David Harbour ničí chodby a mluví a stává se Santa ve filmu „Násilná noc“

Hraje Santa ve svátečním akčním filmu Násilná noc dal Davidu Harbourovi větší vánoční dárek, než čekal.

„Když si to oblékli, nebylo to jen oblečení, protože jsem měl vousy, vlasy, malé brýle, rukavice a čepici. Udělal jsem si chvilku a řekl jsem: 'Můžete mi dát chvilku?'“ vzpomínal. "Šel jsem do svého přívěsu, podíval jsem se do zrcadla a udělal jsem malou selfie pro své děti a spontánně jsem řekl: "Ho ho ho." Vyšla ze mě věc, která byla velmi santovská, velmi vánoční a pod tím vším velmi veselá.

Násilná noc vidí Harbour's Santa zachyceného při domácí invazi a situaci jako rukojmí, kde se bohatá rodina střetla s týmem žoldáků. Veselý chlápek v červeném kabátě brzy přinese víc než dárky, když věci klesají do cetek ke zdi, bojují o přežití.

Setkal jsem se s hercem, abych si promluvil o tom, jak se stal Santou, co ho na filmu překvapilo, co se do finálního sestřihu nedostalo, a jeho ad-lib, že ano.

Simon Thompson: Jaký je to pocit být součástí dědictví prázdninového filmu? Je to jeden z těch žánrů, ke kterému se dostanou nebo chtějí dělat jen někteří.

David Harbour: Nikdy jsem nepředpokládal, že budu součástí toho celého, takže když jsem dostal příležitost natočit velmi netradiční vánoční film, bylo to moc fajn. Je hezké, že máme o vánočních filmech, o tom, jak chodíme do kin během svátků, a o této velkorysé, potěšující víře v mytologii Santa Clause. Líbilo se mi být toho součástí.

Thompson: Kdy jste poprvé slyšel hřiště? Vím, že jste také přispěli svými myšlenkami do projektu.

Přístav: Moji agenti mi dali nabídku a já si řekl: 'Nevím, chlapi, zní to divně.' Řekli: ‚No, promluvte si s Tommym a Davidem Leitchem, a pak vám pošlou scénář,‘ tak jsem s nimi mluvil. Tommy je velký vánoční chlap; je to Nor, který v Norsku pojídá soby, chlap s elfím duchem a Leitch je jedním z největších akčních chlapů naší doby. Bylo to zajímavé, ale pořád jsem nevěděl, že to jde. Myslel jsem, že to bylo příliš šílené. Poslali mi scénář a ten byl překvapivě dobrý. Na konci jsem dostal emotivní čtení. Věc, kterou jsem s tím rozvinul, byla spíše myšlenka, že ten chlap chtěl věřit na Vánoce. Stal se skořápkou svého dřívějšího já a samotné Vánoce byly prostě tou Coca-Colou, nápadem z 1930. let, sacharinovým konceptem toho, co vlastně bylo být zlobivý a milý, na rozdíl od toho, do čeho se dostal. Bylo to jako: ‚Co je hezké? Co je zlobivé? Co jsou to za nápady?“ Viděl, že by mohl být přirozeným ochráncem a skutečnou hrdinskou postavou této malé holčičky, jejíž rodinný život se kolem ní hroutil a která potřebovala věřit, že na světě je štědrost a láska. Chtěl jsem, aby ten oblouk byl silnější a jasnější, tak jsem na tom pracoval s nimi. Říkal jsem si, že to byla taková zajímavá procházka po laně, mít jen takový akční film John Wick, ale na konci máte pocit, že se díváte Zázrak na 34th ulici, a s ním a tou malou dívkou dostanete něco potěšujícího.

Thompson: Na projekci, na které jsem byl, nás bylo asi 30. V jednu chvíli lidé ztráceli hovno a v další se smáli a pak 'Aww'-ing v něžných chvílích.

Přístav: (smích) To se mi líbí. Přesně o to jsme šli.

Thompson: Jaké to bylo poprvé si obléknout oblek? Bylo tam pro tebe trochu vánočního kouzla, Davide?

Přístav: Oh, ano, naprosto. Když si to oblékli, nebylo to jen oblečení, protože jsem měl vousy, vlasy, malé brýle, rukavice a čepici. Udělal jsem si chvilku a řekl: 'Můžete mi dát chvilku?' Šel jsem do svého přívěsu a podíval se do zrcadla a udělal malou selfie pro své děti a spontánně jsem řekl: 'Ho ho ho'. Vyšla ze mě věc, která byla velmi santovská, velmi vánoční a pod tím vším velmi veselá.

Thompson: Chtěl jsem se tě zeptat, jak jsi našel své Ho ho ho. Není to tradiční, ale také k němu není příliš daleko.

Přístav: To je tak trochu otázka filmu. Když jsme natáčeli, hodně jsem se na to díval a na konci filmu řekl: 'Vrátil jsi mi můj Ho ho ho.' Myslím, že je to s ním pecka. Je to jako Austin Powers a jeho mojo. Na začátku bylo těžké to najít. Jak film pokračoval, pamatuji si, že jsme natáčeli scénu, která ve filmu není, kde to opravdu nechá vytrhnout. Toho dne jsem to našel a přišlo to z tohoto místa, které bylo ve mně, které mělo všechnu radost, ale také všechnu šílenost z nápadu tohoto šíleného vikingského chlapíka, který přichází do vašeho domova v komíně a určuje, zda jsi hodný nebo zlobivý (smích).

Thompson: Chtěl jsem se vás zeptat na věci, které jste natočil a které se nedostaly do konečného sestřihu.

Přístav: Jsou tam úplně věci, které jsme nepoužili. Marketingově je to dobré a v dobrém traileru, ale ve dvouhodinovém filmu je to jiné. Jen pozorovat Santu, jak dělá to, co dělá, je někdy lepší, než ho nechat říkat: 'Sním ty chlapy jako talíř sušenek.' Někdy se to přívěsu hodí, a pak, když to vidíte, stačí místo toho, abyste lilii pozlatili a dali na ni příliš mnoho. Šlo o dosažení této rovnováhy, ale myslím si, že její marketing umožňuje zvýraznit mnohem více těch malých momentů. Natočili jsme toho hodně, a i když jsme natáčeli, řekli jsme si: „Tohle ve filmu asi nepotřebujeme, ale stejně je to zábavné. Jsi v obleku. Máš velké staré zatracené kladivo. Proč to prostě neřekneš?“ Říkal jsem si: 'Jo, řeknu to. Pojďme na to.'

Thompson: Zmínil jsem reakce lidí na mé projekci, ale jaká byla vaše reakce, když jste viděl hotový film?

Přístav: Jsem špatný chlap, abych se zeptal. Poslouchali jste někdy sami sebe na záznamníku? To je důvod, proč se nenávidím dívat se na sebe. Není to pro mě vidět, ale skvělé je, že někdy, když se dívám na sebe, zapomenu, že jsem to já a užiju si film. Občas jsem to dělal, což znamená, že je to kvalitní dílo, čehož si cením. Jak již bylo řečeno, sledoval jsem několik reakcí davu. To nejsem já, když se dívám na film, ale já sleduji ostatní lidi, jak se dívají na film, ale to mě opravdu uspokojilo. Mnoho lidí říká, že to musíme prezentovat, protože Covid zničil náš divadelní zážitek a streamování si na tom také vybralo daň, ale je to jeden z těch filmů, které lze vidět s publikem. Jak říkáte, když jste to viděli před davem lidí, když to tak vidíte, působí to žoviálně, kde to působí jako v davovém filmu. Dostanete se do prostoru s lidmi, zasmějete se, zakryjete si oči a věci vás rozčilují nebo dojímají; Připadá mi to jako jeden z těch filmů, které chtějí být viděny se skupinou lidí a poté se jim směje.

Thompson: Tam je krásné malé přikývnutí a mrknutí na Die Hard v tomto od vás. Je to, když vytáhnete dárek. To vyvolalo velký smích. Byla to improvizovaná linka nebo něco, co bylo napsáno?

Přístav: Je to ve filmu? (smích) Úžasné. To bylo v ADR. Byli jsme v ADR a Tommy řekl: "Řekni něco, když vytahuješ věci z tašky?" Myslím, že jsem jen řekl pár věcí a pak vyhrkl:'Die Hard na Blu-Ray.“ To jsme se jen tak motali. Je legrační, kolik z toho se tam ve skutečnosti dostane. Varuji ostatní herce; měli byste být opatrní, když si s ADR pohráváte, protože to někdy skončí ve filmu.

Thompson: Musím se vás zeptat na váš návrh dokonalého párování pro tento film jako dvojúčet. Měl by to někdo vidět a pak jít tradiční s něčím podobným Zázrak na 34th ulici nebo se více opřít o akční žánr Die Hard or Smrtící zbraň or Dlouhý polibek na dobrou noc?

Přístav: Můžete jít, jak chcete, protože jste mohli Sám doma a pak Násilná noc or Die Hard a pak tohle, ale pro mě by to bylo původní černobílé Zázrak na 34th ulici. Pokud to vydržíte, protože to rozhodně není nový film, střih a tempo jsou velmi pomalé a je to jiný typ filmu, jsem z konce tak dojatý. Když dostane dům na konci, vidíme chlapovu hůl a vy víte, že je to skutečný Santa Claus. Pokud se na tento film budete dívat zády k sobě, budete mít docela radostný vánoční čas.

Násilná noc vstoupí do kin v pátek 2. prosince 2022