Po dvou letech slíbená úleva na nájem Covid stále pokulhává

Jsou to téměř dva roky, co Kongres Spojených států schválil dva programy pomoci při pronájmu, Nouzová pomoc při pronájmu, 27,2020. prosince 1 (ERA XNUMX) přidělené a druhé Přidělení nouzové půjčovny (ERA 2) odeslání dalších 21.55 miliardy dolarů do států 11. března 2021, celkem více než 46 miliard dolarů. Zdá se to být dávno. Ale v té době, zatímco financování bylo vítané, dokonce i tehdy se zdálo, že dolary jsou téměř příliš pozdě. Do konce prvního roku pandemie mnoho tisíc lidí neplatilo nájem. Tehdy se zdálo, že možná, jen možná, pomoc dorazí včas, aby uhasila oheň záměrného úsilí aktivistů využít pandemii k podněcování „stávek na nájem“ a také pomoci lidem legitimně poškozeným dopady Covidu. Velká část peněz však stále nedosáhla svého cíle.

Ve státě Washington, dva okresy, Yakima a Spokane, ztratil 2 miliony dolarů na pomoci při pronájmu protože nedokázali rozdělovat peníze. Yakima již dříve v roce ztratila 1.1 milionu dolarů z jejich přidělení. Příběh v Crosscut popisuje skutečný a zničující dopad.

„Erika Rutter, personální právní zástupkyně Yakima County Volunteer Attorney Services, již dříve Crosscutu řekla, že její klienti – mnozí z nich jsou farmáři s omezenou znalostí angličtiny – se potýkali se složitými požadavky na papírování a zajistili si osobní nebo telefonické schůzky, které byly nutné k podání žádosti. Někteří, kteří se kvalifikovali pro pomoc, čekali měsíce nebo přišli o své domovy v řízení o vystěhování, zatímco čekali na platby.“

Lidé odpovědní za systém obviňovali ze zpomalení různé věci od papírového systému přijímání žádostí až po nedostatek personálu. Ale důvod, proč o dva roky později stále přetrvávají bolesti pro nájemníky zasažené Covidem, lze omezit na uvalení zákazu vystěhování spíše než na pomoc s pronájmem a odmítnutí vlády považovat pomoc za ekonomický program, nikoli jako sociální.

Během několika dnů po navrhovaném uzavření jsem naléhal na pomoc s pronájmem, která by byla odpovědí na ztrátu zaměstnání, která by byla způsobena navrhovanými uzamčeními. 12. března 2020 jsem napsal,

„Zákaz vystěhování nyní nenahrazuje ušlé mzdy, peníze, které lidé použili na zaplacení všech svých účtů. Zákaz vystěhování nijak nepomáhá k nákupu potravin. Zákaz vystěhování nijak nenaplňuje předpisy, doplňuje benzín do nádrže, platí studentské půjčky nebo pomáhá lidem doma. Jedním slovem, zákaz vystěhování nedělá nic jiného, ​​než že odkládá náklady na nájem do budoucnosti, do budoucnosti, která je dnes téměř pro každého stejně nejasná, jako kdy by mohla být nalezena vakcína proti viru.

Celé měsíce jsme tvrdili, že zákazy způsobí, že lidé oprávněně se bojí o svou budoucnost, aby se zdrželi placení nájemného. Fenomén neplatičů byl skutečný, ne-li široce rozšířený. Po dvou letech mohu říci, že nejhůře zasažení nájemníci byli lidé žijící od výplaty k výplatě v nižších budovách. Problém je v tom, že mnoho z těchto budov již bylo sotva na hranici rovnováhy. Naštěstí finanční stres na pronájem nemovitostí způsobený tím, že lidé neplatící, jiní čekají na podporu v nezaměstnanosti a další doufají ve skutečnou úlevu na nájemném, nevedl k bankrotům nebo exekucím. Většina lidí nakonec nájem platila.

Někteří lidé se však přestěhovali a zanechali po sobě nezaplacené nájemné. Tyto nezaplacené zůstatky často končí ve sbírkách a sledují lidi, kteří již mají finanční problémy. V některých případech, jakmile zákazy vypršely, byli neplatiči nakonec vystěhováni a spolu s velkým nesplaceným dluhem mají nyní ve svém záznamu vystěhování. Tomu všemu by se dalo předejít, kdyby státní a místní úředníci udělali správnou věc a okamžitě přidělili pomoc s pronájmem, spíše než zákazy vystěhování.

Za druhé, státní a místní vlády odmítly přistupovat k pomoci při pronájmu jako k programu ochrany výplaty (PPP). Snaha PPP využila banky k distribuci peněžní pomoci podnikům. Fungovalo to, protože banky měly kapitál na to, aby rychle rozdělily spoustu peněz a později s prominutím federální vlády vyrovnaly půjčky. Moje organizace navrhla následující úvěrový program distribuovat pomoc komukoli na federální, státní a místní úrovni, kdo by naslouchal:

• Poskytovatelé ubytování budou u své banky nebo místního věřitele požadovat celkovou částku nezaplaceného nájemného, ​​které jim dluží z důvodu zásahů Covid-19, které vedly ke ztrátě příjmu;
• Věřitelé převedou neuhrazený zůstatek zálohy poskytovateli bydlení a poskytovatel upozorní rezidenta, že jeho nájem platí;
• Věřitelé budou žádat o grantové financování v rámci programu pomoci při pronájmu ve svém státě, včetně všech způsobilých režijních nákladů;
• Po vyplacení dotace od státu věřiteli věřitel oznámí poskytovateli bydlení, že problém je vyřešen;
• Je-li grant zamítnut, věřitel se pokusí žádost vyléčit a pokud neuspěje, může převést zálohu nezaplaceného nájemného nebo jakoukoli neschválenou část na půjčku s nízkým úrokem; a
• Věřitel může poskytovateli bydlení účtovat až 5 % zálohy, pokud je úspěšně vyřešena, za další režijní náklady.

Místo toho státy a místní samosprávy vytvořily byzantské distribuční systémy využívající neziskové organizace vyžadující smlouvy a prověřování na základě kritérií, jako je etnická příslušnost a geografická úroveň chudoby. Poskytovatelé ubytování nemohli podat žádost jménem obyvatel a mnoho obyvatel odmítlo nebo nemohli přijít na to, jak žádost podat. Mezitím uběhlo více času, když se v letech 2020 a 2021 nahromadilo zpětné nájemné.

Asistenční program pronájmu, ERA 1 i ERA 2, jsou skandální selhání. Ještě skandální je, že média a vláda na všech úrovních nedokázaly vyšetřit, co se pokazilo. Všichni se mnohem více zajímali o roky 2020 a 2021 o nadcházející „vystěhovací tsunami“, ve kterém miliardy Američanů by byly vystěhovány. Nejen, že se tsunami nikdy nestala, ale fakt, že k ní nedošlo, byl sotva uznán. Zdálo se, že tisk a vláda se příběhem o vystěhování Covida nudí, jakmile zjistili, že vystěhování čelí jen málo lidí. Postoupili dál.

Není k tomu mnoho důvodů, ale musíme doufat, že pokud se něco jako pandemie Covid bude opakovat, že si někdo z federální, státní nebo místní vlády bude pamatovat, že nejjednodušší a nejsoucitnější věc, kterou lze udělat, když jsou náhle odebrány práce pryč vládním opatřením je platit nájem co nejpřímějším způsobem. Pokud chtějí vědět jak, odpovědí je následovat příklad PPP a využívat banky a věřitele, nikoli vládní agentury a neziskové organizace.