Amy Van Dyken na olympijské zlato a zranění míchy, které změnilo její život

Amy Van Dyken poprvé zasáhla radar sportovního světa v době, kdy byla jmenována Plavecký svět's American Swimmer of the Year v roce 1995 a poté znovu 1996 — ve stejném roce vyhrála čtyři zlaté olympijské medaile na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě.

Van Dykenová byla první ženou, která dosáhla takového výkonu, a dodnes se podařilo vyrovnat čtyři zlaté medaile v olympijském plavání –od Katie Ledecké.

O čtyři roky později, po jistých problémech se zraněním, plavec narozený v Coloradu, tehdy 27letý vícebojař, prošel letními olympijskými hrami v roce 2000 v australském Sydney. Na olympijských hrách získala další dvě zlaté medaile, čímž se celkový počet olympijských medailí v kariéře zvýšil na šest. Van Dyken má dodnes vyznamenání, že je jedním z mála olympioniků, kteří vyhráli pouze zlaté medaile.

Ale dlouho po jejím odchodu do důchodu jako olympionička a aktivní plavkyně týmu USA se Van Dykenův svět změnil. V červnu 2014 byla zraněna při vážné jízdě na čtyřkolce a nehoda jí poškodila míchu, takže byla ochrnutá od pasu dolů.

Když jsem s ní tento měsíc mluvil, Van Dyken se opřel o pozitivum a zdůrazňoval, že zůstává velmi aktivní a že ji zranění většinou „zpomalilo“ a prodloužilo určité aktivity, ale nijak ji – v její mysli – příliš neomezuje.

Na konci října jsem si povídal s Amy Van Dyken o době, kdy byla olympioničkou, a zážitcích od chvíle, kdy opustila vodu.

Andy Frye: Vyhráli jste spoustu olympijských medailí. Která událost je pro vás nejpamátnější nebo nejdůležitější?

Amy Van Dyken: Musela bych říct zlato na 100 m motýlek v Atlantě '96. Na té akci jsem hodně pracoval, ale nikdy se to pořádně nesešlo. Vytvořil jsem tým a začaly okamžité řeči o tom, že jsem se vytáhl, abych nechal plavat někoho jiného. Nebyl jsem nejlepší na této akci v zemi, nemluvě o světě, ale věděl jsem, že jsem na této akci vytvořil tým z nějakého důvodu. Měl jsem čas dostat svého motýla na palubu... a tak tvrdě jsem na tom pracoval.

Související příběh: Nepodařilo se okázale být skvělý, říká Katie Ledecky

Nakonec jsem vyhrál zlato na převratné olympiádě! Byl jsem ohromen, všichni byli ohromeni. V tu chvíli jsem věděl, že tato olympiáda pro mě bude něčím výjimečným. Kdybych vyhrál svůj nejhorší závod, co by se stalo, když jsem zaplaval nejlépe, jak jsem kdy? Pak se psaly dějiny. Stala jsem se první Američankou, která vyhrála čtyři zlaté medaile na jediné olympiádě. Je pouze svázaný, ne rozbitý. Takže ten motýl na 100 m pro mě znamená svět z několika důvodů.

AF: Celý život jsi plaval, ale kdy jsi se rozhodl jít all-in?

Van Dyken: Rozhodl jsem se jít naplno, když jsem byl na střední škole. Předtím jsem se každý rok zlepšoval… což bylo skvělé. Na státní plavecké schůzce jsem se kvalifikoval na olympijské zkoušky v roce 1992. Předtím jsem věděl, že se mé časy zlepšují, ale já nikdy až do tohoto setkání si mysleli, že jsou olympijské hry v dohledu. Poté, co jsem trénoval jen jednou denně a udělal jsem takový střih, říkal jsem si...co by se mohlo stát, kdybych trénoval jako olympionik? Když jsem se dostal na vysokou školu, začal jsem se dvěma denními (cvičebními sezeními)… a muž to udělal že udělejte rozdíl.

AF: V Tokiu se několik hvězd jako Katie Ledecky snažilo ovládnout tak, jak je známo, že to USA dělají. Je plavání konkurenceschopnější?

Van Dyken: Vždy to bylo super soutěživé! Díky Katie to vypadá jednoduše. Věřím, že bylo několik důvodů, proč tým USA začal v Tokiu pomalu. Pracoval jsem pro NBC, takže jsem musel vidět všechny závody.

Tým možná potřeboval pár dní odpočinku navíc. Možná fyzický odpočinek nebo duševní odpočinek... potřebovali odpočinek. Jak setkání pokračovalo, všichni byli rychlejší. Nešlo o to, že by USA nebyly tak dobré jako v minulých letech. Byli nastaveni tak, aby vyhráli téměř každý závod. Někdy jsou věci mimo vaši kontrolu (jako tohle bylo) a musíte se přes to dostat. Myslím, že tým odvedl úžasnou práci, když se jen soustředil a zvládl prvních pár dní. Očekávám, že Katie bude tou, kdo překoná můj čtyř zlatý rekord, a chci být u toho, abych ji mohl co nejvíce obejmout. Paříž...pozor!!!

Související příběh: Olympionička Mikaela Shiffrinová hovoří o triumfech, těžkých časech

AF: Chvíli jste dělal rádio a také jste sloužil jako vedlejší hráč NFL. Mluvte o té zkušenosti.

Van Dyken: Byla jsem jediným ženským hlasem v pořadu jako spolumoderátorka na FOX Sports Radio. Byli jsme všude, zdálo se. Dělal jsem místní rádio a celostátní televizi, ale nic se nikdy nevyrovná sportovnímu rádiu, které jsem dělal z LA. Byl jsem partnerem Roba Dibblea, který byl úžasný sportovec a rozhlasový moderátor. Měli jsme čas svého života. Zpočátku bylo těžké být ženou v této pozici. Někteří nechtěli slyšet ženu mluvit o sportu, (jen) proto, že umím plavat – jak mohu mluvit o baseballu? Ale vyhrál jsem muže a bylo to úžasné. Kdybych měl ještě někdy tu příležitost… skočil bych po nabídce!

AF: Váš život se zjevně změnil po vaší nehodě ATV v roce 2014, ale zdá se, že jste stále velmi aktivní. Jak se změnila vaše rutina jako sportovce?

Van Dyken: Můj život se tolik změnil. Vstával jsem 30 minut před CrossFitem, pak jsem vyřizoval pochůzky a dělal spoustu věcí každý den. Teď potřebuji alespoň hodinu, než se do toho pustím.

Na polední hodinu CrossFitu je někdy těžké se dostat. Běžet každý den spoustu pochůzek není něco, co bych mohl dělat tolik. Pokaždé, když nastoupím do auta, rozeberu svůj invalidní vozík a znovu ho složím, abych z auta vystoupil. To is mnoho. Býval jsem z toho frustrovaný, ale naučil jsem se, že možná život chtěl, abych trochu zpomalil. Takže musím – proti své vlastní vůli.

AF: Denver Broncos začali tak nějak. Kde podle vás skončí v této sezóně?

Van Dyken: Je mi smutno z jejich výher a proher. Všichni byli tak nadšení, že dostali Wilsona ze Seattlu. Musíme si pamatovat, že hrál 10 let a hrál tvrdě. Myslím, že každý chtěl Wilsona jeho prvních pár let, což se nikdy nemohlo stát. Nejsem si jistý, že je to jejich rok pro vítěznou desku, ale stejně jim budu letos fandit. Věřím ve front office, že učiní správné kroky, abychom Wilsonovi poskytli všechny nástroje, které potřebuje, aby nás dovedl k Super Bowlu, jen ne letos.

Říká se, že můžeš říct, že Bůh je fanouškem Bronca. Proto jsou západy slunce oranžové a modré. GO BRONCOS!!!

Přečtěte si rozhovory Frye s Katie ledecká a Lindsey Vonnová.

*****