Německý uzel čisté energie je stěžejní pro snížení závislosti na ruském plynu

Pokračující konflikt na Ukrajině a následné sankce proti Rusku zdůraznily zranitelnost Evropy, pokud jde o energetickou bezpečnost. V současné době dostává EU přibližně 40 % svého plynu, 46 % uhlí a 30 % ropy z Ruska – a v případě přerušení dodávek nemá žádné snadné náhrady.

Zeptal jsem se Otto Waterlandera, obchodního ředitele společnosti TES, jak mohou zelený vodík a zelený plyn podpořit evropskou energetickou bezpečnost tváří v tvář sankcím uvaleným na Rusko a zároveň se ujmout vedení při podpoře EU při plnění jejích závazků v oblasti změny klimatu.

TES je společnost zabývající se zeleným vodíkem, která urychlí energetickou transformaci prostřednictvím svých ambiciózních plánů vyvinout centrum zeleného vodíku ve Wilhelmshavenu v severním Německu. Prostřednictvím tohoto komplexu bude dodávat zelený vodík a zelený plyn do odvětví mobility, průmyslu a energetiky.

Začněme s vašimi plány na centrum čisté energie v The Wilhelmshaven. co to obnáší?

„Naší ambicí je vybudovat z lokality Wilhelmshaven centrum pro mezinárodní obchodování s vodíkem a podle toho vytvořit infrastrukturu.

Původní plán byl, že do roku 2045 bude TES dodávat 100% zelený vodík. Čistý vodík bude v prvních letech využíván jako překlenovací palivo. Do roku 2030 pravděpodobně dojde k rozdělení mezi čistý a zelený vodík v poměru 50:50. V počáteční fázi bude do Wilhelmshavenu dovezeno 25 terawatthodin (TWh) ročně zeleného metanu, ze kterého lze vyrobit více než půl milionu metrických tun vodíku. To se zvýší na 250 TWh ročně a více než pět milionů metrických tun vodíku v konečné fázi. Zelený vodík se bude vyrábět výhradně z obnovitelných zdrojů, zejména ze slunce a v několika případech z větrné a/nebo vodní energie.

V současné nestabilní situaci chápu, že jste posunuli harmonogram projektu, který má pomoci řešit bezpečnostní krizi v Evropě.

„Projekt TES-Wilhelmshaven je jedinečný ve své schopnosti dosáhnout německých a evropských plánů na dekarbonizaci udržitelným způsobem v průmyslovém měřítku a zároveň opatrně a obezřetně procházet současnou energetickou krizí. Rychlým sledováním tohoto projektu pomůže zajistit energetickou bezpečnost pro Německo a zbytek Evropy urychlením růstu dovozu zeleného plynu.

Vzhledem ke konstrukci a rozsahu projektu má potenciál nahradit plynovod Nordstream 1 nebo 2 z hlediska dodávek energie. Se zeleným vodíkem v jádru je terminál na zelený plyn Wilhelmshaven udržitelný, uhlíkově neutrální a přechodný a splňuje krátkodobé i dlouhodobé energetické požadavky německé vlády.

S ohledem na současnou situaci a bezprostřední krizi dodávek plynu je nyní tento vývoj rychle sledován, takže kromě uvažovaného zeleného plynu by lokalita mohla pojmout také zkapalněný zemní plyn (LNG) jako přechodný nouzový zdroj dodávek energie ve velkých objemech a do zimy 2022/23.“

EU má mnoho ambiciózních dekarbonizačních strategií, jako je Fit For 55 a EU Green Deal. Potřebují ke splnění těchto cílů zdroje energie zeleného plynu, jako je vodík?

„Vzhledem k tomu, že se Evropa snaží splnit své závazky v oblasti dekarbonizace, její poptávku po energii – zejména v průmyslových odvětvích a odvětvích mobility – nelze uspokojit pouze místně vyráběnou obnovitelnou energií, jako je vítr, slunce nebo biomasa. Dovážený zelený plyn a vodík jsou proto nutností.

V roce 2020 tvořily obnovitelné zdroje energie 37.5 % hrubé spotřeby elektřiny v EU, oproti 34.1 % v roce 2019. Větrná a vodní energie tvořily více než dvě třetiny celkové elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů (36 % a 33 % , respektive). Ústup z uhlí, zemního plynu a jádra již začal. Kromě dopadu používání těchto paliv na životní prostředí existují také škodlivé účinky těžby a nevyřešený problém skladování radioaktivního odpadu.

Hydrogen Council odhaduje, že vodík může pokrýt 18 % celosvětové poptávky po energii a snížit pětinu emisí uhlíku. Bude to ale znamenat značné ekonomické náklady. Rada říká, že rozšiřování vodíkové ekonomiky si do roku 20 vyžádá 25 až 2030 miliard dolarů ročně.

V červnu 2020 Německo představilo svou národní vodíkovou strategii (NHS). Byla jednou z prvních zemí na světě, která tak učinila, dokonce publikovala před EU. Jen o měsíc později vydala německá spolková síťová agentura dokument o regulaci vodíkových sítí. Před více než rokem vstoupil v Německu v platnost nový zákon o obnovitelných zdrojích energie (EEG 2021), který poprvé obsahoval konkrétní ustanovení na podporu výroby a průmyslového využití zeleného vodíku.

Začátkem března Evropská komise představila návrhy na další posílení obnovitelných zdrojů a čtyřnásobné zčtyřnásobení současných cílů pro rok 2030 pro dodávky zeleného vodíku z 5.6 milionů metrických tun na 20.6 milionů metrických tun. Jde o součást narychlo sestavené strategie, která má do konce tohoto roku snížit závislost EU na ruském plynu o dvě třetiny.

Proč se zelený vodík nevyrábí v Německu nebo v Evropě?

„Výroba zeleného vodíku vyžaduje obnovitelné zdroje energie, kterých Německo a širší evropská zóna nemají nadbytek. Jedinou rozumnou možností je proto vyrábět suroviny v místě, které má bohaté a šetřící obnovitelné zdroje energie. Máme v úmyslu zřídit výrobní závody v zemích s bohatými obnovitelnými zdroji energie, abychom zajistili diverzifikaci dodávek a zaměřujeme své první projekty na stabilní region Blízkého východu.

Pro projekt Wilhelmshaven se bude vodík vyrábět na Středním východě a zaměřujeme se na rozvoj projektů elektrolýzy v měřítku 1–2 gigawatty (GW) nebo větším. V první fázi projektu bude do našeho terminálu v Německu dovezeno asi 25 TWh zeleného plynu na výrobu asi půl milionu metrických tun vodíku. Po dokončení všech fází bude prostřednictvím Wilhelmshaven ročně zpřístupněno 250 TWh zelené energie, což odpovídá více než pěti milionům metrických tun vodíku.

Existuje mnoho odstínů vodíku s různými environmentálními stopami. Bude veškerý vodík použitý v projektu zeleným vodíkem?

Kapacita výroby zeleného vodíku se bude neustále zvyšovat. Pokud je poptávka vyšší než nabídka, bude jako překlenovací zdroj energie použit čistý vodík. Cílem však je, aby elektrárna co nejrychleji provozovala výhradně zelený vodíkový cyklus. Tento přístup umožní TES postupovat rychle vpřed a výrazně snížit emise. Souběžně s tím mohou průmyslové a mobilní hodnotové řetězce okamžitě začít modernizovat v rámci přípravy na používání čistého a zeleného vodíku.

Můžete vysvětlit obchodní model TES, který je ukotven na konceptu uhlíkové oběhové ekonomiky, kde CO2 není nikdy emitováno, ale systematicky recyklováno?

Existují tři způsoby využití zeleného plynu: spalování v kompatibilních elektrárnách se zachycováním uhlíku, přímé využití v průmyslových klastrech nebo mobilita. Pro řízení energetického přechodu a snížení emisí CO2 bude energetický systém uzavřenou smyčkou s veškerým CO2 zachyceným a vráceným do dodavatelského řetězce nebo sekvestrovaným.

K přeměně zeleného vodíku na zelený metan používáme CO2 zachycený v evropských průmyslových procesech. Tento CO2 není nikdy emitován a slouží jako přepravní nosič zeleného vodíku. Tento princip se vztahuje i na TES – naším cílem je recyklovat CO2 z našich navazujících operací plus CO2 vrácené od zákazníků zeleného metanu.