Přesah Číny ohrožuje její ekonomický růst

Když Susan Shirk poprvé navštívila Čínu v roce 1971, HDP na osobu byl 118 dolarů – zhruba to, co moje rodina minulou noc utratila za večeři s sebou.

Čínský vzestup od té doby bere dech. Jeho ekonomika je nyní druhá největší na světě a nashromáždila 3 biliony dolarů v cizí měně. Po cestě byly stovky milionů lidí vychovány z chudoby.

Po většinu té doby byl čínský vzestup mírový. Ale od roku 2006 si Shirk začal všímat změny. A když si Shirk všimne něčeho o Číně, je to důležité – nyní předsedá čínskému centru 21. století na UC San Diego a je jednou z nejvlivnějších expertů na vztahy mezi USA a Čínou.

Nedávno zveřejnila Overreach: Jak Čína vykolejila svůj mírový vzestup a nedávno jsem byl mým hostem na Podcast Top Traders Unplugged. Toto je zasvěcený příběh plný nezamýšlených důsledků a ironie, přičemž mnoho detailů pochází z jejích rozhovorů s čínskými obchodními lídry a vládními úředníky.

Překvapivé Origins of Overreach

Je ironií, že počátky „Overreach“ začaly během období vrcholné otevřenosti v čínské společnosti a relativně slabé vlády Chu Ťin-tchaa. Za vlády Hua byla Čína řízena jako „devítičlenná oligarchie“, kde každý člen stálého výboru měl kontrolu nad svým vlastním portfoliem. Síla každého oligarchy byla vázána na to, kolik peněz ovládal, takže každý začal zveličovat hrozby, kterým čelil – jak na domácí, tak mezinárodní úrovni –, aby loboval za více finančních prostředků.

Najednou byly cizí rybářské lodě a ropné plošiny hrozbou a čínské námořní agentury je začaly obtěžovat. Barevné revoluce v Evropě měly ohrozit domácí stabilitu, což vedlo k tvrdým zásahům v Tibetu i Sin-ťiangu. Soukromým firmám se nedalo věřit, že vyvinou vhodné technologie, takže zdroje byly směřovány do státních podniků, kde měli obrovský vliv oligarchové.

Vznikl systém, kde každý oligarcha podporoval nároky ostatních – a potřebu peněz – výměnou za to, že zůstal sám, aby řídil svá samostatná léna. Namísto kontroly agresivních akcí a rozptýlení patronátu jej tento systém posílil.

Když vás vaši následovníci chválí, víte, že jim nemůžete věřit

Když se Si Ťin-pching v roce 2012 ujal moci, byla Čína „hluboce zkorumpovaná“ a tvrdil, že centralizace moci je nutná k vyčištění systému. Jeho protikorupční kampaň byla podporována stranickými vůdci a hluboce populární po celé zemi. V příštím roce navázal zveřejněním souboru tržně orientovaných reformních návrhů. Zdálo se, že se Čína vrací k vládě více orientované na pravidla a otevřené ekonomice.

To se nestalo.

Místo toho se Xiovo zaměření přesunulo z eliminace korupce na eliminaci rivalů. To se vyvinulo v „permanentní čistku“, kdy byli bezpečnostní úředníci, kteří pomohli provést první kolo čistek, sami uvězněni, mnozí na doživotí. Celkem bylo vyšetřováno a potrestáno více než 5 milionů úředníků.

Xi nyní vládne jako personalistický diktátor a spoléhá na úzký okruh poradců, které zná léta. Každý, kdo je mimo tento kruh, musí prokázat loajalitu tím, že se „rozjede“ – zjistí, co Xi chce, a poté na to agresivně zareaguje.

Zero-Covid je nejvýraznějším příkladem. Xi udělal z dodržování zero-Covid test osobní loajality. Pro místní úředníky, kteří nechali politiku implementovat, to vytvořilo pobídku k uzákonění extrémních opatření – jako je nucená karanténa lidí, kteří byli kontaktem druhého řádu kohokoli, kdo byl testován pozitivně, i když neměli žádné příznaky.

Tito úředníci jsou nyní nebezpečně nepopulární a v některých případech náklady na jejich „přehnané dodržování“ zruinovaly jejich místní vlády. Protesty, které propukly proti zero-Covidu, byly první celostátní demonstrace proti politice ústřední vlády od Tchien-an-men v roce 1989. Přehnaný zásah místních úředníků, kteří se zoufale snažili potěšit všemocného vůdce, nakonec vážně poškodil důvěryhodnost tohoto vůdce.

Mohl by Overreach zabít ekonomickou zlatou husu?

Mohou se stejné nezamýšlené důsledky projevit i ekonomicky? Myslím, že ano.

Globální moc Číny je založena na jejím mimořádném ekonomickém úspěchu. Strach Strany ze ztráty domácí kontroly však nyní podkopává právě to, co zemi v první řadě povzneslo.

S použitím čísel ze Shirkovy knihy odhaduji, že Čína utratí každý rok 200 miliard dolarů na „sociální kontrolu“. To je zhruba polovina jeho ročního obchodního přebytku s USA a mimořádná suma peněz, kterou lze utratit za protiproduktivní aktivity. Ti, kteří provádějí dohled, nijak nepřispívají k produktivitě a ti, kteří jsou sledováni, se pravděpodobně musí nějaký čas vyhýbat. Ekonomicky naprostý odpad.

A co dlouhodobý dopad na inovace a růst? Shirk vyzpovídal jednoho čínského obchodníka, který se cítil „traumatizován“ schopností Xi zničit precedens pravidelného střídání vedení. Pokud nikdo nemohl zastavit tento krok, cítil, že nikdo nemůže zabránit Xi ve vyvlastňování soukromého bohatství. Není to ideální motivační struktura, pokud je vaším cílem vytvářet inovace.

A Čína potřebuje inovace, aby přestala spoléhat na západní technologie. Psal jsem o tom ve své recenzi Chip War Chris Miller. Ano, stát hraje v technologickém průmyslu důležitou roli, ale k podpoře inovací je zapotřebí volná konkurence, soukromé trhy a narušení. Státní podniky, jak předvedl Sovětský svaz, tuto práci nezvládnou.

Obnoví Čína svůj mírový vzestup?

Shirk v to doufá a její kniha končí doporučeními, která by světu demonstrovala její mírové záměry – především uzavření táborů v Sin-ťiangu a obnovení spolupráce s tchajwanským vedením. Poukazuje na to, že Xi má v sobě nesmírné množství moci, která zahrnuje i sílu ke změně.

Má také zprávu pro USA – přivítejte čínské studenty, turisty a podniky a oceňte pozoruhodné úspěchy čínského lidu. Nejlepší reakcí na překročení je být nejlepší verzí naší demokracie na volném trhu.