Úsilí fanoušků Evertonu a atmosféra Goodison Parku zajišťují, že karamelky drží v Premier League

Goodison Park byl znovu bzučivý, když Everton vyhrál svůj boj proti tomu, co by bylo nemyslitelné sestup z Premier League.

Vítězství 3-2 proti Crystal Palace znamená, že jsou nyní v bezpečí a jeden z Burnley nebo Leeds United se v příští sezóně připojí k Norwichi a Watfordu v Championship.

Atmosféra poskytovaná fanoušky kolem zápasů Evertonu, zejména domácích zápasů, ukázala, co se může stát v rámci fanouškovské základny, když je ve hře něco významného.

Vítěz Alexe Iwobiho proti Newcastlu v březnu, který skóroval v deváté minutě dodatečného času, vytvořil moment, který by si vyžádal nějaký výprask, ale gól Dominica Calverta-Lewina zajistit Evertonu výhru 3:2 proti Palace, když byl o dva góly nižší. tento předposlední zápas sezóny to mohl jen překonat.

Během posledních několika měsíců byl starý stadion stejně hlasitý a atmosférický jak to kdy bylo.

Začalo to oním pozdním vítězem proti Newcastlu, ale pořádně to nabralo na síle, když se Everton 1. května střetl s Chelsea.

Scény před zápasem byly působivější než výkony, které jejich tým do té doby předvedl, ale motivace, kterou tato setkání fanoušků poskytovala, pomohla zvrátit věci na hřišti – o tom není pochyb.

Předzápasová atmosféra pokračovala v každé hře, když se fanoušci usadili na svá místa, udržovali atmosféru večírku modrým kouřem, vlajkami, písněmi a všeobecným povzbuzováním pro hráče.

Richarlison a Jordan Pickford byli klíčem k tomuto úsilí na obchodních koncích hřiště. Anglický brankář během této série zápasů předvedl několik klíčových zákroků, zatímco Richarlisonova pracovní rychlost a góly byly také zásadní.

Připojilo se k nim několik dalších hráčů, kteří do této výpravy dali vše, v neposlední řadě produkt místní mládežnické akademie Anthony Gordon, ale pro fanoušky Evertonu byla skutečnost, že na tom záleželo víc než cokoliv, za co museli v posledních sezónách bojovat, přineslo z nich a následně i hráčů to nejlepší.

Není to tak dávno, co bylo cílem Evertonu v Premier League bojovat o evropskou kvalifikaci. Snem bylo zahrát si Ligu mistrů a bývalý manažer Carlo Ancelotti otevřeně mluvil o umístění v první čtyřce, k čemuž se jen málo šéfů Evertonu odvážilo.

Ancelotti viděl, co bylo investováno, a potenciál klubu, ne nutně ve smyslu kvality týmu, ale podpory a ducha spojeného s ambicemi a novým stadionem na obzoru.

"V příští sezóně se musíme kvalifikovat do Ligy mistrů," řekl Ancelotti ke konci kampaně 2019/20, po vstupu do klubu v prosinci.

"Jsem tady kvůli tomu," dodal. "Jsem si jistý, že tento klub má takové ambice." Majitel [Farhad Moshiri] chce být na vrcholu. To je jisté. Myšlenka je jasná. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale nebude to trvat dlouho.

„Páteř týmu je konkurenceschopná. Nevím, jaký bude cíl v této sezóně, ale v příští sezóně musíme bojovat o nejlepší čtyři."

Ital tam byl v další sezóně, kdy Everton skončil desátý, ale jen osm bodů na čtvrté místo. Pak se ozval Real Madrid a Ancelotti se vrátil do španělského hlavního města a nedávno se vyjádřil, že tým La Ligy byl jediným klubem, kvůli kterému by Everton opustil.

"Kdyby přišel někdo jiný, zůstal bych v Evertonu," řekl v dubnu. „Bylo mi tam moc dobře. Pokud bude Madrid na konci sezóny šťastný, myslím, že budu šťastný i nadále, jako jsem teď."

To nebyla žádná útěcha pro fanoušky Evertonu, kteří v době těchto komentářů uvízli v boji o sestup.

Ancelottiho náhradník, Rafa Benitez, zahájil sezónu působivým způsobem a první čtyři výzvy, které jeho předchůdce slíbil, vypadaly, že by se mohly pod vedením bývalého šéfa Liverpoolu uskutečnit.

Everton byl po čtyřech zápasech čtvrtý a po sedmém zápase sezony stále stejně pátý, ale pak už to šlo z kopce.

Začali posílat góly znepokojivým tempem a pevná obranná platforma, na které týmy Benitez obvykle staví své útoky, nebyla nikde vidět.

Frank Lampard nahradil Španěla na konci ledna a tým pokračoval v problémech.

Bez kouzla Ancelottiho byly problémy ve struktuře klubu odhaleny a to, co vypadalo jako slabá možnost bitvy o sestup, bylo najednou tvrdou realitou.

Everton byl několik týdnů v sestupové zóně, a přestože měl zápasy v ruce, nebylo zaručeno, že se promění v body na palubovce, zvláště vzhledem k některým výkonům.

Bylo to v době, kdy se fanoušci Evertonu rozhodli vzít věci do vlastních rukou.

Zpěvy a zpěvy byly před domácími zápasy slyšet v ulicích kolem Goodison Parku na míle daleko a do vzduchu Liverpoolu stoupala oblaka modrého kouře.

Jak se blížilo léto, stalo se to skvělé prostředí pro několik nezapomenutelných dnů a nocí pro fanoušky Evertonu. Situace, ve které se ocitli, byla nevítaná, ale z tohoto téměř nejnižšího minima vzešly nezapomenutelné vrcholy.

To bylo ukončeno ve čtvrtek večer proti Crystal Palace. Fanoušci zůstali za týmem, přestože padli o dva góly – což je vlastnost, kterou by fanoušci Evertonu připustili, že ne vždy existovala v Goodison Parku, kde byla v minulosti pro domácí tým stejně obtížná atmosféra hrát jako pro hosty. strana.

Ale tohle byla nová podpora Evertonu. Tváří v tvář nemyslitelné vyhlídce na sestup se dali dohromady a zajistili, aby jejich tým zůstal v Premier League.

Přežití bylo oslavováno více než jakákoli evropská kvalifikace a bylo rozhodně mnohem nezapomenutelnější než jakékoli umístění uprostřed tabulky.

"Povaha tohoto klubu - fanoušci, hráči - nás prostě protáhla," řekl Lampard po zápase Palace. "Duch klubu byl nesmírný."

Spirit of the Blues v celé své kráse zajišťuje přežití v Premier League.