové sazby a omezují kvantitativní uvolňování, což by pravděpodobně měly udělat už loni, ale nyní zesílit geopolitická rizika.

Globalizace je mrtvá

Tímto způsobem je konec globalizace, nárůst geopolitického rizika a konec QE spojeny.

Kvantitativní uvolňování uklidnilo (tržní) dopady mnoha světových problémů a pravděpodobně izolovalo osoby s rozhodovací pravomocí například od dlouhodobých politických dopadů obchodní války Donalda Trumpa proti Číně. QE pomohlo zamaskovat známky toho, že globalizace od poloviny roku 2010 koktá.

Pomohlo to také zkreslit morální a logické názory na svět – hodnota akciového trhu se po pandemii COVID, která si vyžádala více než šest milionů úmrtí, zdvojnásobila.

Asi největším nebezpečím bylo otupení myslí centrálních bankéřů a do jisté míry i politizace jejich práce (v Evropě, USA a Japonsku). Centrální bankovnictví je notoricky uzavřené prostředí, kde může dominovat skupinové myšlení – to posiluje trh práce pro mladé ekonomy, tlaky trhů a institucionální rigidita mnoha centrálních bank.

Zde bylo „hříchem“ centrálních bankéřů trvalé nasazení nástroje nouzové politiky. QE1 ustoupilo následným programům QE a vysoce podpůrná měnová politika přijatá během období koronaviru byla udržována příliš dlouho.

Geopolitické riziko

Výsledkem je neuvěřitelně vysoká inflace, kterou ještě zhoršily ekonomické vedlejší účinky invaze na Ukrajinu (války jsou typicky inflační). Zejména volatilita dluhopisového trhu v USA a Evropě se blíží historicky velmi vysokým úrovním, ze kterých se obvykle šíří nákazou na další trhy (volatilita akcií je srovnatelně velmi nízká).

Geopolitický efekt toho činí západní ekonomiky zranitelnějšími v době, kdy potřebují být robustní. Je to také zasít semínko pochybností do převahy dolaru (kterou bych nicméně zlevnil) a obecně učinit trhy citlivějšími vůči geopolitickým rizikům.

Celkovým efektem je vytvoření rušivých finančních podmínek (vyšší trendová míra volatility, vyšší trendové úrokové sazby a potenciálně vyšší inflace v blízké budoucnosti), které doprovázejí narušený geopolitický svět. Jak jsme poznamenali v nedávných zprávách, tyto se mohou navzájem živit – negativní vlivy na bohatství, vysoké ceny potravin a chycení nových kupců domů na vysoké hodnoty jsou jen některé z problémů, se kterými je třeba se potýkat.

Centrální banky špatně odhadly ekonomiku a špatně nakalibrovaly své politiky a svět je v důsledku toho nestabilnější.