Energie dominuje geopolitické rovnici ve sporu mezi Ruskem a Ukrajinou

Ruský prezident Vladimir Putin v pondělním projevu oznámil, že složky ruské armády se brzy přesunou do dvou sporných východních oblastí Ukrajiny na to, co nazývá „mírovou misí“. Tyto dva regiony – Doněck a Luhansk – jsou osídleny převážně lidmi ruského původu a jsou místem častých ozbrojených bojů mezi disidenty a ukrajinskými vládními silami. Stejně jako v roce 2015 na Krymu se zdá být zřejmé, že Putinovým konečným cílem je anexe těchto dvou regionů.

Německý kancléř Olaf Scholz v reakci na Putinovu invazi oznámil, že jeho vláda vyvine úsilí k dosažení konečného schválení a certifikace ruského plynovodu Nord Stream 2 odložit a posoudí další prostředky k zajištění adekvátních dodávek zemního plynu pro jeho zemi. "Příslušná oddělení ministerstva hospodářství udělají nové hodnocení bezpečnosti našich dodávek ve světle toho, co se v posledních dnech změnilo," řekl.

Pokud by se situace mezi Ruskem a Ukrajinou nadále zhoršovala, otázka pro Scholze a Němce by se stala jednou z otázek identifikace alternativních zdrojů zemního plynu, který je tak zásadní pro elektrickou síť a ekonomiku země. Od loňského podzimu se Scholzova vláda ocitla v tahanicích o získání adekvátních dodávek plynu, protože větrný průmysl, na který jeho předchůdkyně v úřadu Angela Merkelová vsadila na energetickou budoucnost země, nesplnila své sliby. Do stejné situace se díky podobně neuváženým rozhodnutím energetické politiky dostalo i mnoho dalších evropských zemí.

Záchrana zemního plynu pro Evropu zatím přišla v podobě zvýšeného dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG), z něhož většinu poskytly USA a v menší míře Katar. To vše probíhá současně s rozšiřováním nových exportních kapacit LNG v USA, které, pokud bude povoleno pokračovat, by nakonec mohly poskytnout dostatečné objemy exportu, které pomohou Německu a dalším evropským národům vystačit si s menšími dodávkami ruského plynu.

Ve stejnou dobu však regulační úředníci Bidenovy administrativy ve FERC, EPA a ministerstvu vnitra pokračují ve vytváření nových závažných opatření, která mají bránit americkému domácímu ropnému a plynárenskému průmyslu. Jedním z cílů tohoto regulačního přesahu bylo odepření povolení pro plynovody k přesunu zemního plynu na trhy, včetně zařízení na vývoz LNG. Zrovna minulý týden vydal FERC nové tvrdé politické pokyny týkající se povolení schvalování plynovodů, což mělo za následek odmítnutí ze strany House Minority Whip Steve Scalise. „Už měsíce před toutéž komisí strádají desítky, ne-li stovky aplikací plynovodů, což přispívá k rekordnímu nárůstu nákladů na energii pro těžce pracující americké rodiny,“ uvedl Scalise v prohlášení.

Dne 19. února zareagovalo ministerstvo vnitra v reakci na nepříznivé soudní rozhodnutí tím, že oznámilo, že zastaví pokrok ve všech snahách povolujících ropné a plynárenské aktivity na federálních územích a vodách, včetně Mexického zálivu. Federální soudce v Louisianě zablokoval snahu administrativy zvýšit výpočet takzvaných „sociálních nákladů na uhlík“ související s těžbou ropy a plynu o více než 700 %, což je rubrika, kterou Obamova administrativa používá k blokování rozvoje na federálních územích, a která Bidenovi lidé doufají v oživení.

V důsledku těchto opatření a mnoha dalších přicházejících každý den od této administrativy vidíme, že americká vláda pracuje na kříži s rostoucí chutí Evropy po americkém LNG. To signalizuje, že po zbytek Bidenova předsednictví nemusí být USA pro Scholze spolehlivým dodavatelským partnerem. Kataru se podařilo přes zimu zvýšit svůj vlastní export do Evropy, ale jeho průmysl má také smluvní závazky vůči dalším zákazníkům, které je třeba dodržet. To vše má za následek, že prezident Putin má vysokou míru geopolitické páky v jeho zjevné snaze ukousnout si z Ukrajiny další sousto.

Vidíme stejnou dynamiku ve hře související s ruskou ropou v ještě větším měřítku. Globální rovnice nabídka/poptávka související s ropou je velmi napjatá, i když na trh přichází ruských asi 10 milionů barelů denně. Pokud by část nebo celá tato dodávka zmizela kvůli sankcím uvaleným USA a Evropou, 100 dolarů za barel by se rychle stalo minimální cenou komodity. Vzhledem k tomu, že globální ekonomika je již v oslabení a vyrovnává se s rostoucí inflací, vůdci těchto západních demokracií vědí, že jejich země si takové sankce mohou špatně dovolit.

Jak často vidíme, energie hraje v geopolitice hlavní roli. Za současné situace se zdá, že Putin má Evropu a americkou administrativu doslova nad sudem. Kancléř Scholz možná prozatím pozastavil postup při konečném schválení pro Nord Stream 2, ale vzhledem k tomu, že jeho země potřebuje zemní plyn a zjevný nedostatek spolehlivých alternativ, bude zajímavé sledovat, jak dlouho jeho pozastavení může trvat.