Během občanských nepokojů se íránský tým Světového poháru stává symbolem rozdělování

Ve většině případů by dramatické vítězství ve Světovém poháru zažehlo celostátní oslavu ve fotbalové zemi, jako je Írán. Vzhledem k tomu, co se v národě děje – zvláště v poslední době – je to mnohem složitější. Scény íránského veselí na stadionu Ahmeda Bin Aliho v Kataru po rozhodující pozdní výhře proti Walesu vyprávějí jen zlomek příběhu.

Několik milionů diváků po celém světě by vidělo příval emocí od hráčů a jejich příznivců. Dva neocenitelné pozdní góly udržely tým trenéra Carlose Queiroze ve sporu o to, aby se poprvé v historii dostal do vyřazovací fáze soutěže, což byla perfektní odpověď na těžkou porážku od Anglie v prvním zápase.

Ale jsou tu mnohem palčivější záležitosti. Smrt 22leté ženy Mahsy Aminiové v policejní vazbě – zadržené poté, co údajně porušila přísný kodex oblékání očekávaný od žen v Íránu – vyvolala masové protesty a zvyšování povědomí v zemi i v zahraničí. Ukázalo se, že je to bod zlomu pro mnoho lidí rozhněvaných takovými autoritářskými zákony, v tomto případě týkajícími se žen.

A tak národní hrdost nepociťuje každý. A ať už správně či neprávem, spojení mezi fotbalisty – s patriotismem, který mistrovství světa přináší – a íránskou vládou se objevilo. Dokonce se vedly diskuse o tom, zda by tým složený z několika jmen z předních evropských klubů měl soutěžit.

Je fascinující, jak na situaci reagovali íránský trenér a tým. Quieroz se do značné míry vyhnul nesportovním otázkám směřovaným na tábor. Pokud jde o hráče, ti během státní hymny před střetnutím s Anglií mlčeli, aby ji zazpívali před svým druhým zápasem k slyšitelnému nesouhlasu některých příznivců v aréně.

Hrstka, včetně útočníka Bayeru Leverkusen Sardara Azmouna, se nebála mluvit otevřeně o problémech doma, i když dopady na hráče jsou znepokojivé. Úřady zatkly mezinárodního kolegu Voria Ghafouriová—nezahrnuto do turnajového výběru — za „šíření propagandy“ poté, co kritizoval režim uprostřed tvrdého zásahu.

Skutečně, právě to, co přimělo íránské hráče změnit směr a zpívat, může být důsledkem tlaků ze strany Íránu, nebo dokonce FIFA, která na tomto turnaji zakázala to, co považuje za politické symboly nebo gesta. Íránský fanoušek na sobě protestní tričko byl také údajně odveden úředníky na druhý zápas.

Po výsledku Walesu se většina íránských mediálních reakcí soustředila na Quieroz a výkon jeho strany, i když se trochu soustředilo na problémy jinde. Anglické vydání outletu Kayhan vedl k incidentu s tričkem, protože mnoho dalších zpráv se drželo fotbalu.

V současné době probíhá ideologická bitva o to, co tým představuje, jestli je úspěch dobrý pro Írán, nebo jiný případ sportovního vymýšlení – oslavování úspěchu tváří v tvář jiným obavám.

Teprve začátkem tohoto roku bylo íránským ženám povolen vstup na stadion, aby sledovaly špičkový domácí fotbal, čímž skončilo čtyřleté čekání. V důsledku toho může horečka mistrovství světa představovat nově nalezené vyjádření svobody nebo další připomínku toho, jak daleko je Írán kvůli jeho omezením.

To, že se tým mistrovství světa tak zpolitizoval, je docela pozoruhodné. Írán, který je v zemi tak často závaznou silou, místo toho vznáší otázky týkající se národní identity a toho, kdo a co fotbalisté zastupují uprostřed krize.

A pokud by se věci nemohly dostat více politicky, nadcházejícím protivníkem Íránu jsou Spojené státy, s nimiž má historicky napjaté diplomatické vztahy. Queiroz a jeho muži vědí, že hrají o místo v pozdějších fázích vysoké soutěže. Nevědí však, jaký dopad bude mít jejich možný budoucí úspěch mimo tuto kampaň.