Jaderná renesance znamená větší konkurenci pro uran

Celosvětová jaderná renesance v čele s Japonsko, některé země v Evropa (navzdory Německé mlžení), a doufejme, že Spojené státy americké, mění mezinárodní trh s uranem. Producenti uranu po celém světě předpovídají dlouhodobé přijetí jaderné energie, která zvýší poptávku po uranu, a podle toho se přizpůsobují. Tito výrobci se nespokojí s tím, že rychle vydělají z pomíjivého cenového skoku způsobeného energetickou krizí, ale zvyšují produkci. Nejde jen o příklad tržní konkurence vytvářející nižší ceny, ale jde o pokus vyvolat poptávku po uranu a jaderné energii zajištěním toho, že uran zůstane dostatečně levný, aby byla jaderná energie ekonomicky životaschopná.

Rozšíření jaderné energetiky a stabilní dodávky uranu jsou sice pozitivní pro ekonomiku a životní prostředí, ale zároveň s sebou přináší nové výzvy. Tvůrci politik musí zacházet s uranem (a nerosty vzácných zemin) jako se strategickými aktivy, která pravděpodobně budou předmětem geopolitických sporů, stejně jako ropa. Tento nárůst produkce uranu je výzvou a příležitostí pro Západ, která bude vyžadovat zahraniční politiku a mezinárodní bezpečnostní bystrost.

Západní lídři musí využít této příležitosti, aby se odpoutali od dodavatelských řetězců konverze a obohacování uranu ovládaných Ruskem a Čínou. Rusko v současnosti provozuje reaktory v 11 zahraničí, s plány na expanzi na trzích ve střední a východní Evropě, na Středním východě a v Latinské Americe. Rusku se dokonce podařilo přesvědčit Maďarsko, aby stavělo dva Rusové jaderné reaktory po invaze na Ukrajinu začala pouze za účelem posílení invaze Viktora Orbána energetická politika zaměřená na blahobyt. Čína má předběžné plány 30 zámořské jaderné reaktory jako součást své iniciativy Belt and Road.

Ruské a čínské zásahy do soutěže v oblasti jaderné energetiky nespočívají pouze ve stavbě reaktorů v zámoří. V současné době oni kolektivně ovládat 57 % světové kapacity obohacování a 63 % světové kapacity konverze uranu, přičemž obě statistiky předpokládají, že pokud se nic neudělá, do roku 2030 porostou. Ruské jaderné páce nemohou uniknout ani nepřející státní aktéři. Kreml nadále využívá svých civilních jaderných vazeb s více než 50 zeměmi, včetně nominálně nepřátelských evropských státních aktérů, a sklízí politické a finanční odměny.

Diverzifikace mezinárodních dodavatelů uranu pro západní jaderné reaktory je nejlepším způsobem, jak podkopat čínsko-ruské jaderné snahy. V tomto jsou důvody k optimismu. Kanada a Austrálie jsou dvě velké Výrobci uranukteré mohou poskytnout bezpečnou základní zátěž pro expanzi jaderné energie, zatímco jsou učiněna jiná opatření. To je dobré, ale nestačí.

Západ musí prohloubit spolupráci s herci bohatými na uran a investovat do nich. Namibie, africká země s rozsáhlými dodávkami uranu, je v čele této vznikající geopolitické soutěže zaměřené na uran. Australská důlní společnost Paladin je rozšiřující jeho zařízení. A navrhovaná ruská mina a pučící expanze již fungujícího dolu Husab, provozovaného čínským státním podnikem, předvádějí rivalitu. Tyto kroky Ruska a Číny signalizují, že Namibie stojí za to se jí věnovat.

Jeho reprezentativní systém vlády a hluboké vazby se Západem z něj činí vítěznou hranici v tomto novém globálním mocenském boji o ekonomické zdroje. Západ by měl podporovat křehkou demokracii Namibie, podporovat její pokračující tržní orientaci a zajistit, aby se zde Čína a Rusko neprosadily.

V zemích s nízkou státní kapacitou, jako je Niger bohatý na uran, může tento boj nastat v turbulentním prostředí a vyžadovat další pomoc k zajištění stabilních dodávek uranu. Niger poskytuje Západu příklad toho, jak mohou v budoucnu vypadat boje zaměřené na uran, prostřednictvím své pohnuté historie a spolupráce s Francií a společnostmi, jako je Orano.

Poučení z Nigeru je celá řada: Uran ne zaručit prosperitu, strategie znečištění vyžadují lokalizaci, nestabilní vlády nutně nemusí spolupracovat s nepoctivými hercia sledování uranu u jeho zdroje je životně důležité pro nešíření jaderných zbraní. Všechny tyto poznatky zdůrazňují proveditelnost a výhody zajištění stabilních dodávek uranu i v prostředí s nízkou bezpečností.

Zatímco Namibie a Niger jsou hranicemi v tomto boji, Kazachstán zůstává velkou cenou, kterou lze vyhrát. Kazachstán je světový největší producent uranu a jeho geografická poloha mezi Ruskem a Čínou je životně důležitá pro čínsko-ruskou jadernou strategii. Tato geografická poloha však z Kazachstánu nedělá pro Západ neproveditelného partnera. Veřejnost Ruska a Kazachstánu vypadnutí a Čína není tak nenápadná nedávno signál do Ruska, aby nezasahovalo do Kazachstánu, naznačují neshody a strategické otevření pro Západ.

Sami Kazaši směřují k tomuto strategickému otevření. Národní provozovatel uranových produktů v zemi Kazatomprom plánuje rozšířit výrobu, provádět další IPOa vyvážet uran a přitom obcházet Rusko přes Kaspické moře.

Aktivně také pracuje na rozptýlení obav z budoucích politických krizí omezení dodávky uranu a udržení nízkých cen. Kazachstán nedávno politické reformy, vědomé odpoutání se od Ruska, dodržování západních sankcí a úspěch v ovládání ruského kapitálu ukazují na její hodnotu jako partnera USA a Západu.

Kazachstán si nemůže vybrat své sousedy, ale může si vybrat své partnery a Západ by měl jejich volbu respektovat prohlubováním spolupráce a nákup více kazašského uranu a zároveň rozvíjí další místní výrobní kapacity.

Zajištění celosvětové dostupnosti cenově dostupného uranu je nezbytným předpokladem pro jadernou energetiku, dekarbonizaci a boj proti globálnímu oteplování. Pokud Západ v této výzvě zakolísá, můžeme nejen očekávat prokazatelně horší životní prostředí, ale můžeme také očekávat, že současné strasti Evropy spoléhající na ruský plyn a čínské nerosty vzácných zemin se za pár let zopakují s uranem. Ceny, které platíme za to, že se za naše energetické požadavky spoléháme na nepřátelské autoritářské aktéry, byly opakovaně odhaleny a převyšují to, co je požadováno pro zahraniční a energetickou politiku uvědomující si uran.