O krok blíž ke smlouvě o zločinech proti lidskosti

Dne 18. října 2022 Šestý výbor, primární fórum pro posuzování právních otázek na Valném shromáždění OSN, schválil rezoluci o „Zločiny proti lidskosti“ bez hlasování. Rezoluce nabízí prostor pro věcnou výměnu názorů na všechny aspekty návrhů článků o prevenci a trestání zločinů proti lidskosti a zvážení doporučení Komise pro mezinárodní právo k úmluvě na základě návrhů článků. Usnesení stanoví postup Výboru pro posouzení tohoto tématu a jasný časový plán pro posouzení návrhů článků Výborem. Usnesení dále vyzývá státy, aby do konce roku 2023 předložily písemné připomínky a připomínky k návrhům článků a k doporučení Komise. Generální tajemník připraví a rozešle kompilaci těchto připomínek a postřehů v dostatečném předstihu před zasedáním Šestého výboru, které se bude konat v roce 2024. Rezoluce navazuje na zprávu Komise pro mezinárodní právo a návrhy článků smlouvy o zločinech proti lidskosti předložen šestému výboru k posouzení v roce 2019.

Zločiny proti lidskosti jsou definovány v článku 7 Římský statut Mezinárodnímu trestnímu soudu jako zločiny jako vražda, vyhlazování, zotročování, deportace nebo násilný přesun obyvatelstva, mučení, znásilňování, sexuální otroctví a mnohé další, pokud jsou spáchány jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu, s vědomím útoku. Zločiny proti lidskosti nemusí být spojeny s ozbrojeným konfliktem a mohou k nim dojít i v době míru.

Projekt návrhy článků o prevenci a trestání zločinů proti lidskosti, které se mají stát základem mezinárodní smlouvy, obsahují mimo jiné důležité závazky k předcházení zločinům proti lidskosti. V souladu s návrhem článku 3 o obecných povinnostech „1. Každý stát má povinnost neúčastnit se činů, které představují zločiny proti lidskosti. 2. Každý stát se zavazuje předcházet a trestat zločiny proti lidskosti, které jsou podle mezinárodního práva zločiny, ať už byly či nebyly spáchány v době ozbrojeného konfliktu. 3. Žádné výjimečné okolnosti, jako je ozbrojený konflikt, vnitřní politická nestabilita nebo jiná veřejná nouze, nelze použít jako ospravedlnění zločinů proti lidskosti.“ Kromě toho se podle návrhu článku 4 o povinnosti prevence „každý stát zavazuje předcházet zločinům proti lidskosti v souladu s mezinárodním právem prostřednictvím: (a) účinných legislativních, správních, soudních nebo jiných vhodných preventivních opatření na jakémkoli území spadajícím pod jeho území; jurisdikce; a (b) spolupráci s jinými státy, příslušnými mezivládními organizacemi a případně dalšími organizacemi.“

V současné době takové závazky ve vztahu ke zločinům proti lidskosti v mezinárodním právu neexistují, zatímco existují mezinárodní smlouvy zaměřené na jiné mezinárodní zločiny, a to zejména na zločiny genocidy, mučení, apartheidu a násilných zmizení.

Jako šestý výbor má přistoupit k dalším krokům k provedení návrhy článků o prevenci a trestání zločinů proti lidskosti právně závazný mechanismus mezinárodního práva, nelze potřebu takové smlouvy více zdůrazňovat. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu děsivých případů zvěrstev po celém světě je třeba udělat více, aby bylo zajištěno, že tento trend bude naléhavě řešen. Navzdory stávající povinnosti předcházet genocidě, v článku I Úmluvy o předcházení a trestání zločinu genocidy (Úmluva o genocidě), se státy zdráhají uznat zvěrstva jako genocidu, nebo dokonce uznat vážné riziko genocidy, jednat tak, aby zabránit. Jedinečná povaha zločinu genocidy, jak je definován v článku II Úmluvy o genocidě, vyžadující konkrétní úmysl zničit chráněnou skupinu, zcela nebo zčásti, umožňuje státům uniknout, aniž by podnikly jakékoli kroky, protože tvrdí, že práh trestného činu nebyl splněn. A to i poté, co Mezinárodní soudní dvůr objasnil, že „povinnost státu předcházet a odpovídající povinnost jednat vzniká v okamžiku, kdy se stát dozví nebo by se normálně měl dozvědět o existenci vážného rizika, že bude spáchána genocida“, než aby si státy byly jisty, že je páchána genocida. Mnohem širší odpovědnost za ochranu (R2P), která zahrnuje odpovědnost států chránit své vlastní obyvatelstvo před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti, a kolektivní odpovědnost za podporu a vzájemnou pomoc při dodržování tohoto závazku, je politickým závazkem, a jako takové nejsou právně závazné.

Nová smlouva o zločinech proti lidskosti by dodala právní sílu prevenci a trestání zločinů proti lidskosti. Smlouva je nyní opět potřebnější než kdy jindy. Máte-li pochybnosti, je třeba myslet na zvěrstva páchaná v Myanmaru, Sin-ťiangu (Čína), Tigray (Etiopie), Nigérii, Ukrajině, Afghánistánu – zvěrstva, která splňují právní definice zločinů proti lidskosti a genocidy.