6 věcí, které byste měli vědět, než skočíte do důchodu

Ale určitě tam byly nějaké krušné chvíle na cestě. Pokud uvažujete o odchodu do důchodu, zde je šest věcí, které je třeba mít na paměti, než skočíte:

1. Musíte si vytvořit zcela novou identitu. 30 nebo 40 let jste měli identitu, kterou vám udělovala organizace a pracovní svět obecně. Tuto identitu jste mohli vidět na svém e-mailovém podpisu, na vizitce, na svém profilu LinkedIn. Tato identita přišla s vymyšlenými tituly, které přinášely určitá privilegia a moc.

To vše je teď pryč. Všechno to bylo součástí hry a hra je u konce. Mimo organizaci jste jen člověk, jako kdokoli jiný. Kdo jsem nyní, když již nejsem viceprezidentem globálních vztahů s veřejností ve společnosti Fortune 250? Jsem jen spisovatel, neznámý. Začínám znovu.

Dokonce i pro někoho, jako jsem já, kdo do titulů nikdy moc nedává náklaďáky, je ta prázdnota zarážející a stále si na ni zvykám. Zjistil jsem, že nikdy nejsme tak důležití, jak si myslíme, když pracujeme, a že jsme důležitější jinými způsoby, než jsme si kdy uvědomovali. Tyto nové aspekty identity je však třeba objevit. Což mě přivádí k mému druhému poznání.

2. Musíte najít nový smysl svého života. My lidé potřebujeme ve svých životech účel a práce nám to poskytuje. Nepracujeme jen proto, abychom vydělali peníze. Pracujeme na tom, aby náš život a náš čas zde na zemi měly smysl. Možná svou práci nemáte rádi – většina lidí podle průzkumů ne. Přesto vás ta práce ráno dostane z postele, což je dobře.

Nyní, když už nepracujete, jaký je ten účel, který vás zvedá a (doufejme) se zdráháte odejít? Už to nemůže být o uzavírání obchodů a vydělávání peněz, tak co to bude? Vracet světu? Nový kreativní koníček? Pomáháte svým dětem?

Považuji se za štěstí, že jsem ve své vášni pro vyprávění vždy měl silný smysl pro účel. Od doby, kdy jsem byl dítě, jsem vždy cítil, že mé povolání je být spisovatelem, a to mě nikdy neopustilo. Kvůli tomu jsem nikdy nepocítil silné spojení se svou identitou v korporátním světě a najít nový účel v důchodu nebylo nijak zvlášť těžké. Pokud něco, byla to obrovská úleva, protože jsem po celý svůj pracovní rok cítil, jako bych se snažil sloužit dvěma pánům. Teď je jen jeden a naštěstí je to mistr, který mi dává největší uspokojení.

3. Snižování výdajů je těžší, než si myslíte. Strávil jsem roky přípravou na brzký odchod z grindu. Postavil jsem hnízdo, zmenšil, odstranil dluhy a srazil své měsíční výdaje na zlomek toho, co byly. Očekávalo se, že první roky budou těsné, protože neplánuji předčasně pobírat sociální zabezpečení a musím si hradit léčebné výlohy, dokud nebudu moci jít na Medicare. Věděl jsem, že budu muset pečlivě počítat, aby plán vyšel, ale na začátek jsem docela skromný, takže jsem v tom neviděl problém.

Nečekal jsem, jak těžké bude ukrojit si z rozpočtu nějaké kudrlinky – třeba jídlo venku. Když jsem přinášel domů stálou výplatu a chtěl jsem se jít najíst v pátek a možná i v sobotu, bez obav jsem to zvládl. Nyní, když žiji ze svých úspor a vím, že mi tyto úspory musí vydržet po zbytek mých dnů, musím zvážit každý výdaj a přemýšlet o tom, co získám a co ztratím. Mám utratit 70 dolarů za večeři a nápoje, nebo si je uložit na účet daně z nemovitosti, který přijde příští měsíc?

Abych usnadnil přechod, vzal jsem si vedle sebe několik projektů v oblasti psaní a PR poradenství. Nic příliš náročného – nechci mi ubírat z osobního času psaní – ale dost na to, aby to přineslo nějaké peníze navíc. To pomáhá partě.

4. Musíte se držet strukturované rutiny. Než jsem odešel do důchodu, slyšel jsem o tom spoustu varování a všechna byla správná. Mít rutinu je v důchodu zásadní.

Dovolte mi zopakovat: Mít rutinu je v důchodu zásadní. Je to zásadní pro naši fyzickou i duševní vitalitu. Všechny studie ukazují, že bez struktury a rutiny mají naše kognitivní schopnosti s přibývajícím věkem tendenci klesat rychleji. To nechci, a tak jsem dodržoval téměř stejný denní rozvrh, jaký jsem měl, když jsem pracoval.

Stále vstávám brzy – obvykle kolem 5:30 – abych si zacvičil. Odtud uvařím kávu, vezmu Cassie na procházku a vrátím se dovnitř a začnu pracovat. Většinou píšu do 2 hodin a pak si dám pauzu a pracuji na jiných projektech, psaní nebo jinak. Rozdíl je teď samozřejmě v tom, že moje rutina je věnována tomu, co chci dělat, spíše než tomu, co po mě chce velká společnost.

5. Musíte si dát svolení, abyste to měli v klidu. Toto je odvrácená strana č. 4 a pro mě to byl ten nejtěžší přechod. Když už 30 let děláte práci pod vysokým tlakem, je těžké najednou sundat nohu z plynu a říct: "Hele, je čas si odpočinout." To platí zejména pro někoho, jako jsem já, kdo vždy investoval velkou část své identity do představy o dosažení věcí.

Je v pořádku, když chcete v důchodu stále dělat věci – věci, které jsou pro vás osobně důležité. Určitě mám spoustu věcí, které chci v příštích letech stihnout. Přesto, když si teď nenajdu čas na přivonění k růžím, kdy to udělám?

Takže to je to, na čem pracuji: Dávám si svolení dělat nepráci – tedy nepsaní – věci, které mi dělají radost. Vracím se zpět k muškaření a vázání mušek, na které jsem při práci neměl moc času. Také plánuji začít znovu hrát golf, jakmile si nechám vyměnit artrotickou levou kyčel. Fuj.

6. Musíte objevit nové způsoby socializace. Pro mě největší ztrátou, kterou jsem v důchodu zažil, víc než stálá výplata a výhody, bylo kamarádství lidí, se kterými jsem pracoval. Samozřejmě jsem nerad trávil hodiny dne na neplodných setkáních. Ale líbilo se mi, že můžu lidem za běhu psát zprávy, pracovat na společných projektech, obědvat nebo večeřet na cestách – věci, které při práci považujeme za samozřejmost.

To všechno je teď pryč. S mnoha svými bývalými kolegy jsem stále v kontaktu, ale během pracovního dne s nimi mluvím jen zřídka. Musel jsem najít jiné způsoby, jak se spojit s lidmi a získat přátele. Tělocvična je jedním z takových míst. Už jsem si v posilovně našel pár nových přátel, a to všechno jen tím, že jsem tam ráno strávil pár minut navíc a využil jsem šanci mluvit s lidmi. Dělám také dobrovolnickou práci ve správní radě pro neziskovou organizaci a také jsem tam potkal nové lidi.

Bez ohledu na to, jaký jste věk a jak moc plánujete, odchod do důchodu bude pravděpodobně pro systém šokem, jako je skok do studeného bazénu. Stále se přizpůsobuji vodě. Ale určitě si plavání užívám.

Tento sloupec se poprvé objevil na Skromný dolar. Se svolením byl znovu publikován.
James Kerr vedl globální komunikaci, vztahy s veřejností a sociální média pro řadu technologických firem z Fortune 500, než odešel z korporátního světa, aby se mohl věnovat své vášni pro psaní a vyprávění příběhů. Jeho debutová kniha „Dlouhá cesta domů: Jak jsem ztratil práci jako korporátní ryba Remora a znovuobjevil smysl svého života,“ právě vydalo nakladatelství Blydyn Square Books. Jim bloguje na adrese PeaceableMan.com. Následujte ho na Twitteru @JamesBKerr a podívejte se na jeho předchozí zboží. ​