Argentina vyhrála vzácný Zlatý glóbus a Světový pohár ve stejném roce – a není to poprvé

By Josepha Hammonda

Argentinské sportovní hvězdy a filmaři získali v krátké době neuvěřitelná mezinárodní ocenění. Tento týden získalo drama „Argentina, 1985“ kýženou cenu Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu. Kategorie byla dříve známá jako cizojazyčný film a v průběhu historie Zlatých glóbů prošla dalšími změnami názvu.

Vítězství může film také dostat na cestu k Oscarovi. Nominace na Oscara budou oznámeny 24. ledna 2023.

„Tuto cenu chci věnovat skvělému herci Ricardu Darínovi a všem, kteří bojovali za demokracii v Argentině,“ uvedl ve své děkovné řeči režisér Santiago Mitre.

„Argentina, 1985“ se soustředí na herkulovské úsilí argentinských žalobců v čele s Darinem odsoudit tamní vojenskou juntu za porušování lidských práv během násilného období vojenské vlády v letech 1976 až 1983.

Peter Lanzani (vlevo) a Ricardo Darín (vpravo) vystupují jako žalobci ve filmu „Argentina, 1985“ a snaží se postavit vojenské vůdce odpovědné za zločiny proti lidskosti před soud. Film letos získal Zlatý glóbus. AMAZON STUDIO

"Pro lidi v Argentině je to po vítězství na mistrovství světa velká radost," řekl Darin, herec zkušený ve své rodné zemi.

Ještě neuvěřitelnější je, že Argentině se tento kousek již dříve povedl.

Na předávání Zlatých glóbů v roce 1986 získal podobnou poctu argentinský film „Oficiální příběh (La historia oficial)“. Tento film později získal Oscara za nejlepší zahraniční film, čímž Argentina získala trojici mezinárodních ocenění. „Oficiální příběh“ zkoumá lidské důsledky brutální argentinské diktatury. Argentina toho roku také vyhrála mistrovství světa.

Ve skutečnosti, ačkoli nesouvisející entity – fotbal a kino – jsou v některých zemích často oslavovány ve stejném roce.

Jedna další země – Německo – se Argentině vyrovnala dvojnásobným vítězstvím na mistrovství světa a Zlatém glóbu ve stejném 365denním období.

V roce 1954 byly Zlaté glóby oceněny čtyřmi mezinárodními filmy, včetně německého západoněmeckého thrilleru „No Way Back“ („Weg Ohne Umkehr“). Ve stejném roce vyhrálo Západní Německo svůj první světový pohár. Německý film The Passenger o páru okouzleném podezřelým cizincem získal cenu za nejlepší zahraniční film na Zlatých glóbech 1974. Poté Německo křižovalo na druhé mistrovství světa později toho roku.

Německo získalo Oscara za nejlepší cizojazyčný film za film Nikde v Africe v roce 2003 o německo-židovské rodině, která utekla před nacisty do východní Afriky. Film byl nominován, ale nezískal Zlatý glóbus. Toho roku Německo vyhrálo Mistrovství světa ve fotbale žen, které se konalo ve Spojených státech, vítězstvím 2:1 nad Švédskem. O rok dříve Německo prohrálo ve finále mistrovství světa mužů ve fotbale 2002 s Brazílií 2:0.

Brazílie byla podobně zlomená: film „Central Station“ získal dva Oscary na udílení cen v roce 1998, ale její mužský fotbalový tým prohrál na mistrovství světa ve fotbale 3 s Francií 0:1998.

Argentina je na 11. místě v celkovém počtu filmových nominací od Akademie filmů. Je jednou z pouhých 62 zemí, které obdržely nominaci ze 133 zemí, které zaslaly příspěvky.

První Zlatý glóbus Argentiny v 1980. letech také přišel v době politických turbulencí v dějinách Latinské Ameriky. „No Way Back“ zaměřené na pár z vyšší třídy, který zjistí, že jejich adoptivní dcera může být dítětem jednoho ze zmizelých, těch, které zavraždila vládnoucí vojenská diktatura.

Regionální nepokoje ztvárněné v takových filmech mají ozvěny i dnes. Nedávný pokus o puč v Brazílii ze strany příznivců bývalého prezidenta Bolsinara ukazuje, že základy demokracie zůstávají v některých jihoamerických zemích nejisté.